DEADLY STORM zine: Recenze/review - CELESTIAL SEASON

CELESTIAL SEASON - Mysterium III

CD 2024, Burning World Records, Roadburn Records

for english please scroll down

Měla si smutný pohled a bojovala si s vlastními démony. Přišla si z pekla války a budila ses uprostřed noci. Volala si do ticha dávno mrtvá jména, lekala ses stínů. Byla si sama uprostřed davu. Našlapovala si opatrně, každý den ráno, když ses vydala za šedivé město. Přemýšlela si o směru, jakým se vydat a kolem se probouzel les. Hladina jezera se leskla do ševelu stromů. Konečně si našla klid.

Jsou desky, které raději poslouchám, než abych o nich psal. Mám totiž pocit, že moje slova nestačí, že jimi nedokážu popsat veškeré pocity. Také jsem potkal dívku, která přišla z temnoty a snažil jsem se jí pomoc. Pouštěl jsem ji nové album doom death metalových CELESTIAL SEASON a vznášeli jsme se na vlnách řeky smutku a beznaděje. Tahle kapela je legendou nejen ve svém žánru. Založena v Nizozemí v roce 1991. Letos jsou pánové a dámy ve skvělé formě, stačí na chvilku zastavit svoje kroky a poslouchat pozorně.

Skladby jsou napsány takovým tím starým, poctivým způsobem. Kapela sice ctí všechny náležitosti žánru (MY DYING BRIDE, ANATHEMA, PARADISE LOST, THE GATHERING, LACRIMAS PROFUNDERE), ale přidává navíc velkou spoustu svých nápadů, stylových odboček, atmosférických ploch. Musím se vám přiznat k jedné věci, já příliš jiných, než tradičních metalových nástrojů nemám rád, ale zde jsou violoncello a cello vloženy a používány tak samozřejmým způsobem, že si bez nich nedovedu skladby ani představit. Je to jako se procházek po pláží a sledovat jemnou hru světla lámajícího se o hladinu. Je to jako si lehnout v lese do trávy a nechat na sebe padat nebe. Hudba těchto mistrů není jenom smutná, je v ní určitý druh naděje, spočinutí, odpuštění, chcete-li. Asi jako každý bývám rád někdy sám a jen si tak čtu, uzavřený ve svých myšlenkách i ulitě. Daleko od podivného světa, od válek, od násilí, od bolesti, od utrpení, od nemocí. Možná to bude znít divně, ale "Mysterium III" je pro mě jakousi terapií. Představte si rušnou ulici, která se najednou zcela zastaví. Odněkud z jiné dimenze, z tohoto alba, přiletí velká spousta energie a všichni se najednou seberou a utečou ven, do lesů, do přírody. Mezi křupající větve pod nohama, mezi zelené keře, do větru, do řeky, do smutku, který je ale očišťující. Asi bych měl zhodnotit i zvuk, obal a celkovou produkci, ale ono je vše v takovém pořádku, že ani nemusím. Raději se soustředím na předané emoce, na sílu, která ke mě stéká z reproduktorů. Měla smutný pohled a bojovala s vlastními démony. Přišla z pekla války a budila se uprostřed noci. Volala do ticha dávno mrtvá jména, lekala se stínů. Teď už je jí dobře. Poslouchá totiž tohle album. Mrazivý a temný smuteční doom death metalový pochod! Hledání světla ve tmě a zármutku!

Asphyx says:

You had a sad look on your face and you were battling your own demons. You came from the hell of war and woke up in the middle of the night. You've called long-dead names into the silence, you've feared the shadows. You were alone in the middle of the crowd. You tread carefully, every morning, when you set out for the grey city. You wondered which direction to take as the forest woke around you. The surface of the lake glistened into the rustle of the trees. You finally found peace.

There are records I'd rather listen to than write about. For I feel that my words are not enough, that I cannot describe all the feelings. I also met a girl who came out of the darkness and I tried to help her. I played her the new album of doom death metal CELESTIAL SEASON and we floated on the waves of the river of sadness and hopelessness. This band is a legend not only in their genre. Founded in the Netherlands in 1991. This year the gentlemen and ladies are in great form, just stop your steps for a moment and listen carefully.

The songs are written in that old, honest way. Although the band honours all the elements of the genre (MY DYING BRIDE, ANATHEMA, PARADISE LOST, THE GATHERING, LACRIMAS PROFUNDERE), they add a lot of their own ideas, stylistic digressions, atmospheric areas. I have to confess one thing, I don't like too many instruments other than traditional metal instruments, but here the cello and cello are inserted and used in such an obvious way that I can't even imagine the songs without them. It's like walking along the beach and watching the gentle play of light refracting against the surface. It's like lying down in the grass in the woods and letting the sky fall in on you. The music of these masters isn't just sad, there's a kind of hope in it, a restfulness, a forgiveness, if you will. I guess like everyone I like to be alone sometimes and just read, enclosed in my thoughts and my shell. Away from the strange world, from wars, from violence, from pain, from suffering, from illness. It may sound strange, but "Mysterium III" is a kind of therapy for me. Imagine a busy street that suddenly comes to a complete stop. From somewhere from another dimension, from this album, a lot of energy comes in and suddenly everybody picks up and runs outside, into the woods, into nature. Into the branches crunching underfoot, into the green bushes, into the wind, into the river, into the sadness, which is cleansing. I should probably also evaluate the sound, the cover and the overall production, but everything is so good that I don't even need to. I prefer to focus on the emotions conveyed, on the power that flows to me from the speakers. She had a sad look and was battling her own demons. She came from the hell of war and woke up in the middle of the night. She called long-dead names into the silence, frightened of shadows. She's fine now. Because she's listening to this album. A cold and dark funeral doom death metal march! Searching for light in the darkness and sorrow!