Příběh čtyř stý sedmdesátý čtvrtý - Hlavou proti zdi
Po chalupě chodí Venca a běduje. Mě tak bolí hlava, kdo mě to nutil pít. Vy mě chcete zabít. Pak se poblije před vchodem a protože je úplně zničenej, vezmu lopatku a vše odnesu na kompost. Ihned se slétnou sousedovy slepice a začnou zobat. Ty vole, dyk budou vožralý, křičí můj kamarád a vidím na něm, že má ještě hladinku. No to jsem zvědavej, jak to dneska dáš. Včera to byly jen takový klidný rozplavby. Už jsme se nějaký čas neviděli. Na chalupu jezdíme hrozně rádi, protože tu máme klid jen pro sebe. Okolo kvetou bledule a holkám se nalejvaj pupence, jak říkával kdysi Prcalík. Jaro je fakt pěkný období, řekne mi před chalupou ten starej punkáč, když jde kolem Petra a má na sobě jen kalhotky a tričko. Jojo, dodám, ale jinak už nic nekomentuji. Ctím starou zásadu všech opravdových kluků, že na děvče, které chodí s někým v partě, se nehlásí a nebalí se. Řeknu to Vencovi a on mluví dál. Ranní opička pomalu přejde v polední pivko. Dal bych si něco k jídlu. Jenže musíme počkat. Blondýnka přijede až kolem druhý. To jsem zvědavej, jestli přitáhne i pivo.
Včera jsem dorazil z Boleslavi, měl jsem volno, abych pomohl doma mámě. Jak byl otec pryč, tak jednou za čas jsem musel vše dotáhnout, přibít, opravit, doladit. Znáte to, takový ty klasický chlapský práce, který se musí udělat. K večeru, když jsem měl všechno hotovo, jsem se vydal autobusem do hor. Venca s Petrou na mě už čekali s báglama plnými chlastu, s igelitkou plnou kazet. Byli prý zase v Polsku. Mají to kousek. A stále dodržují pradávné tradice všech metalistů a punkáčů. Naši sousedé sice se vším šmelili a spousta kazet i CD byla prachbídné kvality, ale ta touha vlastnit fyzicky hudbu, ta byla pro nás prokletím. Navíc, jako studenti jsme ušetřili. Tentokrát se ale jejich lov příliš nevydařil. Pamatuji si, jak jsme pořád přehazovali kazety a nakonec světácky usoudili, že ty nový kapely už stojej za vyliž prdel. Samá komerce, řval Venca do lesa, co se rozkládal hned za chalupou. Odpovědí mu bylo jen štěkání srnců. Nejhezčí stejně bylo, když si Petra sundala boty a tančila jen tak, v trávě. Rozpustila si vlasy a byla v tom vášeň a smyslnost. Mávala hlavou a pogovala. Byla opilá jen tak, aby měla náladu. Hodně jsem přemýšlel nad tím, jestli má hezčí zadek než blondýnka. Pak jsem si musel opláchnout obličej v sudu. To je dobrej nápad, křičela na mě, zatímco Venca vytuhnul na lavičce. Ponořila si vlasy do ledové vody a pak jí všechno stékalo na tričko Hráli zrovna Exploited a bylo jí vidět úplně všechno. Chtěla ploužit a dnes má výčitky. Nepožádáš manželku bližního svého nebo jak se to píše v tom slavným bestselleru.
Ještě, že přijede blondýnka. Jdu jí naproti a pomůžu jí s krosnou. Oblečení moc nemá. Zato veze až z Plzně jídlo. Já tě mám tak rád, bez tebe bych asi zemřel hladem a žízní. Ihned se dá vše na stůl, přivítá se a po obědě se rozvalíme jen tak na louku. Nad hlavou krouží jestřábi. Kolik jen já jsem už zažil za svůj život generací. Omluvíme se, že musíme vybalit. Petra na mě mrkne jako nějaký spiklenec a smutně se podívá na Vencu. Nějak nám chlapec poslední dobou chlastá. A to by jako vyléčenej feťák neměl. To by neměl vůbec. Jenže on má v sobě zase smutek. Poznám mu to na očích. Zalezeme si s mojí milou na chvilku do spacáku. Hrozně se mi stýskalo. Už jsme se neviděli od čtvrtka! Je sobota, bylo to nekonečný. Najednou jsem hrozně spokojenej, nadšenej, že jsem, že vůbec existuji. Možná nejsem současný prototyp mladého muže. Nemám patku, ani disko košili. Vždycky jsem stál tak trošku bokem, stranil se davu, hromadných akcí. Ale se svými kamarády, v partách, ve kterých jsem se cítil dobře, jsem vždy rád zářil. Vím, že dnes tomu taky zase bude. Nezajímáme se o zase hnusnou politiku, nezajímají nás zprávy. Žijeme hudbou, knihami a tím, že se máme rádi. Zatím mě to ještě nesemlelo. Vencu už bohužel trošku jo.
Dáme ještě pár lahváčů. S Vencou, který se trošku srovnal, chodíme čůrat ke kaštanu. Vedeme chlapácký řeči, který mi tolik chybí. Michal na koleji je super kluk, ale v něčem možná až moc jemný. Copak o to, to jsem všichni, ale s Vencou máme víc podobnou krevní skupinu, jestli mi rozumíte. Oba jsme tak trošku hovada, jak se patří. Lokneme si rumu a já se zeptám, jestli je všechno v pořádku. Ale jo ty vole, daří se nám dobře. Dokonce to vypadá, že Petra bude moc mít i děti. Takže to za chvilku zase zkusíme. Mělo by to vyjít. Ale jinak je to pořád dokola, práce, práce, pak chvilku víkend. Mraky padaj z nebe a ulice jsou plné divných lidí. Relaxuji hudbou, ale jestli mám takhle žít celej život, nevím, nevím. Kouká na mě smutně, má splín. Nebylo pro něj lehké bojovat, měl toho hodně a smutné dětství, jenom s babičkou, která sice byla zlatá, ale otec i máma chyběli. Pak ty drogy, ten zasranej perník, změnili ho. Viděl až příliš vlastních běsů. Má to vepsaný ve tváři. Kouknu na něj, připiju na zdraví a řeknu mu, ty vole, musíme bojovat, jinak to nejde. Přece se nevzdáme, nejsme nějaký umaštěný padesátníci, co jen na všechno nadávají, serou všechny okolo, nesnáší svět a mají na sobě tepláky před televizí. Obejme mě, jen tak. Chlapsky.
Co vy dva tady, vypadáte jak na pohřbu. Petra vycítí, že máme svoji klučičí chvilku. Tak nám přinese lahváče a my musíme pít další pivo. Hele, do Jablonce půjdeme raději pěšky, přes hřebeny, řeknu. Má to důvod. Jinak bychom byli tímhle tempem mrtví někdy kolem šesté večer. A to by nám do všeho hodilo vidle. Kousek od hlaváku v Liberci je totiž sklep, kde hrajou nějaký místní punkové kapely. Sorry, jména si fakt nepamatuju, je to se mnou čím dál tím horší. Viděl jsem za svůj život tolik koncertů, že se mi to motá. Tenhle si ale pamatuji moc dobře. Protože si samozřejmě vezeme rum na cestu. Venca se potom snaží chytit do holé ruky zmiji, co se vyhřívá nahoře na kamenech. Musím ho odtáhnout. No co, tak by mi Petra vysála jed z rány, dělá to moooc dobře. Smějeme se, tlemíme se, když zase flušeme dole do přehrady. Pak přes město, rovnou na tramvaj. Nějaký pán nás okřikne, protože zpíváme. Di do vole prdele, Emile starej sráči. To je naše odpověď. Hospoda, kde je nějaká hospoda, křičíme, když vylezem v Liberci. Holky nás krotí, ale jsme ve svým živlu. Když Venca vyleze na jeden kandelábr a snaží se tančit pogo, je to tak vtipný, že nám vůbec nevadí, že zastaví policajti a cože to prý dělá. Oslavuje život, pane strážníku. Je to mladej kluk, holky ho ukecají. Ostatně jako vždycky.
Vedu monolog s hlavou divočáka, která je pověšená na zdi. Výčepák nám odmítne nalít tvrdej, tak srkáme pivo a když jde okolo, tak prdíme na ruce. Chodíme na žlábek a vyprávíme si ty nejsprostší vtipy. Utopenci, smažák, tlačenka. Znovu pivo a pořád dokola na záchod. Hele, ty vole, víš aspoň, kde ten koncert je? No, mám to napsaný na papírku. Sáhne dozadu do kapes a má úplně jiný kalhoty. A tak začne chodit mezi stoly, zvedá osoby ženského pohlaví a sahá jim do zadních kapes, s vysvětlením, že hledá plánek s adresou dnešní akce. Kupodivu nedostane ani jednu facku, dokonce mu nikdo ani nevynadá. Milé dámy, svlékat. Pak nás tedy vyhodí, ale není to kvůli Vencovu sexistickému chování, je to kvůli tomu, že se poblije. Jdu na bar zaplatit a stojí mě to hodně peněz. Nechci dělat zlou krev. Vylezem na vzduch a jsme totálně mimo. Vůbec nevíme, kam jít. Jenže tenkrát byla doba, kdy se lidé mezi sebou ještě bavili. Za rohem kouří dvě načesaná číra. Jsem trošku překvapený, protože to jsou holky a né kluci. Nepoznal bych to. Venca to chce komentovat slovy o jemnosti a kráse, ale Petra už nechce další problémy. Ptám se tedy raději já a i když se ozve velmi hrubý hlas, své se dozvíme. Kudy se tam jde? Čekáme ještě na kámošku, tak můžete s námi, řekne jedna silná žena a plácne mě po rameni. Jsem velký silný chlap, ale stejně mi něco křupne v zádech. Blondýnka stojí bokem a děsně se mi směje.
Jestliže byly punkové dámy velké a silné, jejich kamarádka je pravý opak. Jemná a krásná dívka, jen lehce namalovaná, celá v černém. Představíme se a protože jsme všichni mladí a na stejné vlně, dáme to dohromady. Zalezu do potravin a když se objevím s pivama, jsme najednou všichni kamarádi. Ihned se dozvíme, že ty dvě jsou lesbičky, aby bylo jasno, jo, do mě nedělej. Princezna je zase trošku gotička, ona zatím neví. Jdeme směrem ke sklepu, který je v jednom starým, skoro opuštěným baráku u nádraží. Uvnitř něj je pár místností, kde se někdo snaží udělat klub. Plíseň a bordel, k tomu elektrika, která by potřebovala opravit. Poblikávající žárovky nás dovedou až k velkým dveřím. Zaklepeme a vpustí nás dovnitř. Asi třicet lidí, víceméně samý punkáči, sem tam nějaká metla. Velí tady tomu takovej bezzubej třicátník, kterej nám ihned řekne co a jak. Támhle je sud, platí se u Hanky (podíváme se směrem k dívce i sudu a nejdřív musím zamžourat, není mezi nimi příliš velký rozdíl). Zajdu tedy pro pivo, vyseknu poklonu a pohostím své staré i nové kamarády. První kapela se už připravuje.
Měly přijet tři, ale jedna na to prý sere. Zpěvák se někde ztratil. Je to vlastně jedno, protože stejně nikdo neumí hrát. Jsou to mladí kluci, jedni mají tedy zpěvačku, ale ta se tak děsně stydí, že spíš jen tak kňourá. Jsem pohoršen hudební kvalitou, ale moc nás takových není. Venca dokonce tančí, to je špatný, protože on většinou paří jen na to dobré, ale je dnes nějakej mimo. Hlídáme ho, ale zdá se zatím v pohodě. Sedíme na plechových sudech, které jsou rozříznuté napůl. Pan šéf nám složitě vysvětluje, jak k tomu došel. Prý provedl výpočet, že když rozpůlíte sud na půl, získáte hned dvě sedačky. Poté mu vyšlo, kudy vést řez. Prostě si to přeříz, ne? Zeptá se blondýnka, která je dcerou velmi šikovného řemeslníka. Podívá se na nás nechápavě a pak přinese plánek. Je na něm, prosím pěkně tuží, nákres, s razítkem. No ty krávo, nedá mi to a pak už si jen dělám prdel. Mezitím začne hrát druhá kapela a osvobodí nás od řezání sudů. Tedy, hraje snad ještě hůř, než ta první. Ale sem tam se ozve potlesk, sem tam povzbudivý výkřik. Jak se jmenují? Ptám se Vency a on jen mávne rukou. Dyk je to jedno. Je to sračka. To ale slyší gotická princezna a rozpláče se. Ona totiž miluje kytaristu.
Jdu se s blondýnkou vyvětrat do vnitrobloku. Je tam spousta stromů a křoví, ukryjeme se a ochutnáváme si hlavy. No jen pokračujte, to se mi líbí, sáhni ji na prsa. Lekneme se, protože bokem tu sedí snad stoletý stařec, který nemá zubní protézu. Šišlá a vypadá to, že je do starého křesla snad zarostlý. Moje milá mu ukáže fuck off a on se hrozně rozřehtá. Mezitím uvnitř dohrají. Slabý potlesk a cinkání půllitrů. Na Liberec padne mlha. Zadírá se nám pod kůži a nutí nás, abychom se vrátili. Hele, holky, není tu někde nějaký nonstop? Jsou ale opilé, tak jen něco zabručí. Posbírám všechny a stanu se najednou vedoucím výpravy. A nedělám svoji samozvanou funkci vůbec dobře. První mě napadne, jestli nejede vlak třeba do Smržovky. To bychom mohli v klidu dojít. Koukám na jízdní řády, Venca něco blábolí na lavičce. Jsem utahaný a moc na to nevidím. Poprosím blondýnku a pak dostanu takovou ránu zezadu do hlavy, že se mi na několik okamžiků zatmí. Zasraný pankáči, smažky zkurvený. Ozve se nade mnou a pak slyším jenom jekot. Petra, berou někam Petru. Moje milá mě propleskne a i když se motám, jdu směrem, který mi ukáže. Stojí tam tři chlápci. Mají holé hlavy, ale nevypadají jako skinheadi. Spíš jako nějací ultras. Ono je to jedno, stejná pakáž. Zařvu. Srabi, to si dovolujete na holku, co?
Pak se dostanu do šmelcu. Pořád sice stojím na nohou, ale mám co dělat, abych se udržel. Je vidět, že pánové se umí prát. Jenom se bráním, sem tam se mi poveden nějaký výpad, ale je jich moc. Být střízlivý, tak bych možná zkusil nějaký kop nebo něco, ale takhle mám smůlu. Jsem na zemi, je to v prdeli, jen se kryju, do hlavy, do koulí, do ledvin. Bolí to, ale adrenalin má tu schopnost, že je jako anestetikum. Vy kurvy zasraný....zaslechnu jakoby z dálky. Pak následuje řev. Pochopím to až za chvilku. Měli jsme štěstí nebo spíš z prdele kliku. Dvě velké punkerky měly odjet za chvilku vlakem na druhou stranu. Uviděly své a zareagovaly rychleji, než kde jaký chlap. Vytrhly plaňky z nedalekého plotu a jaly se mlátit duté hlavy řádně po celém těle. Mohl jsem vstát alespoň na nohy. Musel jsem vypadat hrozně. Samá krev, křivák špinavý a džíny potrhané. Stoupl jsem si, ač značně otřesen do obranného postoje. Obě dámy vedle mě. V duchu jsem se omluvil za své blbé kecy. Máte zlatý srdce. Teď už to bylo tři na tři. Přesto jsem v jedné chvíli omylem minul a ocitl jsem se zády k jednomu útočníkovi. Napálil mě zezadu a já to dal hlavou přímo proti zdi. Konec, šlus, smrt, studená louka, blondýnka, která jde bosá rosou. Sukýnka, proč mi koukáš pořád pod sukni, laškuje. Prober se, prosím prober se. Přijel vlak, vystoupili lidi a nádražák vše rozehnal.
Pak už je to ráz na ráz. Záchranka. Rentgen. Chcete někoho nahlásit. Ne. Pobliju se. Petra s Vencou jeli domů. Pak se vrátí, můj kamarád zkroušený a neustále se omlouvající, že mi nepomohl. Nakonec to, mimo hlavy, není tak hrozný. Bolí mě všechno. Ale kebule nejvíc. Vlakem na chalupu a potom léčba. Nejhorší je, že se hrozně stydím, že mě zachránily holky. Pořád mi to nedá spát. Jako fakt, moc nemůžu spát. Sedí u mě a stará se jako ta nejkrásnější sestřička. Dáme si pár dní volno a mý mámě nic říkat nebudeme, jo? Nechci jí dělat starosti. Zavoláme na kolej, do Boleslavi i Tábora a pak mi splní sen. Sundá si ráno boty a tančí v rose. Je jako víla, ano, jako moje víla. Asi jsem prokletý a ujetý na víly. Existuje porno s vílama? Když dotančí, jíme před chalupou. A z nedaleké obory se ozývají velké rány. Bum, bum, bum. To si mladí mufloni zkouší, kdo je silnější. Narážejí hlavami a rohy jeden do druhého. Hele, ti jsou jak ty. Usměje se na mě a já se v jejích modrých očích zase ztratím.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):