Našeptávačova hra - Donato Carrisi
2022, Vendeta
Když jezdívám do práce a dohraje mi muzika, tak většinou nastoupí dva kluci kolem čtyřiceti. Pokaždé diskutují o nějaké počítačové hře. Mě tohle nikdy nebavilo. Nebo vlastně, nejde mi to. A teď si představte, když se vám spojí virtuální realita s tou skutečnou. Děsivá představa, co říkáte? O Našeptávačovi jsme na našich stránkách již psali. Jednalo se knihu, kterou jsem koupil někde ve slevě. Moc se mi líbila. Odkaz na povídání je dole pod dnešním článkem. I Našeptávačovu hru jsem zakoupil v momentě, kdy mi přišla z Knih Dobrovský nabídka za pár krejcarů. A udělal jsem dobře. Děj možná bude někomu připadat nepravděpodobný, ale znáte mě. Já si rád hraji s fantazií. Baví mě si představovat, co by se stalo, kdyby. Záleží mi vždy na tom, aby byl děj čtivý a nejlépe napínavý. Stejně jako u hudby chci a požaduji nějaké emoce. Potřebuji svoji dávku, asi jako každý, kdo čte a nebo poslouchá.
Přijel jsem z festivalu Symbolic a šel spát. Měl jsem psát report, přetáhnout fotky z foťáku, jenže se mi nechtělo. Raději jsem si sedl a četl si. Já se vždycky na psaní potřebuji naladit, není to tak, že bych se mohl donutit. A tak jsem raději seděl, léčil si vyřvané hlasivky, doplňoval tekutiny i hořčík, protože víte co, už mi bude na podzim padesát a nedostatek spánku nedokážu ničím nahradit. Jdi si lehnout, pospáváš u toho, říkali mi. Poslechl jsem. Měl jsem za sebou několik kapitol a nějak se mi všechno pomotalo. V noci jsem se několikrát probudil, politý potem. Tělo bojovalo se zbytkem alkoholu a virtuální realita z knížky se mi plynule dostala do snů. Spal jsem prosím pěkně dvanáct hodin v kuse. Stejně to bylo málo. Zkrátka a dobře, ke psaní jsem se dostal až druhý den odpoledne. I ráno jsem si raději četl. Byl jsem daleko na statku a zrovna jsme na místě s Milou Vasquezovou a ohledáváme místo činu.
Report jsem vydal, myslím, že se docela povedl. Alespoň podle ohlasů od lidí, kterých si vážím. Teď už je to tak, že se po festivalech přeci jen "léčím" delší dobu. Bylo to i tentokrát. Pokaždé jsem přišel zmožen z práce a trvalo to vlastně skoro celý týden, než jsem se trošku srovnal. Já totiž u toho všeho pořád sportuju a už je to znát. Četl jsem tedy jen po částech, pomalu a ke konci týdne mě to už trošku štvalo. Tak jsem si nakonec v pátek ke knize sedl a dorazil ji. Bylo mi z ní tak nějak divně, virtuální realita, co jsem měl možnost se s ní setkat, mě spíše děsí. Raději koukám do zeleného, než abych seděl neustále u počítače. Posledních několik měsíců si dokonce říkám, že jsem u obrazovek v práci a pak ještě doma, když píšu tyhle stránky. Čím jsem starší, tak to vnímám víc a víc. Každopádně, říkal jsem si, že to nás čekají pěkné věci. Já vím, knížka je fikce, ale i kdyby se z toho splnilo jen něco, na budoucnost se moc netěším.
Vnímám to tím dál tím častěji. Čtu už trošku jiné knihy, než se dnes čtou. O muzice ani nemluvím. Možná jsme již přežitý druh a zbydou nám jen vzpomínky. Staneme se starými, jak už tomu v koloběhu zvaném život bývá a možná budeme i na obtíž. Moc dobře vím, že jednou budu muset s psaním skončit, že už to nebudu dávat. Proto mě dokáží fascinovat spisovatelé, kteří umí psát. Donato Carrisi patří rozhodně k nim. Našeptávačova hra mě chytla za pačesy a nepustila. Naše setkání bylo kvůli mému stavu trošku kostrbaté, ale i tak jsem nad příběhem hodně přemýšlel. Ona je tu temnota trošku v něčem jiném, než obvykle. Navíc, Mila je mi sympatická a rád jsem s ní "vyšetřoval". Tak ti říkám, že si asi seženu i zbytek knih od autora, abych měl sbírku kompletní.
Asi už fakt potřebuji víc odpočinku, asi už fakt musím víc odpočívat. Nechci si to připouštět, asi jako každý normální chlap, ale budu muset. Nedá se nic dělat. Sport je super, ale ten trénuje tělo (i když očišťuje i mysl). Já už si musím několikrát týdně sednout a číst si. Našeptávačova hra mi byla zajímavým a neotřelým společníkem. Byl jsem s ní rád a těšil jsem se na každou společnou chvilku. Třeba se bude hodit můj knižní tip i vám. Byl bych rád, protože je to fakt dobrý příběh. Rád jsem autora svými slovy podpořil. Mějte se hezky, čtěte a poslouchejte co vás baví a jak praví klasik: "Slunce v duši". Děkuji vám za přízeň.
KNIŽNÍ TIPY - Našeptávač - Donato Carrisi (2019):
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jednoho dne obdrží policie telefonát od vyděšené ženy. Z odlehlého statku za městem matka dvou dětí hlásí, že někdo vnikl na jejich pozemek, a dovolává se pomoci. Kvůli silné bouři a průtrži mračen se hlídka na místo dostaví až po mnoha hodinách – když už je příliš pozdě. Na statku mohou strážníci konstatovat jediné: odehrálo se tu odporné krveprolití, ale těla nejsou k nalezení. Žena, která by tento (zdánlivě?) neřešitelný případ mohla rozlousknout, už ovšem od policie odešla a uchýlila se se svojí dcerou Alicí do ústraní, do domu u jezera. Jenže když policie po anonymním telefonátu podezřelého zadrží, Mila Vasquezová zjistí, že se jí případ osobně týká. Jelikož už nemůže myslet jen sama na sebe a musí brát v potaz i bezpečí své dcery, rozhodne se v sobě – tentokrát už ale opravdu naposledy! – znovu probudit instinkt lovkyně stínů a opět sestoupit do jí tak známé temnoty.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: