Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - INTOLERANCE.
Recenze/review - INTOLERANCE - Waking Nightmares of an Endless Void (2024):
Ave INTOLERANCE! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaším prvním EP „Laments from the Dripstone Cave“? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Dobrý den a děkujeme, jsme opravdu rádi, že se vám album líbilo! Zůstáváme na stejné cestě, kterou jsme začali naším EP a na kterou jsme navázali naší první deskou „Dark Pahts of Humanity“, ale tohle je první deska v nové sestavě kapely a to znamená nejen změnu ve zpěvu, ale také přidání druhé kytary, obojího se ujal P. Dvě kytary dávají dvojnásobné možnosti pro textury a aranže a došlo i ke změně v textech a vokálech. To samozřejmě přispívá k samozřejmému vývoji, kterým prochází každá kapela, a to jak jako celek, tak jako součet každého jednotlivého člena. Takže si myslíme, že došlo k celkovému zlepšení oproti předchozí tvorbě, ale stále jsme fanoušky hnilobného, morového death metalu a tato podstata se stále přirozeně přenáší, jak se písně formují na zkouškách.
„Waking Nightmares of an Endless Void“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál INTOLERANCE?
Proces byl velmi jednoduchý a přirozený. W. napsal kytarové riffy pro většinu písní, což pomohlo dát tomuto albu kontinuitu ve srovnání s předchozími, zatímco jsme se stále přizpůsobovali nové sestavě. Pak jsme na zkušebně přidali všechny ostatní nástroje a soustředili se na to, aby ty riffy zněly soudržně, a zároveň jsme se dívali na celek písně: trvání a pořadí segmentů, skládání všeho dohromady a podobně. Během tohoto procesu P. vymýšlel nějaké aranže (zdvojené kytary, melodie a textury) a místa pro sóla se stávala definitivní. Poté byl D. asi tím, kdo věnoval největší péči depuraci zvuku: měnil drobné přestávky, navrhoval různá rytmická aranžmá nebo navrhoval přidat tu či onde sólo, dokonce i pískal melodie haha. Každopádně, i když každý dělá svůj díl, nakonec je všechno společný proces a o všem se debatuje a konsenzuálně se domlouvá. A taky se u toho hodně pije...
Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Za to jsme nesmírně vděční Javieru Félezovi ze studia Moontower. Odvedl úžasnou práci (jak jsme věděli!) a nejenže nahrával a mixoval, ale měl také velký podíl na produkci. Spousta textur na tomhle albu je právě díky němu. Přidali jsme klávesy, efekty, vrstvy kytarových aranží nebo některé vokální zvláštnosti, které by tam nebyly, nebýt jeho podnětů a schopností. Dokonce si zahrál i sekci whammy baru v úvodním sóle k písni Rite of Passage. Byl to rychlý jam, ale líbilo se nám to a tady je to, těsně předtím, než P. vstoupí s tappingem haha.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Godz of War Productions a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
Autorem obálky je Juan Alberto Hernández a z výsledku nemůžeme mít větší radost. P. byl fanouškem jeho práce a spolupracoval s ním již dříve, protože je autorem scifi a hororu a Juan Alberto se na této scéně stal velkým jménem, co se týče ilustrování obálek knih. P. ho tedy oslovil a my jsme Juana Alberta požádali, aby se ujal výtvarného zpracování. Přečetl si texty, poslechl si nějaké nahrávky a bylo to, dali jsme mu plnou tvůrčí svobodu. Výsledek byl lepší než cokoli, co jsme mohli navrhnout, což je možné hlavně díky tomu, že Juan Alberto je sám fanoušek hororu a fantasy. Texty alba se výrazně týkají kosmického hororu a hlavní kulisou je vesmír, takže dialog mezi výtvarnou stránkou a hudbou je zřejmý. Líbí se nám to a myslíme si, že se to líbí i lidem!
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do španělského podzemí si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Naštěstí je tu spousta kapel, které koncertují a nahrávají opravdu skvělé věci. Oniricous, Ataraxy, Apparition, Aposento, Orthodoxy... scéna určitě žije.
Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit INTOLERANCE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Intolerance se zrodila a vyvinula z hodin poslechu Grave, Asphyx, Autopsy, Incantation, Bolt Thrower, a tak tomu je i nadále. Všichni posloucháme nejrůznější hudbu, ale ten společný základ nám pořád zní jako „doma“. Takže kapela se od toho, co se týče hudby, asi moc nevzdálí. Ale co se týče pokušení a aspirací na to, kam se vydat a kam projekt dovést, jsme dost prostí a prostě neplánujeme. Baví nás to, co děláme: chceme hrát hlasitý death metal před publikem a poslouchat kapely, které hrají před námi a po nás. To je to, kde jsme a čím jsme. To samozřejmě znamená, že bychom rádi hráli s kapelami, které jsme poslouchali jako fanoušci, a rádi bychom vyjeli do zahraničí a spojili se s tamními lidmi, pokud bychom měli tu možnost. Loni jsme uzavírali noc ve Viseu Death Festu, poprvé v Portugalsku a poprvé mimo Španělsko, a jak publikum, tak organizace byla prostě perfektní parta dobrých, bláznivých lidí, byla to noc, na kterou se nezapomíná. To je to, co máme rádi a co chceme, ale nemáme zájem oslovit velký dav jen tak... nebo prostředky, které znějí spíš jako byznys. Už teď máme práci, kterou nenávidíme!
Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Vydavatelství mají pravděpodobně větší propagační sílu než my jako kapela, ale musíš se na tom podílet. Od přítomnosti na sociálních sítích, ať už to znamená cokoli, až po vylepení samolepky na záchodě každého mizerného podniku ve městě. Je to samozřejmě jednodušší díky lidem, jako jste vy, kteří dělají poctivou práci často s malou nebo žádnou odměnou. Vždycky je důležité za to poděkovat!
Co se týče scény, je únavné pořád poslouchat stížnosti na kvalitu nebo zdraví scény. I když jsou pravdivé! Nakonec to, co MŮŽETE udělat, je přispět. Kupujte merch, choďte na koncerty, pijte v hospodě, komentujte a doporučujte. Tak se scény vytvářejí a udržují a my se to snažíme dělat dál, jako vždycky. Protože bychom to dělali, i kdyby Intolerance neexistovala.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako INTOLERANCE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
Člověk má smíšené pocity z toho, jak se vše změnilo. Je skvělé, že spousta umělců může ukázat svou práci, a celková konkurence jistě pomáhá zvyšovat laťku. Ale je také pravda, že mnohdy je toho hluku prostě příliš a distribuční kanály jsou přeplněné. Je těžší se v tom orientovat a kvalita není v algoritmech rozhodující: rozhodující je interakce a peníze. To je prostě smutné. Ale naštěstí jsme pořád lidé, máme schopnost filtrovat, vytvářet kritéria, sledovat kritiky a alternativní zdroje. Víte, možná se změnily jen prostředky, ale ve výsledku je všechno stejné. Možná teď, když je víc ryb, strávíte méně času čekáním s prutem a víc času rozhodováním, co pustit zpátky do vody, takže se to tak trochu kompenzuje.
Debata o nelegálním stahování, duševním vlastnictví a tak dále... Nám jako Intolerance to všechno zní prostě daleko od undergroundové kapely. Pokud se vám naše věci líbí a chcete je vlastnit, je to skvělé. Jestli o ně tolik nestojíte, taky je to v pořádku. Memento Mori a Godz ov War album streamují, je na youtube, bandcampu i spotify... nemělo by tam být žádné omezení. Chceme, aby to bylo slyšet, a očekávat příjem, který něco změní z prodeje desky, je prostě v tuhle chvíli stejně nereálný, takže to prostě bereme tak, jak to přijde, a děkujeme těm, kteří za nás utrácejí peníze (koncerty, alba, merch) nebo čas (recenze, komentáře). Ale ve skutečnosti nás prostě baví hrát naši hudbu.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
P.: To je velmi osobní otázka. Věřím, že pokud máš životní styl, který můžeš definovat, pravděpodobně víc přemýšlíš, než žiješ, a také věřím, že filozofie je něco mnohem složitějšího a vážnějšího než to, co děláme na jevišti. Ale tahle hudba je taky mnohem víc než jen „cesta ven“ nebo „uvolnění“. Chci říct, že je to hlavně o hudbě, to ano, o hledání způsobu, jak vybít vztek nebo cokoli jiného v kontextu temnoty a hrůzy, která se zdá být právě tím přirozeným způsobem, jak to udělat... Ale je to také o tom, že je to dítě, které má rádo ty nejhorší a nejošklivější příšery v hračkářství. A o tom, že po dlouhých letech, kdy jste si mysleli, že s vaším vkusem není něco v pořádku, najdete další děti, které jsou na tom stejně. Možná je ale něco špatně s námi všemi! Hahaha.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají INTOLERANCE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy vás uvidíme na turné?
Už jsme uzavřeli několik termínů po létě a na podzim představíme album v našem městě Zaragoza. Na další informace je ještě brzy, ale očekáváme, že budeme hodně vyrážet na cesty, takže mějte oči otevřené!
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Waking Nightmares of an Endless Void“ zase narvat do hlavy!
Děkujeme, bylo nám potěšením. Hrajte nahlas!
Recenze/review - INTOLERANCE - Waking Nightmares of an Endless Void (2024):
Recenze/review - INTOLERANCE - Dark Paths Of Humanity (2022):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)