SARAJAH - Sarajah
CD 2024, Argonauta Records
for english please scroll down
Chvílemi jsem myslel, že zahynu. Kamenná cesta, mlha kolem mě a všude přítomný chlad, který se mi dostával do kostí. Občas potřebuji být sám. Jenom já, lesy a divoká příroda. Tentokrát jsem se vydal daleko na sever. Ve větru a dešti, aspoň zde nejsou žádní lidé. Nikdo tak neruší podmanivou a syrovou atmosféru. Jsem muzikou natolik pohlcen, že vidím na starodávné mohyle nápis SARAJAH.
Moje fantazie opět pracuje na plné obrátky. Padám pomalu do hlubiny, vznáším se na zpěněných vlnách řeky smrti. Dívám se do tmy a užívám si debut kapely, která má stejně jako já ráda poctivý, starý doom metal, přírodu i pradávné pověsti a mýty. Na každé legendě je kus pravdy a tak jsem zase jednou obestřen lavinou riffů, mocným vokálem a náladami, které jsou povětšinou pochmurné a smutné.
Bájné moře na severu, temné a mrazivé, vydalo další svědectví. Tentokrát v podobě hudby finských tmářů SARAJAH. Už je to nějaký čas, co mi stejnojmenné debutové album přišlo na recenzi. Raději jsem jej poslouchal, než abych psal slova. Vzpomínal jsem na jednoho staršího kamaráda (doufám, že si našel věčný klid), kteří mi pouštěl na starém gramofonu kapely jako TROUBLE, CANDLEMASS, SAINT VITUS a samozřejmě BLACK SABBATH. A tak je moje recenze možná trošku nostalgická. Vlastně to nevadí, hudba je pro mě vždy jenom dobrá a nebo ta, která mě nezajímá. Finové mě dostali svým přístupem, uvěřitelností. Mají velmi dobrý zvuk, stylově vyvedený obal a texty, které mě oslovily. Umí být syroví a náležitě heavy, ale i smutní a melancholičtí. Jsem starý pes a už dávno vím, že bůh neexistuje. Ale příroda, ta mě dokáže stále překvapit. Z nové desky cítím její přítomnost. Mám rád dlouhé toulky lesem, o samotě, když měníte směr podle nálady a počasí. Cítím se součástí něčeho většího, tajemného. Je pro mě velmi příjemné u toho všeho poslouchat tuhle nahrávku. Jasně, můžete namítat, že zde již všechno bylo a vracíme se v kruhu, ale mě osobně to nevadí. Když totiž budete poslouchat pečlivě, tak zjistíte, že Finové mají v rámci stylu svůj vlastní rukopis, nátisk. Poznají to asi opravdu jen opravdoví fanoušci, ale dodejme rovnou, že pro ně se zde hlavně hraje. Chvílemi jsem myslel, že zahynu. Kamenná cesta, mlha kolem mě a všude přítomný chlad, který se mi dostával do kostí. Občas potřebuji být sám. Jenom já, lesy a divoká příroda. Vznešený, syrový doom metal, u kterého ožívají staré mýty ze severu! Stanete se součástí věčnosti!
Asphyx says:
At times I thought I was going to die. The stone road, the fog around me and the ever-present coldness that was getting into my bones. Sometimes I need to be alone. Just me, the woods and the wildlife. This time I went far north. In the wind and rain, at least there are no people. No one disturbs the captivating and raw atmosphere. I am so absorbed in the music that I see the inscription SARAJAH on an ancient mound.
My imagination is working at full speed again. I fall slowly into the depths, floating on the foamy waves of the river of death. I look into the darkness and enjoy the debut of a band that, like me, loves honest, old doom metal, nature and ancient legends and myths. There is a piece of truth in every legend and so once again I am enveloped by an avalanche of riffs, powerful vocals and moods that are mostly gloomy and sad.
The mythical sea in the north, dark and frosty, bore further witness. This time in the form of music by Finnish darkies SARAJAH. It's been a while since I received the eponymous debut album for review. I preferred to listen to it rather than write the words. I was reminiscing about an older friend (I hope he found eternal peace) who used to play bands like TROUBLE, CANDLEMASS, SAINT VITUS and of course BLACK SABBATH on my old record player. And so my review is perhaps a bit nostalgic. Actually it doesn't matter, for me music is always just good music or music that I don't care about. Finns got me with their attitude, believability. They have a very good sound, a stylish cover and lyrics that spoke to me. They can be raw and properly heavy, but also sad and melancholic. I'm an old dog and I've known for a long time that God doesn't exist. But nature, she can still surprise me. I can feel her presence on the new record. I like long walks in the woods, alone, changing direction according to mood and weather. I feel part of something bigger, mysterious. It's very pleasant for me to listen to this record. Sure, you can argue that everything has already been here and we're coming full circle, but I personally don't mind. In fact, if you listen carefully, you'll find that the Finns have their own handwriting, their own touch within the style. Only the true fans will know it, but let's add right away that it's mainly played for them. At times I thought I was going to die. The stone road, the fog around me and the ever-present coldness that was getting into my bones. Sometimes I need to be alone. Just me, the woods and the wildlife. Sublime, raw doom metal that brings to life the old myths of the North! You become part of eternity!
Album tracklisting:
1. Sarajah
2. Lungs of Smoke
3. Long Riders
4. Journeys of Willem Barentsz
5. Home of Arktos
6. A Year with Us
7. I Am the Soil
8. Underworld
band:
J.H.: Guitar
Jeff Pekkilä: Bass, Guitar
H. Wizzard: Drums
Magus Corvus: Lead and backing vocals
.JPG)