GJENDØD - Livskramper
CD 2024, Osmose Productions
for english please scroll down
Nejdříve jsem si myslel, že se jedná o nějakou šelmu, která přišla ze severu. Roztrhaná těla, vnitřnosti vytahané ven. Vše svědčilo o velké bestialitě. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a krev byla v krásném kontrastu s bílou barvou. Pokaždé, když jsme ohledával tělo, měl jsem pocit, že mě někdo sleduje. Vzduchem se vznášel podivný neklid a hroby byly mělké. Bestie se vrátila, tušil jsem podvědomě. Black metal je styl, který je hodně o nihilistických emocích. Musíte jej hrát srdcem, jinak nemá cenu. Norští GJENDØD se vrátili, aby nám přinesli další temná svědectví.
Vše je opět velmi syrové, naléhavé, ohlodané na kost. Během poslechu se kolem vás budou toulat démoni a pokud desce podlehnete jako já, stanete se také stínem, šíleným našeptávačem, který čeká na svoji kořist. Chladné melodie se zde potkávají se surovými rytmy. Mraky jsou zase jednou nízko a ohně hoří jasným plamenem.
Letošní počin je nový v tom, že se ke kapele připojil bubeník TK. Ten působil ve velké spoustě smeček a krásně morbidně doplnil už tak silnou sestavu. Je něco shnilého, děsivého a temného v našich duších. Norové všechno tohle vzali, vytáhli na povrch a hodili nám to do ksichtu jako shnilé maso. Poslouchat album "Livskramper" je opravdu jako se dívat do čerstvě exhumovaného hrobu. Byl v něm pochovaný padlý mnich. Za to, že se rouhal bohům. Hudebně se jedná o klasický, tradiční black metal z ranných devadesátých let, pokud jej máte rádi, neváhejte ani chvilku. Líbí se mi, že se skladby, i když jsou náležitě nepříjemné, dobře poslouchají, mají jasnou strukturu. Jako bych stál u samotné řeky smrti a přemýšlel, jestli mám skočit do hlubiny. Dusím se vlastní krví a neustále přidávám hlasitost. Vše potom objímá jako pevné pavučiny hnilobný zvuk a zajímavě řešený obal. Norové mě vzali na výlet bez konce. Pohřbili mě zaživa, abych znovu vstal silnější a divočejší než dřív. Ve skladbách je něco zvláštně živočišného, co se mi dostalo pod kůži. Potvrzuji, že kapela umí vytvořit náležitě zvrácenou atmosféru. Pokud máte rádi hluboké lesy, ze kterých přichází zlo, tak neváhejte ani chvilku. Budete odměněni velmi morbidním zážitkem. Nejdříve jsem si myslel, že se jedná o nějakou šelmu, která přišla ze severu. Roztrhaná těla, vnitřnosti vytahané ven. Vše svědčilo o velké bestialitě. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a krev byla v krásném kontrastu s bílou barvou. Pokaždé, když jsme ohledával tělo, měl jsem pocit, že mě někdo sleduje. Vzduchem se vznášel podivný neklid a hroby byly mělké. Bestie se vrátila, tušil jsem podvědomě. Na kost ohlodaný, temný a chladný black metal utkaný z krvavých stínů!
Asphyx says:
At first I thought it was some kind of beast that came from the north. Bodies torn apart, entrails pulled out. All indicative of great bestiality. The fresh snow crunched under my feet and the blood was a beautiful contrast to the white. Every time I looked over the body, I felt I was being watched. There was a strange uneasiness in the air and the graves were shallow. The beast had returned, I suspected subconsciously. Black metal is a style that's very much about nihilistic emotions. You have to play it with your heart, otherwise it's worthless. Norway's GJENDØD are back to bring us more dark testimonies.
Everything is again very raw, urgent, gnawed to the bone. Demons will wander around you while you listen and if you succumb to the record like I did, you will also become a shadow, a mad whisperer waiting for its prey. Cold melodies meet raw rhythms. The clouds are low once more and the fires burn brightly.
This year's venture is new in that the band is joined by drummer TK. He has been in a lot of packs and has added a nice morbid addition to an already strong lineup. There is something rotten, scary and dark in our souls. The Norwegians took all this, brought it out and threw it in our faces like rotten meat. Listening to "Livskramper" is really like looking into a freshly exhumed grave. A fallen monk was buried there. For blaspheming the gods. Musically, this is classic, traditional black metal from the early nineties, if you like it, don't hesitate a moment. I like the fact that the songs, although appropriately unpleasant, are easy to listen to and have a clear structure. It's like standing by the river of death itself, wondering if I should jump into the deep end. I'm choking on my own blood and I keep turning up the volume. Everything is then embraced like a tight web by the rotten sound and the interestingly designed cover. The Norwegians have taken me on a trip without end. They buried me alive to rise again, stronger and wilder than before. There is something strangely animalistic in the songs that got under my skin. I confirm that the band can create a properly twisted atmosphere. If you like deep forests from which evil comes, don't hesitate a moment. You will be rewarded with a very morbid experience. At first I thought it was some kind of beast that came from the north. Bodies torn apart, entrails pulled out. All indicative of great bestiality. The fresh snow crunched under my feet and the blood was a beautiful contrast to the white. Every time I looked over the body, I felt I was being watched. There was a strange uneasiness in the air and the graves were shallow. The beast had returned, I suspected subconsciously. Gnawed to the bone, dark and cold black metal woven from bloody shadows!
Tracklisting:
1. Å ule mot feil måne (5:19)
2. Livskramper (3:11)
3. Gendød (3:15)
4. Skumringsliv (6:18)
5. Byttingen (4:02)
6. Under dekke (3:53)
7. Død manns skygge (4:43)
8. I nattens land (5:31)
