Příběh čtyř stý šedesátý osmý - Kotoučák
Všechny moje zlaté babičky i tetičky se shodly na tom, že každý vztah se musí budovat. Po počátečním okouzlení přijdou setkání s realitou, občasné neshody, ale i hádky. Jenže my se moc nehádali. Blondýnka má zlatou povahu a je kliďas. Vlastně jsem neměl ani chuť chodit někam s kamarády. Bylo mi dobře jenom s ní. Ale znáte to, kluci, co jsme spolu pařívávali, o mě začali říkat, že se jich straním. Ti, kteří už byli ve dvojici, mě chápali, ale samotáři nikoliv. Jako asi každý jsem měl několik přátel, kteří vypadali, že se nikdy s nikým neseznámí. Většinou v pohodě kluci a holky, někteří možná až moc hodní, jiné ne tolik krásné navenek. Přirozený i nepřirozený výběr zkrátka fungoval i na borských kolejích. Já jsem třeba přišel na to, že mě mají rády a nejvíc si rozumím s děvčaty z jižních a východních Čech. Obzvláště budoucí učitelky byly mou krevní skupinou. Sedíme v kuchyňce, já cmudím svůj pověstný lunch meat a dělám k tomu oblohu, kterou budou za pár let všichni kritizovat. Ale aspoň jsme do sebe dostali nějakou zeleninu. To je domácí sádlo, dodám a tím ukončíme celou naší úvahu o to, proč někdo žije v páru a jiný nikoliv.
Všechno sníme, já si udělám kafe do půllitru od Gambrinusu a k tomu si dám jedno labužnické cigárko. Neměl bys na své kamarády zapomínat. Řekne vážně a já z toho pochopím, že když ona pojede o víkendu za spolužačkama do Tábora, měl bych obejít své kámoše. Dobře, řeknu, ale moc se mi nechce. Zase budu akorát poslouchat stesky nad tím, jak jsou sami. Dodám a je mi odpovězeno, že jim mám pomoc. Jako, že mám být Kecalem, který domluví schůzku a pak jim fandit? Uff. Raději bych si zalezl, četl, zašel do bazénu a vůbec odpočíval. Jsem po brigádách rozlámaný a utahaný. Potřebuju ven, hergot už taky. Pohladí mě a dodá, že opravdových kamarádů má člověk za život málo. Já vím, fakt o tom něco vím, dodnes se mi po mý první partě stýská a to, že se ta druhá rozpadla, mě pěkně mrzí. Ještě nevím, že jednou zůstaneme v Plzni sami a všichni dnes tak věrní přátelé se rozprchnou do svých původních měst. Jdu radši do bazénu, pak se vrátím a doprovodím ji na vlak.
Odjede a jdu na Americkou na gulášovku. Dva rohlíky k tomu. Pak se vrátím na kolej a zajdu za Petrem. Zrovna sleduje na videu nějaký film. Tak co, co nějaký holky? Mávne rukou. Ty vole, to se ti fakt žádná nelíbí? Se normálně zeptej, maximálně tě pošle do prdele. A protože si čestný muž a šlechtic, tak se otočíš, pomyslíš si něco o hlouposti a s hrdostí odejdeš. No a pak to zkusíš jinde. Jinak si nikoho ty vole nenajdeš. Musíš bejt slušnej a galantní. Usměvavej a ne se pořád tvářit jako kdyby ti někdo strčil do prdele pravítko. A taky, doporučuju, fakt si na nic nehraj. Půjdeme do kina? Odpoví mi a já jen zakroutím hlavou. Je to marný. Asi by to chtělo alkohol. Přinesu rum. Dáme si panáka a hned je hovornější. Jdeme tedy do Elektry, do filmovýho klubu. Promítají děsnou kravinu. Vedle nás sedí dvě intoušky, jedna vypadá docela dobře. Pozvu je na káávu, protože jsem někde četl, že to lidé v jejich kruzích dělávají. Myslím na blondýnku, když slečny rozjedou přechytralý řeči. Tady Petr je velký filmový znalec, zkusím nahodit udičku. On chvíli něco koktá a mě dojde, že se stydí. Asi přísná matka. Koupím další panáky a sere mě, že si dámy objednají samou drahotu. Kurva, koňak? Na studenta?
Jdou na záchod, chichotají se a když se vrátí, tak si vymění místa. Ta hezčí si sedne vedle mě, ta ošklivější k mému kamarádovi. Začnou být až moc uvolněný a trošku se nudím, protože říkají naučený fráze. Petr je napjatý a je na něm vidět, že se mu slečna moc nelíbí. Mě taky ne a není to kvůli tomu, jak vypadá, ale jak se chová. Vypadá povýšeně, asi vyrůstala se stříbrnou lžičkou v puse. Holka, ty si jednou vezmeš někoho ze sousedství, seznámí vás rodiče, budeš mít jedináčka a starej ti bude zahýbat, protože už teď vypadáš jak semetrika. Sranda je, že se po mnoha letech potkáme a moje předpověď se splní na sto procent. Tedy až na to, že bude mít dceru, která bude jaká matka, taká Katka. Otřepu se ze svých představ a slušně se omluvím. My asi budeme muset. Tak s intouškama to nevyšlo, zkusíme něco jiného, řeknu kamarádovi a jdeme do jedný dělnický hospody kousek od Škodovky. Co si dobře pamatuju, tak sem chodí slečny a dámy z lidu, co jim na nějakým tom klukovi zase tolik nesejde. Pár jich znám ze svého působení na praxi. Taky jsme zde párkrát skončili po nějakém tahu. Mají tu moc dobrý, pečený prejt.
Cestou potkáme ještě jednoho kluka, říkejme mu Pavel. Kluk ze severu, ze smogu. Hubený a nevysoký, s divným vyjadřováním. Kam jdeme? Zeptá se a Petr mu odpoví, lovit děvky. No, tohle bude hodně zajímavý. Usedneme ke stolu, dáme si pivo a já se rozhlédnu. Jedna kolegyně na mě zamává. U stolu je pět dívek, hezké i obyčejné, ale kdybych býval byl sám, dal bych si asi říct od každé. Kdyby slušně poprosila, dělám si legraci. Jdu se zeptat a sesedneme se. Začne zábava. Tedy, já se tlemím, snažím se být vtipný, vyzdvihuji své kamarády, dělám jim garde jak se patří. Jenže oni mlčí, zajíkají se, jsou nesví a nesmělí. Ty vole, ty si fakt myslíš, že takhle tě nějaká bude chtít. Chovej se jak chlap. Ale to oni ne a noc je v plném proudu a jde se jinam. Nějaká diskotéka, nějaký panáky, tanečky, dámy jsou jak hárající feny. Tady se loví. Na mě je to moc laciný, ale je v tom spousta erotiky, ne že ne. Připadám si jak pasák, když si dělám srandu a přemlouvám opilý holky, aby se o mé kamarády postaraly. Dvě se nakonec uvolí. Svůdně se předvádějí a dělají to tak okatě, že by roztál možná i homosexuál. Tančíme ploužáky, celý klub se páruje, jen já obíhám kolem jak čmeláček.
Jdeme noční Plzní a hulákáme. Do polí, do prdele, do polí, auuu, občas někdo upadne. Slečny, co strávily odpoledne šminkováním a koukáním do zrcadla, vypadají jak levný štětky. Vyhrnutý minisukně, oplzlý řeči, občas si musím odfrknout. No ale, když projdeme přes vrátnici, jako že určitě, jen uplatíme vrátnou, tak bude večírek. Pavel tu nikoho nemá. Vytáhne prehistorický kotoučák, který mě zaujme natolik, že s ním strávím celý večer. Marně za mnou chodí holky. Jsem jako z kamene, jako z oceli. Nepřístupný. Zajímá mě jenom hudba. Pestrá sbírka od Suchého přes starý big beaty, ale i nahrávky divadelních vystoupení. Nejdřív všichni tančí. Občas mě někdo také vyvede. Na židli sedí Petr nebo Pavel, jsou jak dva apoštolové, jak svatí. Před nima se kroutí Tereza, Jana nebo Jarmila. Výskají, poskakují a jejich prdelky jsou nádherný, to zase jo. Ale kluci nic. Dokonce si sednou i na ně, ohmatávají je, je znát, že by chtěly vedle do pokoje, pod peřinu. Já být na jejich místě, asi bych se nechal přemluvit. Oni ale jen vyděšeně mluví o věcech, které nikoho nezajímají. Přehazuji pásku, přetáčím ji a pouštím něco divočejšího.
Jsou bez triček, je to sodoma a gomora, ale je to pěkný. Mladý těla, vilné úsměvy, takhle začínají filmy, na který koukají všichni, ale každý to popírá. No tak, Petře a Pavle, vyberte si. Střízlivý by vám nedaly ani jedna. Nechtějí. Což je docela problém, protože slečny jsou jak utržený ze řetězu. Bývalo tomu tak. Možná ještě někde i bývá. Mladí se jdou bavit, chtějí si užít, kluci a holky, různě se to páruje, jde o oťukávání. Je jedno, jestli máš jen základku nebo si doktor věd, nakonec tě stejně přemůžou pudy. Je to tak v pořádku. Jinak bychom se nikdy nemnožili, nechodili spolu. Svobodné ženy a muži. Já už neměl nárok, zařekl jsem se. Ale díval jsem se rád. Pouštím nějaké divadlo, protože už jsou všichni unavení. Petr spí na pokoji s Pavlem, dvě holky spolu na posteli, zrovna se laskají. Uff. Jedna leží jak látra a chrápe. Nemám si kam lehnout. A protože jsem na mol, tak zhasnu všechna světla a chci jít k sobě na pokoj. Jenže se zamotám u lednice a usnu. Probudí mě až ráno, když jde jedna slečinka na záchod. Začne se hrozně smát. Mám hlavu v lednici a na sobě nějaký konzervy. Otřepu se a zdrhnu k sobě. Ani se nesprchuju a jdu spát.
Pobudím se kolem poledne. Bolí mě hlava a pamatuji si jenom to, co jsem dosud napsal. Asi se toho stalo o hodně víc, ale o tom nevím. Udělám si zase monstr kávu, napiju se a jdu zkontrolovat kluky. Pořád spí. Tak jim na plný pecky pustím kotoučák. Probudí se a začnou machrovat, jak po nich která šla, jakej měla zadek a kozy a jak by jim dala, když by si řekli. Jen pokývám hlavou a myslím si své. Oba zůstali ještě hodně dlouho sami. Zapálím si cigáro, zapnu kotoučák a hraju celé odpoledne. Ani nejdu do hospody, nikam. Vychutnávám si starý fláky, broukám si je pod vousy, kývám se do rytmu a říkám si, jakej měli Pavlovi rodiče skvělej vkus. Chvíli mi o nich vypráví a já pořád nechápu, po kom teda ten kluk je? Když konečně odcházím, tak přemýšlím nad tím, kolik mých známých i kamarádů je samo. Dorazím na pokoj, natáhnu si záda a myslím na blondýnku. Petr a Pavel jdou mezitím dolů do baru a všem vyprávějí o tom, jaký byl včerejší večírek. Ty vole, ta po mě jela jako blázen, jako slepice po flusu. Byla kuřba, pak jsme dali trojku. Když jsem si to rozdal s jednou, dal jsem si chvilku klid a šel jsem tančit, slyšeli jste ten bordel, ne? Nakonec já a dvě najednou. Křičely jak jalovice. Vypráví mi to Michal. Přišel se zeptat, jestli je to pravda. No kamaráde, co myslíš? Odpovím a pak jdu spát. Ten kotoučák mi bude chybět.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
