Tajemství červa - Robert Bloch
1981, Smrtihlav
Pamatuji, že byl sychravý podzim, léta páně 1997. Otec od nás odešel a spousta kamarádů z koleje to vzdala. Někteří šli raději na vojnu, jiným se povedlo sehnat modrou knížku. Nemít svoji holku, asi bych se do Boleslavi taky vrátil. Najednou jsem neměl nikoho, s kým bych pokecal o muzice, ani o knihách. Možná jsem měl trošku deprese, nevím, tenkrát to nikdo neřešil. Byl jsem ale smutný. Na chalupě mě čekala práce a pršelo. Bylo šedivo a kolem vagónů se proplétaly provazy deště. Podvozek klapal do rytmu a do Turnova to bylo ještě pěkně daleko. Poslední peníze jsem dal včera za pivo a zbylo mi jen na cestu a 52,- korun českých jsem dal v antikvariátu za Tajemství červa. Nejsem rád sám a fantazie mi pracuje na plné obrátky. Máma je na chalupě bez auta, to si pamatuji přesně, protože jdu potom v noci mokrý spoustu kilometrů do kopce. Jsem knihou pohlcen a za každým rohem vidím přízraky. Mám zrovna období H.P. Lovercafta a Alana Edgara Poea. Patřím k těm, kteří si na přednáškách čtou a pak se usmívají na ošklivé spolužačky, aby mě nechaly okopírovat poznámky.
Vlak zastaví v Tanvaldu a já si dám límec kolem krku. Stejně jsem mokrý během chvíle. Knihu mám v batohu, v igelitové tašce. Aby nepromokla. Už jsem četl několik povídek a hodně nad nimi přemýšlím. Rozhodně víc, než nad učením, které jsem si s sebou vzal také. Škoda, že nemohla blondýna se mnou. Byl bych veselejší. Jenže není a tak jdu, co noha nohu mine. Mám hlad, je mi zima a zažívám veškeré nepohodlí. Malá kaple na rozcestí by mohla být klidně součástí příběhu. Jsem jako starý učenec, který objevil ve spisech další mytologii. Ožívají přede mnou příšery, štěkající pes v dálce je bestií ze záhrobí. Leknu se, když rozšlápnu omylem šneka. Mám dvě možnosti, buď zkratkou po hřebenech a lesem a nebo po asfaltu. Bojím se aut a náklaďáků, nechci skončit v příkopu. Mámě jsem psal před dvěma týdny dopis, že přijedu. Od té doby jsme netelefonovali, nevěděl jsem nic. V některých vilách se svítí jenom málo, jiné jsou tiché. Možná ukrývají ve sklepích svá tajemství. Robert Bloch je již nějakou dobu můj oblíbený autor. Měl jsem štěstí, že mi mladá prodavačka knížku schovala. Tak trošku ji závidím. Nevím, kolik se bere v antikvariátech, ale nemáme ještě rodinu, tak si naivně představuji, že bych třeba jednou, nějaké knihkupectví?
Už jsem myslela, že nepřijedeš, přivítá mě máma a ihned staví na plotnu čaj. Přiloží několik polínek, aby to mělo tah a naleje mi do hrníčku i rum. Dělala to tak její máma, její babička. Namaže mi chleba tvarohem a já všechno sním jako kdybych týden nejedl. To je skoro pravda. Jak je, co a jak se máš, vyřešíme mezi chlebem a dalším chlebem. Připadá mi nějaká smutná. Na jednu stranu je super, že už je otec pryč, na druhou zůstala na všechno sama. Potom jde nahoru spát a já si rozsvítím lampičku. Musím z ní otřít prach, protože cítím spáleninu. Přiložím to kamen, sednu si do křesla po dědovi a otevřu další stránku. Nejvíc se mi líbily povídky Bůh bez tváře, Černokněžníkův drahokam a Nepopsatelné zásnuby. Potkám vesmírné ghůly, zaprodám svoji duši ďáblu. Jsem ve starém Egyptě, v Mezopotámii. Někdy je to těžké čtení, občas se trošinku ztrácím, některé kapitoly čtu raději dvakrát. Je mi dvacet, mozek mám jako houbu a nasávám spoustu informací, které si pak pamatuji celý život. Ano, Tajemství červa patří ke knihám, které mě hodně ovlivnily. Byl jsem správně nasměrován.
Původně jsem chtěl vše zopakovat. Jenže počasí mi nepřálo. Uběhlo tolik let. Na podzim mi bude padesát a knížka je už značně zažloutlá. Přesto nebo právě proto jsem po ní sáhl. Nepršelo, bylo vedro k nevydržení. Celý den jsem se proplachoval vodou, cvičil jsem, všude chodil pěšky, plaval i jezdil na kole. Padal jsem na hubu vedrem, abych si večer sedl a znovu se po letech začetl. Tohle vám doporučuji. Já s tím začal za covidu a dobře jsem udělal. Číst knížky, které vás kdysi bavily a zkusit si, jestli mají stejnou sílu jako kdysi. Poslouchal jsem k tomu novou desku MY SILENT WAKE a protože doom metal si dávám ke čtení poměrně často, moje mysl se začala zase jednou vznášet. Opustila moje tělo, byl jsem najednou zase mladý, někde ve studeném kupé, uprostřed ničeho. Na severu, v lesích a dešti. Říkám mezi kapitolami své manželce, pamatuješ tenkrát, jak jsem jel na chalupu? Neměl jsem moc peněz a četl jsem Tajemství červa? Pamatuje si to, protože jsem nějakou dobu o ničem jiném nemluvil. Usmějeme se na sebe, pohladím ji po tváři a zeptám se, jestli něco nepotřebuje. Řekne, že ne a že už mám jít. Má totiž rozečtenou svoji knihu ze staré Vídně.
Robert Bloch napsal také slavné Psycho. Je přesně tím druhem autora, který umí budovat napětí. Vždycky mě fascinovali lidé, kteří se pokoušeli odhalit ta největší tajemství lidské existence. Poslední roky přemýšlím čím dál tím častěji, kde se v nás bere temnota? Proč jsme někdy smutní a nevíme proč? Proč lidé ujíždějí od nehod, proč týrají své děti? Možná je v nás něco starodávného, zlého, temného a špinavého. Pokud máte rádi tenhle styl, tak je Tajemství červa doslova povinností. Líbit by se mohlo ale i ostatním. Za mě se jedná o skvělou sbírku povídek. Před chvílí hlásili 35 stupňů ve stínu. Když čtu tyhle řádky, tak mě často mrazí. Děkuji za pozornost a opatrujte se. Přeji hezký den.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dvacet povídek z pera autora proslulého Psycha, který na počátku své literární kariéry psal kratší prózy v duchu H. P. Lovecrafta. Základ sborníku tvoří příběhy z třicátých let minulého století, jež vycházely na stránkách časopisu Weird Tales. V nich Bloch zvolna se rozvíjející lovecraftovskou mytologii obohatil o nový prvek – tajuplný svazek Tajemství červa (De Vermis Mysteriis), dnes již nedílnou součást tohoto kulturního fenoménu.
Hrdiny Blochových příběhů jsou často učenci, cestovatelé a dobrodruzi, kteří se navzdory všem rizikům snaží odhalit ta největší tajemství lidské existence.
Rané atmosférické texty doplňuje několik delších barvitých a svižnějších prací z let čtyřicátých a padesátých a celek tvoří makabrózní kompendium, které by si neměl nechat ujít žádný milovník temné fantastiky první poloviny 20. století.
S předmluvou Roberta M. Price a doslovem Lina Cartera.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: