Rozhovor s black death metalovou skupinou ze Švédska - VANHELGD.
Odpovídal Mattias Frisk (kytara, zpěv), děkujeme!
Recenze/review - VANHELGD - Atropos Doctrina (2024):
Ave VANHELGD! Je to už nějaký čas, co mi poslal váš label Dark Descent Records album na recenzi. A ihned jste se se s „Atropos Doctrina“ dostali na pomyslnou špičku mého osobního black death metalového žebříčku. Poprvé jsem se s novinkou setkal v sychravém počasí, kdy se hodně ochladilo. Bylo pro mě velmi příjemné jen tak poslouchat, číst si a nechat plynout čas. Jak album vznikalo a v čem se podle tebe odlišuje od předešlé desky „Deimos Sanktuarium“?
Chvíli trvalo, než jsme ho nahráli, protože nás pandemie vyvedla z míry. Po malém turné na podporu At the gates jsme se vrátili ke skládání, když se Švédsko zavřelo a my nemohli pravidelně zkoušet. Když jsme konečně začali zase zkoušet, ztratili jsme zájem o těch pár písniček, které jsme do té doby udělali, a tak jsme začali znovu s demosnímky, které jsem udělal během pandemie. Myslím, že napsat album, všechno nazkoušet a připravit do studia trvalo skoro dva roky. Do studia Endarker jsme vstoupili na jaře 2023 a někdy v srpnu bylo album smícháno a zmasterováno.
Myslím, že je trochu jiné než Deimos Sanktuarium. Především je celkově trochu rychlejší a má trochu víc energie. Je také méně komplikované, co se týče aranžmá a struktury písní. Dobře, "Atropos Hymnarium" a "I ovigd jord" by se hodily i na Deimos Sanktuarium, ale zbytek písní na ATROPOS DOCTRINA je podle mě trochu přímočařejší. také jsme strávili mnohem víc času dolaďováním tohoto alba. Westman byl navíc při nahrávání DS v kapele docela nový, takže se asi cítí s AD pohodlněji.
Pojďme trošku do historie. VANHELGD vznikli v roce 2007. Kapele je složena ze samých zkušených muzikantů. V dnešní době není lehké začínat znovu. Jak jste se dali vůbec dohromady a proč jste si zvolili black death metal?
Já a Jimmy (kytary) jsme hráli v kapele Ceremonial Execution + já a Björn (bicí 2007-2016) jsme hráli v další kapele Jam Session. Sdíleli jsme zkušebnu a obě kapely byly ve stejnou dobu u ledu, takže Björn dostal nápad, abychom my tři založili novou kapelu. Chtěli jsme, aby to bylo jednoduché, a tak jsme se rozhodli, že já budu dělat zpěv a kytary ( předtím jsem dělal jenom back-upy pro Vanhelgd) Asi po pár měsících se přidal Viktor ( basa 2008-2013) Je to už tolik let, ale pořád se považujeme za novou kapelu, ale je to nejdéle, co jsem byl v jedné kapele!
Jonas, basa (ex thy Primordial, Retaliation, King of asgard) se připojil v roce 2013 a Westman, bicí (ex Throne of Heresy , King of Asgard) se připojil v roce 2016. Myslím, že jsme v našich písních vždycky měli nějakou severskou mizérii, vlivy black metalu a folku, ale na posledních albech se to projevilo víc. Když jsme začínali, kapela byla víc punková a měla v sobě víc Autopsy a old school death metalových věcí. Od té doby jsme se vyvinuli spíše do pomalejší formy, která se přiklání spíše k beznaději a utrpení než ke gore, zombíkům a pivu. Myslím, že spousta písní z našich prvních dvou alb stále funguje, ale zároveň jsem rád, že jsme udělali kroky tímto směrem, protože opačná cesta by pro mě byla z tvůrčího hlediska slepou uličkou.
Novinka má přesně takový ten chladný, čitelný zvuk, který mám moc rád. Podepsán je pod ním mistr Magnus "Devo" Andersson. Všichni známe jeho práci pro MARDUK a spoustu dalších kapel. Mě by zajímalo, jak se vám spolupracovalo, jak jste se dali dohromady a proč právě on? S jakými pocity jste odcházeli ze studia?
Jonas a Westman tam nahrávali už mnohokrát, takže nebylo těžké přesvědčit mě a Jimmyho, abychom to vyzkoušeli. S Devo se pracovalo velmi snadno a měli velký respekt k naší DNA jako kapely, ale přesto poskytli spoustu skvělých podnětů. Když odcházím ze studia, vždycky si střídavě říkám, že naše alba jsou prostě divná a nic moc, a že jsme udělali sakra dobrou desku, pravda je často taková, že jsme udělali dobře :-) A taky jsem si říkal, že je to v pořádku.
Když se dívám na obal, hrozně mi připomíná jednu scenérii ze starých nástěnných maleb, z katakomb. Krásná práce. Kdo je autorem a proč jste zvolili právě tento motiv?
Pracuji na částečný úvazek jako ilustrátor, což je profese, ve které jsem začal dělat obaly a merch pro kapely, ve kterých jsem působil, a pro kapely svých přátel. Takže jsem pro Vanhelgd vytvořil veškerý merch a obaly všech alb. Atropos je v řecké mytologii nejstarší ze tří sudiček, Moirů. Je to ona, kdo přetíná nit života poté, co ji její sestry upředly a odměřily. Je metaforou smrti. Jejími atributy jsou mimo jiné nůžky a závoj.
Texty na vašich deskách jsou o smrti, antináboženství, o bolesti. Nebojíte se ani hororových témat. Kde pro ně berete inspiraci? A o čem jsou texty na novém albu?
Inspiraci čerpám z různých zdrojů, hlavně z umění a literatury, ale také z osobního života a z událostí, které se dějí v této neklidné době. Texty na albu ATROPOS DOCTRINA jsou o bídě, porážce, vzpouře, utrpení, válce, smrti a hladomoru.
VANHELGD jsou kapelou, kterou když poslouchám, tak ihned vím, o koho se jedná. Máte svůj vlastní, nezaměnitelný rukopis, výraz. Zvláštní temné nálady, které na mě působí velmi naléhavě. Čím si to vysvětluješ? Máte nějakou tajnou formuli, recept? Jak tvoříte nový materiál? Myslím tím teď samotný proces.
Hodně se soustředíme na výraz, technická stránka nás moc nezajímá, riffy mohou být opravdu nudné a jednoduché, důležité je, aby se hodily k písni a měly ten správný feeling. Hodně pracujeme ve zkušebně a zkoušíme různé aspekty a pohledy na riffy, jako je dynamika, tempo, údery do bicích. Přearanžováváme, hrajeme blackmetalový riff, jako by to byl doomový riff a podobně, a věříme svému vnitřnímu pocitu. Je to frustrující pomalý proces, ale velmi obohacující, když skládačku vyřešíte. Můžeme se s písní na zkoušce potýkat hodiny a už se chystáme vypnout zesilovače, odložit paličky a jít domů, když někdo dostane nápad nebo pohled na píseň nebo riff, který všechno otočí a všechny znovu nadchne. Na našich zkouškách se často objevuje "co by se stalo, kdyby..." a "můžeme zkusit..." a pak "ne, ale možná kdybychom zkusili...". Takže psaní písniček je pro nás velmi organický a tak trochu badatelský proces a zároveň nerovný boj.
Ovlivňuje vás nějak švédská příroda? Já pokaždé, když slyším kapelu z vaší země, tak mě napadne, že umíte do skladeb vložit takovou zvláštní náladu, melancholii. Hodně často jsem si bral album do lesů u nás, kousek za městem a připadalo mi, jako bych byl někde na severu.
Ano, myslím, že ano, severská melancholie, která přichází s krátkým létem a přírodou, má víceméně podvědomý vliv na psaní písní. Severská lidová hudba má často také tuto atmosféru a my z ní máme v našich melodiích určité vlivy. Píseň "I ovigd jord" (v neposvěcené půdě) má hodně společného s přírodou, živly, hranicemi vytvořenými člověkem, ideologií a náboženstvím. Když jsme album psali i nahrávali, chodil jsem na dlouhé procházky a poslouchal demosnímky, abych přišel na to, jak budou znít vokály, a později jsem poslouchal mixy. Často jsem to dělal po večerech a mixy vznikaly v období pozdního léta, takže pro mě osobně je album hodně spojené s krajinou a letním večerním světlem.
Podle wikipedie má Švédsko 10,59 miliónů obyvatel. Česká republika jich má deset. Máme tu taky spoustu metalových kapel, ale tolik jako vy rozhodně ne. Znamená to, že u vás máte v každé rodině muzikanta? Zajímalo by mě, proč se u vás daří tolika kapelám? A to teď nemluvím o mainstreamu, ale o undergroundu. Čím si to vysvětluješ?
Myslím, že to souvisí s tím, že v 80. a 90. letech bylo ve Švédsku spousta levných nebo bezplatných zkušeben (často s nástroji k zapůjčení) pro děti. Stačilo založit studijní kroužek a hlásit se u jedné z mnoha veřejných vzdělávacích organizací, které dostávaly peníze od státu. V každém městě se také konala spousta přehlídek v mládežnických centrech. Tolik dětí tehdy zakládalo kapely, v 80. letech nejprve metalové a punkové, v 90. letech pak spoustu deathmetalových, blackmetalových a hardcorových kapel.
Jak vnímáš vaši scénu? Koncerty, fanoušky, labely? U nás je koncertů poměrně hodně, ale jen některé jsou solidně navštěvované. Navíc mi připadá, že mladí fanoušci už poslouchají trošku něco jiného.
Myslím, že se u nás nejezdí tolik koncertů jako ve zbytku Evropy, protože jsme geograficky trochu stranou. Metalových koncertů se tu koná docela dost, ale já bydlím na malé vesnici, takže za koncerty musím cestovat. Nemáme moc koncertů ročně, takže v tomto směru nejsme se scénou příliš propojeni, ale s některými kapelami a posluchači samozřejmě kontakt máme.
Mě osobně připadá „Atropos Doctrina“ jako takový dokonale vybroušený stylový drahokam, který ale může oslovit i fanoušky mimo black death metal. Album je sice syrové, ale má i spoustu dobře zapamatovatelných melodií. Kam až chcete kapelu posunout? Co je vaším cílem? Někoho lákají velké festivaly, někdo chce zase slavný label. Jaké máte sny?
Já osobně chci dál psát hudbu a nahrávat alba. Je hezké koncertovat a jsme rádi, že si můžeme zahrát, když to vyjde, ale naším cílem není jezdit hodně na turné a podobně, asi proto, že plánování a objednávání koncertů a turné na vlastní pěst nás stojí hodně energie. Mým cílem pro Vanhelgd je dál se vyvíjet a udělat vynikající deathmetalové album.
Jak si se vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? První koncert? První vystoupení jako muzikant? A co nějaké divoké zážitky, to vždycky čtenáře zajímá?:)).
Nemám moc divokých zážitků, protože jsem nikdy moc zájezdů neabsolvoval a paměť mi vždycky selže, takže o minulosti mluvím nejhůř. Co se týče vzorů, řekl bych Entombed a Paradise Lost, protože to byly kapely, které mě na začátku 90. let přivedly k death metalu, brzy následovaly At the Gates, Death a Edge of Sanity.
Já, Jimmy a Viktor jsme v roce 94 poprvé vystoupili jako muzikanti s naší metalovou kapelou BLUMP odpoledne na pouti v našem rodném městě. Hráli jsme 15-20 minutový set složený ze špatných coverů a jedné nebo dvou původních písní. Začali jsme společně s Hansem na bicí. Vzpomínám si, jak jsem pro kapelu kreslil deathmetalová loga ovlivněná Obituary, která jsem chtěl pojmenovat Sauron, ale první písničky, které jsme udělali, byly punkové a brzy jsme získali Stefana na zpěv a stali se metalovou kapelou. Tehdy byla hardcorová scéna ve Švédsku obrovská a mnoho našich přátel se v ní tak či onak angažovalo. Já jsem nebyl velký fanoušek, bavil mě heavy metal, black a death. Vždycky jsem chtěl hrát death metal a v devadesátých letech jsem udělal pár zkoušek ve dvou nebo třech místních death/black metalových kapelách, ale s každou z nich vznikly jen dvě až tři písničky, než zájem opadl... takže jsem se extrémní hudbě věnoval doopravdy až v roce 1998 nebo 1999, kdy jsem se přidal ke grind/hc/punk/doom kapele THE JAM SESSION, kde hrál na bicí Björn. Několik let jsme dělali spoustu podivných písní a opileckých koncertů, zkoušeli jsme dvakrát týdně a pili spolu tak často, jak to jen šlo, a dostali jsme se na společné koncerty s kapelami jako The Locust, Switchblade, Trapdoor Fucking Exit, From Ashes Rise, Catharsis a Totalt Jävla Mörker. Byly to skvělé časy. Když se BLUMP v roce 2001 po vydání pěti demosnímků rozpadli, založili jsme s Jimmym CEREMONIAL EXECUTION, ve kterých zpíval Robert z THE JAM SESSION. Po Davidovi na bicí a Tommym jsme na chvíli získali Jonase na basu a po něm se přidal Björn Ahlqvist. Hráli jsme jakýsi death metal ovlivněný USA s trochou oldschoolové atmosféry a vydali jsme jedno demo, splitko, album a další 7", než jsme se v roce 2007 rozpadli ve stejné době, kdy byli THE JAM SESSION uloženi k ledu. Vanhelgd jsme založili v roce 2007 a naším prvním koncertem byl pravděpodobně ten, který jsme odehráli v jednom neofficiálním klubu v našem rodném městě společně s King of Asgard (kde Jonas hrál na basu) v roce 2008.
Zajímal by mě tvůj vztah k muzice. Co pro tebe znamená? Je to koníček? Životní styl?
Určitě je to součást mého každodenního života a konkrétně jde o vášeň pro death metal. V kapelách jsem od roku 1994 a od té doby zkouším každý týden nebo každý měsíc a v některých obdobích dokonce až čtyřikrát týdně. I když je pro mě těžké nazývat se hudebníkem. Uvědomil jsem si, že mě hudba zajímá jen tehdy, když si můžu psát vlastní věci, a že moje technické schopnosti jsou na to, že hraju na kytaru už tak dlouho, chabé, že na kytaru hraju jen doma, když se snažím vymyslet nějakou starou písničku, kterou začneme hrát znovu, nebo když píšu. Přál bych si věnovat cvičení víc času, ale nepřijde mi to zajímavé. Nikdy bych nevstoupil do kapely, aniž bych se nepodílel na procesu psaní, a nechápu, proč by někdo měl být v cover kapele. Také jsem si uvědomil, že nemůžu dělat věci napůl, pokud jde o kreativitu. Baví mě být ve zkušebně s ostatními, společně vytvářet písničky a uvolňovat agresi, která se ve vás hromadí v každodenním životě. Už je to asi rok, co jsme dokončili ATROPOS DOCTRINA, a stejně jako chci ty písně hrát naživo, chci také začít tvořit nový materiál. Takže myslím, že je to pro mě všechno o vášni.
Co chystají VANHELGD v nejbližší době?
16. srpna nás čeká release show v Palatsetu v Linköpingu, na konci srpna jsme objednaní na Malmö Massacre a v říjnu na koncert v Umeå. Doufám, že se nám v roce 2025 podaří odehrát nějaké koncerty a festivaly v Evropě.
Děkuji moc za rozhovor, vážím si ho. Asi tušíš, co půjdu dělat. Jasně, vyrazím ven, do lesa a vaši novinku „Atropos Doctrina“ si vezmu s sebou. Je totiž vynikající! Přeji vám, aby se dobře prodávala a ať jste spokojení i v osobních životech.
Recenze/review - VANHELGD - Atropos Doctrina (2024):
https://www.ddmsuo.eu (European webstore)
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: