VOID MOON - Dreams Inside the Sun
CD 2024, Personal Records
for english please scroll down
Určitě znáte takový ten divný pocit, když nemůžete spát. Váš život je zcela v pořádku, celý den se usmíváte, přesto, když se ocitnete v podivném stavu mezi spánkem a bděním, obestře vás jako nějaká chladná mlha smutek. Vstáváte brzy a něco vás láká ven. Ještě je rosa a ulice jsou prázdné. Vyběhnete nahoru nad město. Mezi stoleté stromy. Pach umírající země. Díváte se na šedivé domy, na továrny, nasloucháte tlukotu svého srdce. Slunce vychází a v žilách se vám rozlije klid.
Jsou nahrávky, které jsou mocné, majestátní. Raději poslouchám, než abych psal slova. Toulám se v lesích, vyhledávám temné kouty. Pokaždé usednu do stínu a jen tak pozoruji. Zpomalím dech i ostatní životní funkce. VOID MOON jsem si užíval již u jejich předchozího EP "Waste of Mind". Na novince kapela volně pokračuje v předešlé práci a já mohu napsat jenom jediné - hudba se opět stala i mojí součástí.
Doom metal dodnes považuji za jednu z nejtěžších extrémních disciplín. V pomalých rytmech totiž všechno vynikne, je slyšet jakákoliv nedokonalost. Jsem velmi rád ve společnosti "Dreams Inside the Sun". Po formální stránce bylo uděláno vše pro krásně smutný zážitek. To by ale bylo samozřejmě málo. Hlavní jsou nakonec stejně melodie, nálady, způsob, jakým se mi dostanou skladby do hlavy. Přiznám se bez mučení, novinku si neskutečně užívám. Mám totiž rád probouzející se les na městem, chladnou zem, do které mě jednou uloží. Stále mě fascinuje východ slunce, jeho síla i nebezpečí, takové ty momenty, kdy je za obzorem vidět jenom část ohnivé koule. Pokud bych potom měl VOID MOON k někomu přirovnat, volil bych jména jako CANDLEMASS, SOLITUDE AETERNUS, DOOMSHINE, ISOLE, GRIEF COLLECTOR. Moje přirovnání ale berte s rezervou. Pánové jsou jinak samozřejmě svým způsobem originální, mají vlastní výraz, rukopis. Mám rád nahrávky, které ve mě dokáží probudit nějaké emoce, donutí mě, abych si sedl a sepsal pár slov. Připadám si napojený na něco neznámého, neuchopitelného, na věčnost, na přírodní síly. Nevím, jistý jsem si akorát s tím, že nové album jsem si nejvíc užíval venku, na čerstvém vzduchu. Jakoby se kapele povedlo do songů otisknout temnotu a chlad. Cítím v kostech, že brzy přijde bouře. Přidávám postupně hlasitost a mraky jsou zase jednou velmi nízko. Jsem v podivném stavu mezi spánkem a bděním, obestřel mě jako nějaká chladná mlha smutek. Zemřel jsem? Narodil se? Silný doom metalový zážitek! Chlad a temnota, smutek i síla věčnosti!
Asphyx says:
I'm sure you know that weird feeling when you can't sleep. Your life is perfectly fine, you smile all day long, yet when you find yourself in that strange state between sleep and wakefulness, sadness envelops you like a cold mist. You wake up early and something beckons you out. It's still dewy and the streets are empty. You run up above the city. Among the hundred-year-old trees. The smell of the dying earth. You look at the grey houses, the factories, you listen to your heartbeat. The sun rises and peace pours through your veins.
There are recordings that are powerful, majestic. I'd rather listen than write words. I wander in the woods, I seek out the dark corners. I always sit in the shadows and just observe. I slow my breathing and other vital functions. I already enjoyed VOID MOON with their previous EP "Waste of Mind". On the new one, the band freely continues their previous work and I can only write one thing - music has become a part of me again.
I still consider Doom Metal to be one of the hardest extreme disciplines. In slow rhythms everything stands out, you can hear any imperfection. I'm very happy to be in the company of "Dreams Inside the Sun". Formally, everything has been done for a beautifully sad experience. But that would not be enough, of course. In the end, the melodies, the moods, the way the songs get into my head are the main thing anyway. I'll admit without torture, I enjoy the novelty immensely. For I love the waking forest on the city, the cool earth in which I will one day be laid. I'm still fascinated by the sunrise, its power and danger, those moments when only part of the fireball is visible over the horizon. If I had to compare VOID MOON to someone, I would choose names like CANDLEMASS, SOLITUDE AETERNUS, DOOMSHINE, ISOLE, GRIEF COLLECTOR. But take my comparisons with a grain of salt. Gentlemen are of course otherwise original in their own way, they have their own expression, handwriting. I like records that can awaken some emotions in me, make me sit down and write some words. I feel connected to something unknown, ungraspable, to eternity, to the forces of nature. I don't know, the only thing I'm sure of is that I enjoyed the new album the most outdoors, in the fresh air. As if the band managed to imprint darkness and coldness into the songs. I can feel it in my bones that a storm is coming soon. I turn up the volume and the clouds are very low once again. I'm in a strange state between sleep and wakefulness, sadness has enveloped me like a cold fog. Have I died? Born? A powerful doom metal experience! Cold and dark, sadness and the power of eternity!
Recenze/review - VOID MOON - Waste of Mind (2022):
tracklist:
01. Rays of Vindication
02. Dreams Inside The Sun
03. Season Out Of Season
04. The Dreaming Spire
05. Nadir
06. Broken Skies
07. East Of The Sun
08. Still Dark
09. The Wolf (At The End Of The World)
VOID MOON lineup
Marcus Rosenkvist – lead vocals, drums
Peter Svensson – bass, lead & rhythm guitars
Guest guitar solos:
Martin Jepsen Andersen (Blindstone, Meridian, Anchorite)
Kjetil Lynghaug (Paganizer, Vredesblod)