DEADLY STORM zine: Recenze/review - VANHELGD

VANHELGD - Atropos Doctrina

CD 2024, Dark Descent Records

for english please scroll down

Našlapoval jsem opatrně. Objímala mě tma a v kostech se usadil chlad. Tuhle kobku jsem objevil náhodou, při svých nekonečných toulkách podzemím. Po stěnách stékal hnis a když jsem přišel k rakvi, měl jsem strach. Jakoby se na mě díval démon, hypnotizoval mě a šeptal děsivá slova. Pomalu se rozpadám v prach, hniju zaživa a svět kolem nás stále hoří. V truhle, kterou drží mrtvola v ruce, je nové album švédských tmářů VANHELGD. Jedná se návrat po šesti letech. Za tu dobu se změnilo ve světě mnohé, ale jejich hudba má stále velkou sílu, tlak i melancholii.

Velice umně skloubené death a black metalové vlivy, ale hlavně vlastní rukopis, výraz. Tuhle smečku poznáte během několika tónů. Je jako prokletí, jako jed, který se vám postupně dostane do žil. Mám při poslechu pocit, že v truhle nebyla jenom letošní nahrávka, ale také starodávná choroba. Dívám se znovu a znovu do tmy a novou desku si neskutečně užívám. Je totiž po okraj narvaná silnými melodiemi. Jsem uhranutý!

Někteří lidé mají zlý pohled a zkaženou duši. Nikdy nenajdou klid. Jsou neustále nuceni páchat špatné věci. Nechávají průchod svým temným myšlenkám. Když zemřou, tak se toulají navěky mezi naším a oním světem. Když budete poslouchat "Atropos Doctrina" pozorně, tak je určitě potkáte jako já. Mají protáhlé obličeje, jedovatý jazyk a dokáží škodit i po smrti. Švédi sází na mlhavě ledovou atmosféru, na neotřelé postupy i ostré riffy. Dali si záležet na tom, aby byl zvuk nejen plesnivý, ale i čitelný a bolestivý (Recorded, mixed and mastered in Endarker Studios by Magnus "Devo" Andersson). Skvělou, děsivou a magickou práci odvedl i Mattias Frisk, který si vzal na starosti velmi povedený obal. Zkrátka a dobře, po formální stránce bylo vše doladěno k dokonalosti. Posluchač se tak může soustředit na hudbu samotnou, která je velmi podmanivá, svým způsobem zvláštní. Působí na mě spíše jako nějaké starodávné zaříkávání, rituál, než jenom obyčejné skladby. Rád a často jsem si brával nahrávku na stará pohřebiště nebo jen tak, když jsem vyrazil do lesa. Jen musela být noc, mraky blízko země. Cítím ze songů stejnou energii, jako když má přijít bouřka. Za mě osobně nemají Švédové ve své diskografii žádný slabší počin. Novinka moje slova jenom potvrzuje. Je pro mě velmi příjemné, i když neklidné a drásavé, se nechávat znovu a znovu unášet na krvavých vlnách řeky smrti. Někdy mám pocit, že nepotřebuji jíst, ani pít, že nemusím spát. Jediné, z čeho žiju, je hudba. Vybírám si pečlivě, musím být prokletý a zapletený do pavučin. VANHELGD tohle všechno umí a přidávají ještě něco navíc. Nálady plné smutku, beznaděje i doomových momentů. Našlapuji opatrně. Objímá mě tma a v kostech se mi usadil chlad. Tuhle kobku jsem objevil náhodou, při svých nekonečných toulkách podzemím. Po stěnách stéká hnis a když stojím u rakve, mám strach. Jakoby se na mě díval démon, hypnotizoval mě a šeptal děsivá slova. Pomalu se rozpadám v prach, hniju zaživa a svět kolem mě stále hoří. Tajemné, magické, atmosférické black death metalové zaříkávání! Šepot nemrtvých! Nářek prokletých!

Asphyx says:

I tread carefully. Darkness enveloped me and a chill settled in my bones. I discovered this dungeon by accident, in my endless underground wanderings. Pus dripped down the walls, and when I came to the coffin, I was afraid. It was as if a demon was watching me, hypnotizing me and whispering terrifying words. Slowly I crumbled into dust, rotting alive, the world around us still burning. In the chest held by the corpse is the new album by Swedish darkies VANHELGD. It is a return after six years. A lot has changed in the world in that time, but their music still has great power, pressure and melancholy.

Very skillfully combined death and black metal influences, but most importantly their own handwriting, expression. You can recognize this pack in a few notes. It's like a curse, like a poison that gradually gets into your veins. Listening to it, I have the feeling that not only this year's record was in the chest, but also an ancient disease. I look into the darkness again and again and enjoy the new record immensely. It's packed to the brim with powerful melodies. I'm spellbound!

Some people have a wicked outlook and a corrupt soul. They never find peace. They are constantly forced to do bad things. They give vent to their dark thoughts. When they die, they wander forever between this world and the next. If you listen carefully to the "Atropos Doctrine", you'll meet them like I did. They have elongated faces, poisonous tongues, and can do harm even after death. The Swedes rely on a vaguely icy atmosphere, on novel techniques and sharp riffs. They made sure that the sound is not only musty, but also clear and painful (Recorded, mixed and mastered in Endarker Studios by Magnus "Devo" Andersson). Great, eerie and magical work was also done by Mattias Frisk, who took charge of the very hilarious cover. In short, everything was formally fine-tuned to perfection. The listener can concentrate on the music itself, which is very captivating, in its own special way. It strikes me more like an ancient incantation, a ritual, than just an ordinary piece of music. I liked and often took the recording to old burial grounds or just when I went out into the woods. It just had to be night, the clouds close to the ground. I feel the same energy from the songs as when a storm is about to come. For me personally, the Swedes don't have a weaker track in their discography. The new album only confirms my words. It is very pleasant for me, even if restless and jarring, to let myself drift again and again on the bloody waves of the river of death. Sometimes I feel that I don't need to eat or drink, that I don't need to sleep. The only thing I live on is music. I choose carefully, I must be cursed and entangled in cobwebs. VANHELGD can do all that, and they add a little something extra. Moods full of sadness, despair and doom moments. I tread carefully. Darkness embraces me and a chill settles in my bones. I discovered this dungeon by accident, on my endless underground wanderings. Puss drips down the walls, and standing by the coffin, I'm afraid. It's as if a demon is watching me, hypnotizing me and whispering terrifying words. I'm slowly crumbling into dust, rotting alive, and the world around me is still burning. Mysterious, magical, atmospheric black death metal chanting! The whispers of the undead! The wail of the damned!

about VANHELGD on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - VANHELGD - Deimos Sanktuarium (2018)

Recenze/review - VANHELGD - Temple Of Phobos (2016)

TRACKLIST

1. Saliga äro de dödfödda

2. Kom dödens tysta ängel

3. Ofredsår

4. I ovigd jord

5. Atropos Hymnarium

6. Galgdanstid

7. Kerernas törst

8. Gravjordsfrid