DEADLY STORM zine: Recenze/review - UPON THE ALTAR

UPON THE ALTAR - Descendants of Evil

CD 2024, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Nejdříve jsem zahlédl jenom tichý stín. Potom se ozval děsivý skřehot. Jakoby mi někdo zasekl dráp do hrdla. Krev proudící z rány je černá a zkažená. Na starém pohřebišti, hned vedle lesa sebevrahů, je stará kobka, o které se říká, že je v ní vstup do záhrobí. Musíte být prokletí, abyste mohli vstoupit dovnitř. Musíte se také vykoupit ďábelskou hudbou, jinak vás tříhlavý pes nepustí. Polští válečníci UPON THE ALTAR přicházejí letos se svým druhým dlouhohrajícím albem.

Je plné špíny, divokého zaříkávání, temné a chladné atmosféry a také black death metalu, který vás roztrhá na kusy. Budete se cítit svázaní, pokoření a spálení na popel. Při poslechu určitě, stejně jako já, zahlédnete stín samotného Satana. Hraje se tu hlavně pro něj, pro všechny démony i fanoušky čerstvě otevřených hrobů. Je pro mě šílené se dívat do tmy a poslouchat u toho "Descendants of Evil".

Opět se jedná o smradlavé rouhání ve stylu VASSAFOR, TEMPLE NIGHTSIDE, DIOCLETIAN, TEITANBLOOD, MORBOSIDAD, DIABOLIC, DEAD CONGREGATION, IGNIVOMOUS, INCANTATION, DISMA., které smrdí sírou. Skladby jsou ještě víc propracovanější a naléhavější, než minule. Mají v sobě velké množství tlaku a černé energie. Pokud vnímáte Satana jako negaci všeho dobrého, jako přírodní sílu a živel, potom jste zde správně. Jedná se o desku, která se vám dostane pod kůži, vypálí vám cejch do mozku, zakope vás zaživa hluboko pod zem. Nic pro slabé povahy. Je to hodně surový a nekompromisní, drásající a neurvalý materiál. Mokvající a morbidní, přesně takovým tím zvláštně přitažlivým způsobem. Kolem mě zase hoří ohně. Cesta mě zavede na starý hřbitov, v jehož rohu stojí márnice. Uvnitř leží těla prokletých. Stačí první riff, první úder bicích a nemrtví mi jdou po krku. Jsem roztrhán na kusy, stejně jako při poslechu "Descendants of Evil". Obraťte všechny kříže směrem dolů a odříkejte zvrácenou modlitbu. Zvuk, obal, celkové provedení, vše je profesionální, živočišné a divoké zároveň. Nejdříve jsem zahlédl jenom tichý stín. Potom se ozval děsivý skřehot. Jakoby mi někdo zasekl dráp do hrdla. Krev proudící z rány je černá a zkažená. Na starém pohřebišti, hned vedle lesa sebevrahů, je stará kobka, o které se říká, že je v ní vstup do záhrobí. Musíte být prokletí, abyste mohli vstoupit dovnitř. Infernální, blasfemický, ďábelský black death metalový obřad! Budete spáleni na popel!

Asphyx says:

At first I saw only a silent shadow. Then there was an eerie screech. It was as if someone had stuck a claw down my throat. The blood flowing from the wound is black and corrupted. In the old burial ground, next to the suicide forest, there is an old dungeon that is said to be the entrance to the beyond. You must be cursed to enter. You also have to redeem yourself with devilish music or the three-headed dog won't let you in. Polish warriors UPON THE ALTAR come this year with their second full-length album.

It is full of filth, wild chanting, dark and cold atmosphere and also black death metal that will tear you apart. You will feel bound, humbled and burnt to ashes. Listening to it, you will surely, like me, catch a glimpse of the shadow of Satan himself. It's played mostly for him, for all demons and fans of freshly opened graves. It's crazy for me to look into the darkness and listen to "Descendants of Evil" while listening to this.

Again, it is a stinking blasphemy in the style of VASSAFOR, TEMPLE NIGHTSIDE, DIOCLETIAN, TEITANBLOOD, MORBOSIDAD, DIABOLIC, DEAD CONGREGATION, IGNIVOMOUS, INCANTATION, DISMA., which smells of sulfur. The songs are even more sophisticated and urgent than last time. They have a lot of pressure and black energy. If you see Satan as the negation of all that is good, as a force of nature and an elemental, then you have come to the right place. This is a slab that gets under your skin, burns a brand into your brain, buries you alive deep underground. Nothing for the faint of heart. It's very raw and uncompromising, gut-wrenching and uncouth material. Wetting and morbid, in that strangely appealing way. The fires are burning around me again. The road takes me to an old cemetery with a morgue in the corner. Inside lie the bodies of the damned. The first riff, the first drumbeat, and the undead are at my throat. I'm torn to pieces, just like I was listening to "Descendants of Evil". Turn all the crosses upside down and say a perverse prayer. The sound, the cover art, the overall execution, everything is professional, animalistic and ferocious at the same time. At first, all I saw was a silent shadow. Then there was an eerie screech. It was like someone had stuck a claw down my throat. The blood flowing from the wound is black and corrupt. In the old burial ground, next to the suicide forest, there is an old dungeon that is said to be the entrance to the beyond. You must be cursed to enter. An infernal, blasphemous, diabolical black death metal ritual! You will be burned to ashes!