INLANDSYS - The Fallen
CD 2024, Great Dane Records
for english please scroll down
Sedím a dívám se z okna. Provazy deště padají k zemi a mraky mají šedou barvu. Jsem v podivném stavu, který zná každý, kdo rád a často čte knížky. Stanete se součástí příběhu, pohltí vás, rádi se k textu vracíte. Dole v domě někdo zazvoní a mě se nechce otevřít. Nakonec to udělám, i když jsem chtěl být zalezlý ve své ulitě. Dostanu do rukou nové CD francouzských INLANDSYS. Vrátím se do pokoje, roztrhám obal a chvilku přemýšlím. Ještě nevím, jestli budu album poslouchat.
Nakonec ale udělám správnou věc, i když bych neměl, v pořadí jsou i jiné kapely. Znovu si sednu, zapnu play a dám hudbě čas. Čtu si dál a najednou zjistím, že si nějak podvědomě podupávám nohou, kývu se do rytmu a nedokážu se na text soustředit. Hergot, to je ale dobrý, řeknu si a sednu si k internetu, abych si o kapele něco zjistil. Založena byla v roce 2011 a má na svém kontě ještě jedno album (Carthago - 2018) a EP (Inlandsys - 2014). Melodický death metal se zde potkává s black metalem. Výsledkem je nahrávka, která mě opravdu zaujala. Má v sobě totiž něco zvláštního, neklidného. Venku přestalo pršet a slunce se objevilo nad obzorem. Už jsem si nedokázal číst.
Mám to takhle s hudbou nastavené od doby, kdy jsem ji někdy ve třinácti letech začal poslouchat pozorněji. Musí na mě nějak zapůsobit, přesvědčit mě, probudit ve mě nějaké emoce. Pro mě je vždy hlavní, že se rád nechávám znovu a znovu unášet na vlnách melodií, s chutí se toulám městem se sluchátky na uších. Moje kroky mě pokaždé zavedou do starých chrámů, na hřbitovy. Je zde klid a můžu se soustředit na chladný a masivní (a také krásně čitelný zvuk (Dan Swanö - mixing, mastering), ale třeba i na obal, který se také povedl. Za zmínku stojí rozhodně i texty, ve kterých se kapela zaobírá starými historickými příběhy. Máte rádi staré řecké a římské báje a pověsti? A co ty biblické? Potom jste zde správně, stejně jako všichni, kdo mají rádi kapely AMON AMARTH, AMORPHIS, DIMMU BORGIR. Jasně, ve svých recenzích nebo spíše příbězích o deskách nikdy moc nekritizuji. Víte proč? Protože nemám čas na to poslouchat a psát o muzice, která mě nebaví. Jsem jen obyčejným starým psem, toulajícím se světem a vyhledávajícím nahrávky, které se mi líbí, ke kterým se rád vracím. INLANDSYS mě přesvědčili na svoji stranu. Líbí se mi jejich rukopis, nálady, které dokáží vytvořit i určitý neklid a melancholie, které se prolínají celým albem jako popínavá rostlina. Pánové umí být vznešení, vše odsýpá lehce, svěže, tak nějak samozřejmě. Sedím a dívám se z okna. Provazy deště padají k zemi a mraky mají šedou barvu. Jsem v podivném stavu, který zná každý, kdo rád a často čte knížky. Stanete se součástí příběhu, pohltí vás, rád se k textu vracíte. Stalo se mi to i s "The Fallen". Novinka mě chytla, zasekla do mě svůj dráp a nepustila. Dnes si zase nebudu číst, ale raději poslouchat. Zhasnu všechna světla a potom je to jenom na mě a na kapele. Chladné a temné, melodické death black metalové příběhy ze starých časů. Album po okraj narvané emocemi!
Asphyx says:
I sit and look out the window. Ropes of rain are falling to the ground and the clouds are grey. I'm in a strange state familiar to anyone who likes to read books often. You become part of the story, you become absorbed, you like to return to the text. Someone rings the doorbell downstairs and I don't want to answer it. Eventually I do, even though I wanted to be holed up in my shell. I get my hands on the new CD by French INLANDSYS. I go back to my room, rip the cover and think for a while. I don't know if I'm going to listen to the album yet.
But in the end I do the right thing, even though I shouldn't, there are other bands on the bill. I sit down again, put it on play and give the music time. I read on and suddenly find myself somehow subconsciously tapping my foot, swaying to the beat and unable to focus on the lyrics. Damn, that's good, I tell myself, and sit down on the internet to find out about the band. Formed in 2011, they have one more album (Carthago - 2018) and an EP (Inlandsys - 2014) to their credit. Melodic death metal meets black metal here. The result is a record that really caught my attention. It has something strange, restless in it. It stopped raining outside and the sun appeared above the horizon. I couldn't read anymore.
I've had it set up that way with music since I started listening to it more closely when I was about thirteen. It has to impress me somehow, convince me, awaken some emotion in me. For me, the main thing is always that I like to let myself be carried away again and again on the waves of melodies, wandering around the city with headphones on. My steps always take me to old temples, to cemeteries. It's quiet here and I can concentrate on the cool and massive (and also beautifully clear sound (Dan Swanö - mixing, mastering), but maybe also on the cover art, which is also good. The lyrics, in which the band deals with old historical stories, are definitely worth mentioning. Do you like old Greek and Roman myths and legends? What about the biblical ones? Then you are right here, as well as all those who like the bands AMON AMARTH, AMORPHIS, DIMMU BORGIR. Sure, I never criticize much in my reviews or rather stories about albums. Do you know why? Because I don't have time to listen and write about music I don't enjoy. I'm just a plain old dog, wandering the world looking for records that I like, that I like to come back to. INLANDSYS convinced me to their side. I like their handwriting, the moods they can create and a certain restlessness and melancholy that runs through the whole album like a climbing plant. Gentlemen can be sublime, everything flows easily, freshly, somehow naturally. I sit and look out the window. The ropes of rain are falling to the ground and the clouds are grey. I'm in a strange state, familiar to anyone who likes to read books often. You become part of the story, you become absorbed, you like to return to the text. It happened to me with "The Fallen". The novel grabbed me, stuck its claw in me and wouldn't let go. Today I won't read again, but rather listen. I'll turn off all the lights and then it's up to me and the band. Cold and dark, melodic death black metal stories from the old days. An album filled to the brim with emotion!
tracklist:
1. Humilliation2. Mediterranean Hegemony
3. Motherland !
4. Providers of the Great Apocalypse
5. Whores of War
6. Persona
7. Pyramid of the One-Eyed God
8. The bird, the Tower and the Lord
9. Wrong Side of the Century
Line up :
Antonin: Keyboards
Baptiste (Eensayn): Guitar / Vocals
Chris: Drums
Laurent (El Ash): Guitar / Vocals
Yann (Xanyn): Bass / Vocals
