AZKETEM - Azketem
CD 2024, Darkness Shall Rise
for english please scroll down
Zahalen do pevných pavučin, hniju a rozkládám se. Už jsem neměl sílu, toužil jsem, již dlouhou dobu, se jen schoulit do sebe, opustit tenhle zkažený svět a nechat se obejmout temnotou lesů. Odešel jsem a nikomu jsem nic neřekl. Drásá mě spalující tma. Hořím uvnitř, přesto je mi zima. V kostech se mi usadil chlad. Přesně takové pocity mám i z nové, druhé dlouhohrající desky německého démona, který si říká Azken.
Je to zvláštní, zajímavá deska. Plná drásajících melodií. Plyne převážně pomalu, přesto neklidně a syrově. Opravdu, nejvíce její síla vynikla v lesích. Když začala z nebe padat tma a mraky byly zase jednou hodně nízko. Ze stínů začaly vylézat přízraky a démoni se usmívali. Všichni jsme věděli, že tohle album je nejen skvěle odvedenou prací po formální stránce, ale hlavně hudbou, ze které je cítit, že je nahrána od srdce. Rozdrásá vás do krve!
Pro mě osobně se potom jedná o niternou a osobní záležitost. V tomto případě si myslím, že slova nikdy nemohou popsat všechny nálady, pocity, atmosféru. Těch odstínů je opravdu spousta a rozhodně je lepší poslouchat, než číst. Co se týká dobře čitelného, syrového zvuku, obalu, celkové produkce, je vše v nejlepším pořádku. Můžete se tak naplno soustředit na to, co se na desce odehrává. "Azketem" jsem nejvíc ocenil na prázdných lesních pěšinách, u řeky plné beznaděje, nad hlubokou propastí nebo na vysoké hoře, když vylezete nad mraky. Nahrávku jsem si užil ale i doma, když jsem otevřel okno a díval jsem se na usínající město. Zajímavě napsané riffy, motivy, které vás doslova pohltí. Přiznám se, že jsem se trošku zpočátku bál, pro jednoho člověka je takhle komplexní hudba těžký úkol. Byl ale splněn na výbornou. Jen si tak létat, jen se tak vznášet na hladině. Dívat se do tmy, rozmlouvat s démony, zapálit oheň a sledovat plameny, jak olizují včerejší den. Těch představ, emocí, nálad a pocitů, které s AZKETEM zažívám, je opravdu velké množství. Líbí se mi určitý neklid, takový ten pocit, jakoby vás pořád někdo sledoval. Kdy se stanete svým vlastním stínem? Zahalen do pevných pavučin, hniju a rozkládám se. Už jsem neměl sílu, toužil jsem, již dlouhou dobu, se schoulit do sebe, opustit tenhle zkažený svět a nechat se obejmout temnotou lesů. Odešel jsem a nikomu jsem nic neřekl. Drásá mě spalující tma. Hořím uvnitř, přesto je mi zima. V kostech se mi usadil chlad. Mrazivý, neklidný black metal plný temné mlhy a melancholie! Mantra beznaděje!
Asphyx says:
Wrapped in tight cobwebs, I rot and decompose. I no longer had the strength, I had longed, for a long time, to just curl up inside myself, to leave this wicked world and let the darkness of the woods embrace me. I left and said nothing to anyone. I was torn by the burning darkness. I'm burning inside, yet I'm cold. A chill has settled in my bones. That's exactly how I feel about the new, second full-length album from the German demon who calls himself Azken.
It's a strange, interesting record. Full of haunting melodies. It flows mostly slow, yet restless and raw. Really, its power is most evident in the woods. When the sky began to darken and the clouds were once again very low. Ghosts began to emerge from the shadows and demons smiled. We all knew that this album was not only a job well done formally, but more importantly music that felt like it was recorded from the heart. It will tear you to pieces!
For me personally, then, it is an internal and personal matter. In this case I think that words can never describe all the moods, feelings, atmosphere. There are many shades and it is definitely better to listen than to read. As far as the easy to read, raw sound, the cover, the overall production, everything is in the best order. You can concentrate fully on what's happening on the record. I appreciated "Azket" the most on empty forest paths, by a river full of despair, over a deep chasm or on a high mountain when you climb above the clouds. But I also enjoyed the recording at home when I opened the window and looked out at the city falling asleep. Interestingly written riffs, themes that literally engulf you. I admit I was a bit scared at first, for one person such complex music is a difficult task. But it was accomplished to perfection. Just soar, just float on the surface. Looking into the darkness, talking to demons, lighting a fire and watching the flames lick up yesterday. There are a lot of ideas, emotions, moods and feelings that I experience with AZKET. I like a certain restlessness, that feeling of being watched all the time. When will you become your own shadow? Wrapped in tight cobwebs, I rot and decay. I no longer had the strength, I longed, for a long time, to curl up inside myself, to leave this corrupt world and let the darkness of the woods embrace me. I left and said nothing to anyone. I was torn by the burning darkness. I'm burning inside, yet I'm cold. A chill has settled in my bones. Freezing, restless black metal full of dark fog and melancholy! A mantra of despair!
tracklist:
1. Intro
2. Schwarze Schwäne
3. Nordtor
4. Prelude
5. Azetik
6. Maere
7. Totval
8. Fallen Crescent