Příběh čtyř stý šedesátý sedmý - Rocková hvězda
Měl to být takový obyčejný den. Ráno do školy, místo odpoledních přednášek potom k Darebákovi na opečený buřty a pivo. Pak sraz s blondýnkou, dlouhá procházka a nějaká dobrá večeře. Jenže osud tomu chtěl zase jednou úplně jinak. Už ráno, když jdu kouřit mezi dvěma ranními cvičeními, potkám na kouřový jednu slečnu z kruhu, co sedí vždycky v levici vedle mě. Většinou bývám ve škole docela zamlklý a moje myšlenky létají někde úplně jinde, ale ona plakala. A to víte, my chlapi máme v sobě zakódované, že holkám se neubližuje, že to jsou křehký stvoření a potřebují chránit. Ono tedy, jak která a jak kdy, ale uvědomme si, že mi bylo dvacet. A slečna byla sice trošku oplácaná, ale jinak vždycky moc milá. Na rozdíl od jiných, které mnou trošku opovrhovaly, protože jsem neplnil jejich jasnou představu o krásně oblečeném princi. Zeptal jsem se tedy, proč brečí. Nejdřív jen mávla rukou, ale pak se znovu rozvzlykala a nakonec skončila u mě v náručí. Asi jsem budil dojem dobré duše.
Podal jsem jí kapesník, nabídl ještě jedno cigáro a za chvilku už jsme šli spolu na pivo. Mluvila. O nějakém chlápkovi, co ho potkala na zábavě. Prý skvělý muzikant, který ji sliboval hory a doly, rybníky i nekonečnou lásku. Podivoval jsem se nad dívčinou naivitou, ale postupně mi docházelo, že je vlastně taková neposkvrněná. Teď tedy myslím její mysl a názory, tělo už měla poskvrněné dost. On ji totiž pan muzikant ošukal po koncertě v kumbále za výčepem a naše milá hrdinka z toho jednoho chvilkového radostnění otěhotněla. Aha, klasická situace. Ona to bere vážně (nebo naopak) a on ne. Nechám jí mluvit. Je mi sice trošku divné, že pije pivo, ale ono se to tenkrát tolik neprožívalo. Taky kouřila a když vyfukovala kouř, tak dělala kroužky. Měla takový ten naivní obličej holky z vesnice odněkud z jižních Čech, ale jak mluvila, tak mi pomalu docházelo, že je to celé jedna velká hra. Zeptám se tedy, proč oslovila zrovna mě. Nejsem zrovna utěšovatel a kluk, který by chtěl s holkama jenom kamarádit.
Chvíli se na mě kouká, pak zamrká jako panenka. No víš, chtěla jsem tě nějak oslovit. Odpovím, že to byl tedy herecký výkon. Tolik pláče. A taky si mě pěkně naštvala. Už jsem přemýšlel, jak ti pomůžu. Mluvila ještě chvilku a já pomalu zjišťoval, že to nebude mít v hlavě asi úplně v pořádku. Zdrhnu zadem a moje díky patří Darebákovi, který jen souhlasně zamručí. Ženský, co? Řekne vševědoucně, jakoby někdy nějakou měl. I když, kdo ví. Cesty páně jsou... a štěstí někdy sedne i na vola. Nasadím si sluchátka a vezmu to přes pole. Na koleji si čtu a čekám na svoji dívku. Vyprávím jí svůj zážitek a ona se mi směje, že jsem jak nějakej kněz. A tak si na chvilku hrajeme na jeptišku a znáte to, jsme mladí, dál se rozepisovat ani nemusím. Venku je krásně, tak se jdeme večer projít. Jsem plný energie, tak v borském parku tančím a křičím a mám radost jenom tak, že jsme spolu a tím svým smíchem jí nakazím a ona mi pak říká, že je se mnou sranda, že je super, že mě má. Což mě povzbudí, předvádím se, jak to my kluci děláme, když se nám dívka líbí. Musíme někam zapadnout a dát si něco dobrého, navrhne. Slavie, to je to místo, kam zalezeme. Hezky do rohu.
Napájím se pivem a padá to do mě hrozně rychle, je fakt nějakej dobrej den. Vůbec nic to se mnou nedělá, tak si objednám rum a svojí milé betona, kterého má tak ráda. Kouříme a vedeme děsně vtipný řeči. Je tu jen pár štamgastů s raketami položenými na sedačkách. Na venkovním hřišti ještě pár dívek hraje. Kolem prdýlek jim vlajou sukýnky a já si říkám, že to je sport na který by se snad i dalo dívat. Na plážový volejbal ženy to tedy nemá, ale ujde to. Pak jdou asi holky do sprch, protože je kurt najednou prázdný a poletují na něm jenom zelené listy. Do hospody potom vlezou ještě celé červené. Blondýnka si všimne, že se na ně dívám a přitáhne si mě k sobě. Tady jsem, haló. Usměju se a omluvím, pivo a panáky mě nějak rozstřelí. Jdu na hajzlík a mám co dělat, abych se trefil do žlábku. Náladu mám ale super, protože si pohvizduju. Když se vracím ke stolu, něco je divně. Moje milá nesedí sama. U ní je asi čtyřicetiletý chlápek, s trvalou na hlavě. Má na sobě kožené kalhoty, což mě tedy rovnou rozesměje. Jeho košile je rozhalena a na lezou z ní chlupy. Uff. Na svý holce vidím, že je naštvaná.
Otravuje a je děsně nudnej. Myslí si o sobě, že je velká hvězda. Problém je, že je fakt velkej. Ozvu se tedy, já si svoji holku chráním, ale on mi zkroutí ruku a pak mě plácne po hlavě. Jako bych byl nějakej pes. Povede se mi vtěsnat ke své blondýnce. Rozhodí rukama, jako že sorry, a ihned mi nutí panáky. Zelenou nemusím, čerta taky ne. Ale je neodbytnej. Normálně přede mnou balí moji dívku. Naseru se znova a stoupnu si. Jenže jak jsem opilej, tak se potácím. On se zvedne taky a pak mi dá facku. Ještě se párkrát o něco pokusím, ale není mi to nic platné. Rozhodnu se tedy neútočit, protože u toho vypadám trapně. Blondýnka se mě drží jako klíště. Docela bych utekl, ale sotva chodím. Hraju v kapele, vole, máme spoustu fanynek. Líbí se mi tvoje holka, ale ty krávo, respekt. Jen nechápu, proč má taková kočka, takovýho ksichta jako si ty. Od tebe to sedí a pak mu řeknu, že vypadá jako DJ Bobo, což bylo v našich kruzích velká urážka. Blondýnka na mě obdivně pohlédne, jsi bojovník, šeptne mi. Jenže naše rocková hvězda se cítí polichocena. Zřejmě fakt jinej oddíl.
Objedná taxíka a odveze nás do nějakýho bytu. Tam je velká párty. Připadám si jak někde na konci osmdesátek. Všichni jsou oblečení jako ABBA z výprodeje. Ženský mají vrásky z cigár a nám teprve po nějaký době dojde, že se jedná o zvláštní odrůdu rockerů. Zábavovky. Co k tomu dodat. Navštívil jsem mnoho vesnic a viděl spoustu kapel jako BRUTUS, ODYSSEA, KEKS, ANAKONDA a příliš dalších. Zajímavé vždy bylo, že se většinou jednalo o celkem dobré muzikanty. Ale podle mě hráli sračky, hroznej patos a texty, kterejm jsem se musel vždycky smát. Sedíme na gauči a zase jednou přesně víme, že sem vůbec nepatříme. Je to úplně jinej biotop. Moje milá mě drží za ruku a tak trošku dost se pro mě obětuje. Pije panáky za mě. Vodím ji pro jistotu na záchod, kde občas zvrací. Asi po dvou hodinách přijde náš "únosce" a začne znovu dělat do mý holky. Jenže tentokrát se pleteš kámo. Dám mu jednu přesně mířenou a natrhnu mu obočí. Teče mu krve jak z vola a řve. Ihned se všichni seběhnou a začnou mi nadávat. Co s tím jako nadělám, měl bych bejt rád, že se mu moje holka líbí. Pak se rozhrnou závěsy (ne nejsou z céček, ale z rybiček) a vejde plačtivá spolužačka z rána. Ihned přiskočí k rockové hvězdě a začne ho utěšovat. Pak se na mě podívá a zařve jako saň.
Prý jsem jí ráno obtěžoval a dělal jí návrhy. Královi vesnických kulturáků to vadí. Nechápu, ještě před chvilkou mi tu balí tu moji a najednou je oheň na střeše. Nepomáhá vysvětlování, nepomáhá nic. Některý lidi jsou svině svinutý. Stoupnu si před blondýnu a za námi je okno. Hlavou mi bleskne, ty vole, tohle fakt nejsou žádný starý zlatý máničky, ale normální zasraný lopaty. Blondýnka otevře okno, já dostanu asi 58 ran, z toho jich tak třetinu vykreju. Zbytek není tak silných, jak by se to zdálo, protože pán s trvalou už notně vrávorá. Je tu ochoz, křikne na mě a vylézáme ven. Uff, dvě patra pod námi, ale je tu okap a vedle hromosvod. Lezu první a jistím svoji milou. Když slezeme, začneme se děsně smát. Lížu si rány, něco mě bolí víc, něco méně, ale zuby mám všechny a těch pár modřin se zahojí. Nad námi se znovu otevře okno a někdo na nás zakřičí, že víme hovno, co je dobrá hudba a že jsme si mohli skvěle zašukat. Chytnu svoji budoucí ženu za ruku a běžíme městem. Zapadneme do prvního klubu. Všichni jsou tu oblečeni v kůži a někdo má i řetezy. Punk? Ale ne, spíš sado maso. Dáme si pivo a říkáme si, že je to o hodně menší bizár, než ty trvalý a rozhalený košile.
Na koleji je už dávno ticho. Dorazíme až k ránu. Sprcha a pak už jen neklidný spánek. Druhý den ve škole jdu kolem poledne zase na cigáro. Plačka je tu znovu. Ale není sama. Má u sebe jednoho krásně našlechtěnýho kluka z dobré rodiny, co má značkové úplně všechno. Krásný sestřih na hlavě, vousy upravené a pěstěné ruce. Svaly, co poznaly jenom posilovnu a nikdy neviděly práci. Drží jí v náručí, utěšuje ji. Začnu se hrozně tlemit. Okřikne mě, to jako nevidíš, že dáma je v nesnázích? Chováš se jako primitiv. Pak ji obejme a přitiskne k sobě. Ona se usměje a v tom výrazu je úplně všechno. Lidi jsou někdy fakt divný a rockový hvězdy nejsou žádnou výjimkou. Jdu se radši učit.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
