Exorcista - souboj s ďáblem - William P. Blatty
1992, Baronet
Jestli si to dobře pamatuji, tak mi bylo asi tak dvanáct let. Do té doby jsem měl krásné dětství. Hodné rodiče, bratrance a víkendy a prázdniny na horách. V lesích, se spoustou dobrodružství. Byl jsem jak indián, o kterých jsem tak rád četl. Ve škole mi to šlo a bavilo mě se učit. Spousta kamarádů na sídlišti. Potom se kolem mě začalo ploužit zlo. Pomalu a sebejistě. Nejdřív jsem tomu nevěřil. Vždyť můj otec býval vždycky mým vzorem. Silný chlap z Jizerek, sportovec, který uměl všechno opravit. Co my jsme se spolu nadělali klukovin. Bylo to krásný. Potom jakoby se něco zlomilo, jakoby ho posedlo zlo. Byl jak raněné zvíře. Nevěděl jsem, že za to může alkohol. Netušil jsem nic. Míval jsem strach, když se rodiče hádali. Potom se mi, někdy na vysoké škole, když už jsem věděl, že je prokletý, dostala do rukou kniha od Williama P. Blattyho. Exorcistu jsem ale, asi jako každý, nejdřív viděl jako film Vymítač ďábla. V jednom malém kině v Plzni, ve filmovém klubu. S partou kámošů, se kterými jsme dlouho do noci diskutovali, jak na nás celé dílo působí.
Pátral jsem hned druhý den v knihkupectví, jestli není i nějaká kniha. Našel jsem výtisk z roku 1992. Běžel jsem na kolej a četl si. Nevěděl jsem o světě. V knize je samozřejmě o hodně víc zlých situací, něco zkrátka natočit kamerou nejde. Trvalo mi týden, než jsem se z příběhu alespoň trošku vzpamatoval. A když jsem potom přijel zpátky domů, viděl jsem v očích otce opravdové, hnusné a hlavně reálné zlo. Byly to jen záblesky, záchvěvy, ale temnotu jsem v nich viděl. Bylo jedno, jestli byl namol nebo měl druhý den nervní opici. Do té doby jsem k němu ještě něco málo cítil. Víte, pořád jsem měl v mysli vzpomínky na hezké dětství. Ale teď už mi došlo, že umí být opravdu zlý. Opravdu nám působil bolest. Měli jsme strach. Když jsem se proti němu poprvé postavil, bylo to pro mě šílené. Byl jsem přeci jenom pořád syn, mladej kluk. Ale už jsem se nedokázal dívat na všechnu to ponížení, které všem působil. Psychické týrání je něco hrozného. Nebudu zabíhat do detailů, ale věřte mi, že se to na člověku podepíše. Někdo se z toho nedostane do konce života, bude si připadat prokletý, bude se mu vracet strach i děsivé sny. Stejně jako autor, jsem moc dobře věděl, o čem je ďábel.
Příběh vám popisovat nebudu, je notoricky známý. Navíc k filmu je hudba, kterou by měl znát každý metalista. Mimo jiné i proto, že ji jako různá intra a vsuvky použila spousta kapel. Pro mě je vlastně dodnes nejdůležitější pocit z celého příběhu. Nevím, jestli existuje posedlost ďáblem, ale pokud ji budeme brát jako připodobnění k tomu, jak dokáží být někteří lidé zlí, je v v knize podstatě dokonale popsána. Jak jinak byste mi dovedli vysvětlit, že je mezi námi tolik jedinců, co opakovaně ubližují dětem, co znásilňují, co mučí. Stačí příležitost nebo prachy. Obchod s lidským masem stále kvete. A máme tu i války v různých částech světa. Hrajeme si na vyspělou civilizaci, co umí operovat na dálku přes půl zeměkoule, umíme létat do vesmíru a technologicky jsme na tom stále lépe a lépe, ale potom zahlédnete záblesk v očích a máte se na pozoru. Někdo umí být okouzlující a pomlouvá vás za rohem. Stačí zpočátku nevinný, ale ošklivý vtip, která se změní v šikanu. V některých momentech jsme stále jen zvířata. Možná právě proto si vždycky hrozně vážím lidí, kteří se dokáží zachovat čestně, hrdě, kteří stále bojují za lepší zítřky. Jen mám poslední dobou pocit, že jsou nějak málo vidět.
Vymítání ďábla se také může zvrtnout. Hodně záleží, jakého jste také vyznání. Fascinuje mě, jakou sílu má stále mezi populací víra. V některých zemích až takovou, že stále žijí jako před sto lety. Najednou, aniž bych o tom věděl, jsem pro ně Satan já. Jsem tím zlem, které jim vtloukají do hlavy. Je jim jedno, že v Boha nevěřím, je štve, že se neklaním tomu jejich. U nás, v malé české zaprděné kotlině si to tolik neuvědomujeme, ale víra stále hrozně hýbe světem. Pro mě je ale Satan v něčem jiném. V neznalosti, v nepokoře, ve vědomém konání špatných věcí. Jenže tohle jsou záležitosti, které žádný exorcista nezvládne. Já vám nevím, pokaždé, když jsem byl v kostele, tak mi přišli kněží divní. Určitě ne všichni, ale nevěřil jsem jim. Mluvili o bohu a odpuštění, ale přitom mi nedokázali nikdy vysvětlit, proč hodní umírají dříve, proč se stále stává tolik špatných věcí. Je to samozřejmě na diskuzi, ale když ona ve mě tahle knížka i po letech stále vyvolává spoustu otázek. Nehledě na to, že je skvěle napsána a příběh je opravdu velmi silný.
A tak si jen tak žiju a snažím se od své rodiny odhánět zlo. Pro mě osobně je Exorcista hodně zásadní knihou. Samozřejmě i filmem, ale znáte mě, já mám sice kino hodně rád, ale setkání s tímhle starým ohmataným výtiskem je pro mě vždycky větší obřad. Lidi, kteří mají temnotu v očích nezměním. Můžu začít jenom u sebe. Upřímnost a úsměv nejdou ničím nahradit. Stejně jako dobrá kniha. Všimli jste si, že se špatní lidé vůbec neusmívají? Jakoby je uvnitř hlodalo něco shnilého. Možná jsou posedlí, to já nevím. Jistý jsem si akorát s tím, že se k Exorcistovi budu vracet ještě mnohokrát. Je to už klasika, která by měla být ve sbírce každého, kdo rád čte. Pokud jste navíc metalistou, potom je to povinnost. Přeji vám, abyste potkávali co nejméně zla a ať vaše kroky provází dobrá síla. Děkuji za pozornost. Vážím si jí.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vykopávky starobylých hrobek v Iráku končí. Muž, jenž se na nich podílel, ví, že vedle vzácných památek spatřilo světlo světa také zlo od úsvitu věků ohrožující lidstvo. Už jednou se s ním střetl a málem za to zaplatil životem… Strhující příběh plný napětí, mystiky, děsu a tajemství, často považovaný za nejdramatičtější horor všech dob od vydání Draculy Brama Stokera. Stejného úspěchu jako román mezi čtenáři si dobyl i stejnojmenný film u diváků.
Poté, co se během svých studií na univerzitě v Georgetownu doslechl o podivných událostech, k nimž došlo v Marylandu v roce 1949, se William Peter Blatty pustil do psaní díla, které se později stalo jedním z literárních fenoménů druhé poloviny dvacátého století.
Románu Exorcista, který lze bezesporu označit za Blattyho opus magnum, se od prvního vydání v roce 1971 jen ve Spojených státech prodalo více než třináct milionů výtisků a dočkal se překladu do bezpočtu světových jazyků. Jeho úspěch navíc podtrhla i vřele přijatá hollywoodská adaptace Williama Friedkina, která vstoupila do kin o dva roky později a stala se jedním z nejslavnějších filmových hororů všech dob.
O co tedy v příběhu jde? Jsme svědky zvláštního chování dvanáctileté dívky Regan, dcery slavné herečky. V noci se v domě ozývají tajemné zvuky, nábytek se sám od sebe hýbe… a objevují se další a další děsivé jevy, které si nikdo nedokáže vysvětlit. Situace se postupně zhoršuje (pod okny dívčina pokoje je nalezena mrtvola nejlepší přítelkyně její matky), až nakonec zbývá jediná možnost – uchýlit se k exorcismu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
