2024, Kniha Zlín
Snažím se jednou měsíčně vyrazit na koncert a podpořit své oblíbené kapely. Také jezdím do Jizerek za svojí mámou, která zůstala sama. Bývají to náročně cesty, kdy trávím dlouhé hodiny ve vlaku, na nádražích. Zrak už mi tolik neslouží a autem si netroufnu. Vždy si s sebou beru nějakou dobrou knihu. Pokaždé je nahoře v batohu, v takové té kapsy, ve které nosí trampové mapy a nebo pivo. Vlezu v Plzni do kupé a zaujme mě paní tak v mém věku. První, co mě napadne je, že jí to moc sluší. Udržovaná, usměvavá a s hezkým hlasem. Mile poděkuje, když jí pomáhám s kufrem nahoru. Vlak se rozjede a oba vytáhneme stejnou knížku. Jo Nesbo, Noční dům. Jak se vám líbí? Zaťuká dáma na obal. Kývnu souhlasně hlavou. Potom nemluvíme až do Berouna, kde vlak náhle zastaví. Ona je vepředu a chce mi prozradit, kam bude děj pokračovat. Proboha, ne? Řeknu jí a podaří se mi ji umlčet. Tohle nikdy nedělejte, to je hřích proti všem čtenářům, pokračuji a ona se směje a já se na ní dívám, protože vždycky je hezké potkat krásnou ženu.
Jsem naštvaný, protože na sever přerušili spoj. Sedím v náhradním autobuse a mačkám se s ošklivou paní v elasťákách. Ona pořád jí. Hamburger, k tomu srká kolu, padá jí na obrovské břicho zelí. Zůstává jí mezi zuby a v zatáčkách se na mě přitiskne zpoceným tlustým tělem. Napadá mě spousta věcí, které bych jí udělal, ale samozřejmě si to jen myslím. Jednou má ale namále, to když autobus prudce zabrzdí a ona mě poleje kraťasy a knihu coca colou. Ani se neomluví. Jen na mě hodí úsměv bez zubů. Myslím na královnu a držím se křečovitě opěradla. Tady se nedá číst. Přijedu celý zmačkaný. Nesbo mezitím rozvíjí svůj hororový příběh, pro něj poměrně netypický. Byla to pro mě taková sázka na nejistotu. Já totiž knížky, ve kterých není Hary Hole moc nemusím, nelíbí se mi. Tohle je snad první příběh, který mě chytnul. Je jiný, v mnohém tedy odkazující na Stephena Kinga, ale jako taková stylovka velmi dobré.
Můžete si říkat, co chcete, ale Nesbo zkrátka umí psát. Bavilo mě to, to napětí, děj, který postupně graduje, všechny ty tajemné stíny a děs. Hele, myslíte si, že vás může sežrat telefonní sluchátko? Divné, co? Jenže on se potom celý příběh začne vyvíjet velmi podivným směrem. Kapitoly přede mnou doslova utíkaly, seděl jsem na chalupě a poslouchal nadržené ptactvo. Bez muziky, jen tak v přírodě. Postupně se setmělo a máma měla nějaké filmy, co už jsem dávno viděl. Naproti je dům, který je velmi podobný tomu od Normana Batese. Tak to víte, jako starému čtenáři se mi začalo zase všechno spojovat a když potom proletěl kolem první netopýr, lekal jsem se, to přiznávám. Tahle stylová odbočka se mi u Nesba opravdu líbí a doufám, že v ní bude pokračovat. Je to samozřejmě hodně o fantazii, o tom, jestli máte rádi hororové filmy a knížky. Bylo to napínavé? Bylo. A strašidelné? Jasně, že ano. Opravdu doporučuji číst hlavně ve tmě.
Stříhal jsem plot a sekal dříví. Vítr se proháněl mezi stromy a já postupně přidával rychlost, abych si mohl odpoledne zase sednout. Jak nejsem na některé pohyby zvyklý, tak se mi klepaly ruce a chytala mě záda. Přesto jsem si sedl zase před chalupu a byl nevrlý, když kolem chodili turisté, neustále se ptali na cestu a zdravili mě. Mohl by už konečně soused vypnout motorovou pilu? A co ten jeho uštěkaný pes? Okřikl bych ho, ale je to brazilská fila a nahání mi strach. Klepou se mi ruce únavou, ale začtu se znovu tak, že nevnímám nic okolo sebe. Pomalu se stmívá a já knížku dočtu. Potom vzpomínáme na staré časy a jen tak si povídáme. Stařenka se usmívá a já mám radost, že ona má radost. Mluvíme i o knihách, ale já ty její historické romány moc nemusím. Není to můj styl. Nebo jinak, spíš na to ještě nemám čas, já potřebuji (stejně jako ve sportu) něco dynamického, napínavého, čtivého. Na vážnější literaturu se musím víc soustředit, tu si nechávám na stáří. Pokud tedy nějaké bude, znáte to.
Je to super knížka. Za mě rozhodně. Pokud máte rádi Kinga, pardon Nesba, tak neváhejte ani chvilku. Domů jsem se vracel zase vlakem. Na Prahu jede spousta lidí do lázní na západě. Mám místenku a poslouchám muziku. Sednu si a uzavřu se do své ulity. Ano, paní zase seděla proti mě. To je náhoda, co? Usměje se a pak si celou cestu do Plzně povídáme o knížkách. Má neskutečný rozhled a málokdy ji něčím překvapím. Pracuje někde ve školství a jak říká, když není co dělat, tak si čtu. Chápu ji. Kdyby to šlo, četl bych si pořád. Knížky jako je Noční dům, klidně i dvakrát po sobě. Někdy si připadám jako divný pavouk, že ještě louskám knížky. Když potom potkáte spřízněnou duši, zjistíte, že je nás pořád hodně. Jen nejsme ze své podstaty tolik vidět. Ještě, že ty telefonní budky u nás zrušily, mohla mě některá sežrat. Nebo ne? Přeji hezký den a děkuji za pozornost.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nesbo v novém žánru! Thriller s hororovými prvky, který vás pohltí. Čtrnáctiletému Richardovi, který se po tragických událostech přistěhoval k tetě a strýci do městečka Ballantyne, se smůla lepí na paty. Když přemluví spolužáka Toma, aby z telefonní budky někomu náhodně zavolal a vystřelil si z něj, vypadá to jako nevinná lumpárna. Jenže sluchátko vzápětí Toma sežere. Richardovi nikdo nevěří a po zmizení dalšího spolužáka ho čeká pobyt v nápravném zařízení. Jak dokáže, co se doopravdy stalo? A není náhodou všechno úplně jinak?
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)