Rozhovor s death metalovou skupinou z Nového Zélandu - HERESIARCH.
Odpovídali N.H. a C.S, děkujeme!
Recenze/review - HERESIARCH - Edifice (2024):
Ave HERESIARCH! Právě poslouchám vaši novinku „Edifice“ a mám neodbytný pocit, že jsem na zlé černé mši. Hrajete black death metal a jedná se o vaše druhé dlouhohrající album. Prozradíš nám, jak nová nahrávka vznikala a jakým směrem jste se chtěli posunout od vynikajících předchozích nahrávek? Chtěli jste být ještě víc rychlejší, temnější, ďábelštější?
Rozhodli jsme se napsat něco, co překoná naše předchozí vydání. Edifice je napsána jako předchůdce našeho prvního alba Death Ordinance. Na tom albu malformovaní a znetvoření lidé nemilosrdně bojují o zbytky v ruinách a troskách civilizace.
Vzhledem k tomu, jak drsné a násilné to album bylo, muselo být Edifice krutější, beznadějnější a tísnivější, aby vedlo k tomuto závěru. Jsou to poslední zbytky lidské důstojnosti, které jsou vytloukány a pošlapávány, aby se k tomuto stavu dospělo.
S Edifice jsme chtěli všechno zesílit. Temnější, násilnější, ponuřejší, výraznější osudovost, s chaotičtějšími a rychlejšími úseky. Náš rukopis expanduje současně v opačných směrech - nejprimitivnější materiál, který jsme vydali, je spojen s tím nejkomplexnějším a nejvyladěnějším.
Víš, co mě ihned doslova praštilo do obličeje? Zvuk na nové nahrávce. Je organický, prašivý, album má v sobě černou jiskru. V dnešní době přeřvaných a komprimovaných formátů je doslova osvěžením. Podle mě takhle zní pravé peklo! Prozraď mi prosím, kde a jak jste nahrávali? Jak jste takového zvuku dosáhli?
Album nahráli Raj Singarajah a Cam Sinclair ve studiu Dynamic Rage a Cam ho smíchal pomocí analogového a digitálního vybavení. Spolupráce s nimi byla pro zvuk alba klíčová, protože mají znalosti, dovednosti a vybavení, které nám usnadní dosažení našich cílů.
Náš přístup k nahrávání spočívá v tom, že se snažíme vytočit tóny a zvuk přímo u zdroje, abychom mohli co nejpoctivěji zachytit surový materiál. Například rytmické kytary byly nahrány během jednoho sezení s důrazem na použití jednotlivých záběrů skladeb. Bylo pro nás zásadní zachytit atmosféru, násilí a agresivitu naší hudby a zároveň zachovat čistotu. Nemá smysl trávit dlouhý čas psaním hudby jen proto, aby zněla jako spousta nafouklých a utlumených sraček nahraných v jiné místnosti. Zároveň jsme se aktivně vyhýbali přeprodukovanému, sterilnímu zvuku.
Samotné surové stopy zněly výborně a díky této dopředné metodě byl proces mixování mnohem plynulejší a přinesl lepší výsledky než kompromisy, dramatické změny charakteru nahrávky nebo polovičaté nahrávání. Mastering dokončil Luke Finlay z Primal Mastering, takže z tohoto pohledu byly všechny zvukové aspekty řešeny na Novém Zélandu. Tato konfigurace nám vyhovuje.
Jsem přesně tím druhem fanouška ze staré školy, který přistupuje k hudbě tak, že když se mu album líbí, tak si kupuje CD i tričko. Musím říct, že motiv na obalu letošního alba je opravdu povedený. Takhle nějak si představuji opravdové peklo. Prozradíš nám, jak jste motiv vybírali, kdo je pod ním podepsán a jakým způsobem souvisí s muzikou?
Autorem obálky je Khaos Diktator Design, který v posledních letech vytvořil několik opravdu výjimečných děl. Je také vášnivým fanouškem tohoto hudebního stylu, což znamená, že velmi dobře pochopil vizi a záměr.
Je to vyjádření kontroly, podmanění a marnosti před rýsující se stavbou. Obal znamená, jak dlouho budou lidé usilovat o přežití a ukojení těch, kteří mají moc, je to výpověď o lidské krutosti i slabosti před bezcitným pomníkem postaveným jejich útlaku.
Nakonec představuje, jak mohou být lidé manipulováni k činům, které jsou v rozporu s naší morálkou a zásadami. To dobře souvisí s texty a příběhem alba, stejně jako vnitřní výtvarná stránka.
Když se podívám na vaši sestavu, tak jste kapelou, která je tvořena samými zkušenými muzikanty. Jak vlastně tvoříte novou hudbu? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Nemáte problém s tím, se dohodnout? Přeci jen, zkušenosti bývají občas překážkou. Znáš to, ego a tak.
Vize a cíl jsou důležitější než jednotlivé příspěvky, takže nedovolíme, aby nám ego bylo překážkou. Nikdy není nic vyloučeno z hlediska vylepšení, uložení na později nebo úplného vyřazení, hlavní prioritou je, aby to sloužilo účelu v rámci větší vize.
Spousta riffů a prvotních hudebních nápadů vzniká zcela přirozeně. Svým způsobem jako by se vytrhly z podvědomí. Poté, co vznikne základní materiál, nastává počáteční fáze, kdy se materiál dolaďuje a strukturuje. Nemáme problémy, ale tento proces může trvat dlouho.
Při tvorbě nové hudby se snažíme o vyvážený přístup mezi myšlením a cítěním. Nevnucujeme riffy, neuděláme "noodling" nebo jamování. Často se stane, že nás napadne navázat na něco, co jsme již zmínili, nebo něco manifestovat, pak to upravujeme a vylepšujeme. Důležité je, aby hudba zněla jako ucelené dílo, s důrazem na detail, který neovlivňuje atmosféru nebo syrovost hudby. Záměrně vytváříme hudbu, která je pro posluchače občas náročná a zůstává nepředvídatelná.
Jak se dále vyvíjíme, je v tom vždy silný vliv a uznání naší předchozí tvorby. Nyní jsme ovlivněni sami sebou více než kdy jindy a budeme se tím více zabývat i v naší další tvorbě.
Pro mě byla australská i novozélandská death metalová škola vždycky spojená s určitou temnotou. Už jako mladého mě kdysi fascinovaly odkazy na satanismus, taková ta špína, hniloba, která byla z tvorby vašich kapel cítit. Jak jste se dostali zrovna k tomuto stylu?
Přirozeně nás to táhlo k brutálnějším stylům metalu a zcela jsme vynechali spoustu „extrémních“ kapel, přičemž jsme si zachovali vliv klasiků širšího žánru. To znamenalo, že jsme se vždy méně soustředili na háčky a konvenční popové struktury, což je nejvíce patrné na albu Edifice.
I když máme rozhodně jistou zvukovou podobnost s jinými kapelami z našeho regionu, naše prvotní vlivy pocházely z kanadských, amerických a finských kapel.
Zajímalo by mě, jaké to je na Novém Zélandu, co se týká muziky? Jak si se k hudbě dostal a kdo byl tvým vzorem? Co vaše scéna, kluby, fanoušci?
Vyrůstali jsme v okolí Wellingtonu, často jsme se potkávali na výstavách pro všechny věkové kategorie a příležitostně i na koncertech R18. Byli jsme podstatně mladší než většina ostatních v té době a začínali jsme dělat vlastní hudbu nezávisle na tom, co dělali ostatní na scéně. Znali jsme se už léta, než jsme začali spolupracovat, a z hlediska komunikace a spolupráce mezi námi to bylo velmi přímočaré.
Co se týče současné scény, klubů apod. nejsme nijak zvlášť propojeni ani se o ni nezajímáme. Exaltation jsou další kapelou z NZ, na kterou si musíme dát pozor. Backyard Burial byli jednou ze základních kapel Wellingtonu a zejména Blaps (RIP) byl výjimečný frontman. Je nesmírně vzácné vidět vystupovat někoho se stejnou přítomností.
Ve vašich textech jste také velmi temní. K death metalu to samozřejmě patří a líbí se mi to, ale mě by zajímal původ a vznik textů. Jak vznikaly texty k novému albu? O čem jsou?
Příběh a vyprávění byly předem naplánovány, ale samotné texty jsem psal vždy až na posledním místě. Jak již bylo zmíněno, navazuje na předzvěst knihy Death Ordinance a odehrává se v blízké budoucnosti.
V rámci většího celku se zde prolíná několik dějových linií. Člověk, který sám sebe vnímá jako bojovníka překonávání, stoicismu a dobývání bez námahy zabitého tím, kým by si přál být. Vhledy a vize utlačovaných, utlačovatelů a odtažitější vyprávění světa ve 3. osobě. Příběhy jsou shromážděny a prezentovány v roztříštěném a rozvolněném převyprávění, podobně jako čerpáme z příběhů z minulosti.
Pokud jde o literaturu, určitý vliv na text měly Nietzscheho „Tak pravil Zarathustra“, Huxleyho „Brave New World“ a Jungerova „Na mramorových útesech“, dále Tacitovy spisy, naše vlastní představivost a skutečné události v dějinách.
Současná páchaná zvěrstva jsou dojemnou připomínkou toho, že naše pozorování lidstva jsou správná.
„Ostnatý ouroboros věčného utrpení
Opakující se věčné války
Pošlapaná somatická forma, pouhá nádoba na přežití“
V historii metalu se mnohokrát stalo, že byly kapely zakázány, protože šokovaly nebo měly odlišné názory od většinové společnosti. Měli jste někdy problémy? V dnešní době internetu je strašně snadné někoho okamžitě odsoudit, založit fámu, zničit ho.
Internet je dokonalým nástrojem, jak dát jinak nevýrazným lidem pocit úspěchu díky minimálnímu úsilí.
U umění konfrontační povahy lze očekávat určitou míru kontroverze, která se může projevovat v mnoha podobách. Existuje samozřejmě mnoho lidí, kteří si z vytváření kontroverze a předstíraného morálního rozhořčení dělají koníček tím, že prezentují více než deset let staré informace jako aktuální, což je často neupřímné a kontraproduktivní.
Nelze se zavděčit a uchlácholit všechny a není to pro nás prioritou. Pokud lidé hledají, abychom propagovali zastaralé učení nebo potvrzovali jejich irelevantní světonázor (nacismus, komunismus, náboženskou nebo rasovou nadřazenost), hledají špatným směrem.
Museli jste se nějak změnit ve svém přístupu k hudbě díky novým technologiím? Díky internetu je svět zcela jiný, skupiny musí ke všemu přistupovat úplně jinak. Jak vnímáš tyto změny ty?
Technologie nemá žádný vliv na náš přístup k hudbě. Samozřejmě do jisté míry využíváme moderní technologie, ale to je pouze prostředek k vytvoření něčeho, co je v konečném důsledku primitivní a organické. Přílišné spoléhání se na moderní technologie při tvorbě jakéhokoli umění je ubohé, ale v případě death metalu/ black metalu je to ještě horší.
Nikdy nepřiznáme bubeníkovi zásluhy za naprogramované bicí nebo zcela nenahradíme a nekvantifikujeme lidský prvek. Nejsme závislí na technologii, která by napravila naše nedostatečné schopnosti, ani nežádáme lidi, aby financovali naše snažení pomocí předplatného a exkluzivního „obsahu“. V dnešní době je příliš mnoho „obsahu“ ponižujícího hodnotu umění, což zdůrazňují kapely chrlící mdlé releasy s příšerným „uměním“ umělé inteligence.
Jak jsou na tom HERESIARCH s koncerty? Koukal jsem, že zase tolik často nikde nevystupujete. Neláká vás třeba tour po Evropě? Dovedl bych si vás představit po boku třeba takových POSSESSED, DEICIDE, ti k nám jezdí poměrně často.
Od roku 2019 jsme nehráli, turné teď není prioritou a tak to zůstane i nadále. Výhodou je, že se můžeme soustředit čistě na skládání, aniž bychom spěchali nebo dělali kompromisy, nechrlíme releasy jako prostředek k cestování.
Bylo by dobré se někdy dostat do Evropy, protože jsme tam ještě nikdy nehráli. V této fázi je nejpravděpodobnější, že letos odehrajeme jediný koncert na Novém Zélandu.
Co pro tebe znamená death metal, black metal? Jak bys jej definoval a jak tyto styly vnímáš ty, jako zkušený muzikant? Nechci po tobě popis techniky hraní, spíš by mě zajímal tvůj pohled, pocity, předaná energie a podobně. Zkus být na chvilku filozofem.
Jako kapela, která čerpá vlivy z obou žánrů, nejsme nijak zvlášť zahleděni do žánrové absolutnosti. Je také obtížné je kvalifikovat a kvantifikovat, vzhledem k tomu, jak rozsáhlé jsou žánry a jak různou míru zájmu o ně jako jednotlivci máme.
Přílišné zaměření na tradice může hudbu rozmělnit, vaše pozornost se od tvorby naplňujícího umění obrací k uspokojování ostatních. Pokud příliš vybočíte z mezí, můžete zamířit k nesmyslnému experimentování a okázalosti.
Tato hudba má potenciál prezentovat tvorbu, destrukci nebo obojí současně, v závislosti na záměru umělce. Pokud je záměr zaměřen pouze na estetiku nebo propagaci nějakého poselství, často hudebně zaostává, a když tam záměr není vůbec, nemá to žádný skutečný smysl pro existenci. Díky tomu a posedlosti relevancí a „obsahem“ existuje spousta průměrné hudby, jak je vidět na kapelách, které chrlí mdlý brak nebo opakují to samé. Nalezení správné rovnováhy záleží na kapelách a jejich vizi a lidé si mohou vybrat, zda se do toho zapojí, nebo ne.
Jde o víc než jen o hraní na nástroj určitým způsobem, aby se dosáhlo určitého zvuku, jak jsi naznačil. Něco tak individuálního a prožitkového se dá těžko vyjádřit hmatatelně, buď to cítíte, nebo ne.
Děkuji ti moc za rozhovor. Opravdu si vážím toho, že sis pro naše stránky našel čas. Přeji celé vaší kapele hodně pekelné inspirace, prodaných nosičů a nadšených fanoušků. Ať se vám daří i v osobním životě. Doufám, že vás někdy uvidím i naživo.
Na zdraví, Jakube, album se zatím zdá být dobře přijato a v současné době pracujeme na dalším vydání. Příště už by mezi alby nemělo být 7 let.
Recenze/review - HERESIARCH - Edifice (2024):
Recenze/review - HERESIARCH - Death Ordinance (2017):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: