ÓÐKRAPTR - Óðkraptr
CD 2024, Signal Rex
for english please scroll down
Venku se ochladilo natolik, že se objevila mrznoucí mlha. Musel jsem ven, i když se mi nechtělo. Moc dobře jsem totiž věděl, že hudba ÓÐKRAPTR vynikne nejlépe v chladu a temnotě. Poslouchal jsem album už nějaký čas a pokaždé jsem musel zhasnout všechna světla. Jako bych se díval na starý, černobílý hororový film. Vystupují v něm démoni ze stínu. Vylezl jsem ven, zapnul play na svém přehrávači a ihned mi jeden z přízraků prořízl hrdlo.
Padám pomalu na zem, promítám si ve své hlavě všechny zlé myšlenky, které jsem kdy zažil. Základem je klasický, tradiční black metal z devadesátých let. Ten je zahalen do děsivého šílenství, do chaosu, do snů, ze kterých se už nikdy neprobudíte. U téhle desky budete skřípat zuby a bude vám běhat máz po zádech.
Tentokrát platí víc než kdy jindy, že je lepší album poslouchat, nechat jej na sebe působit, než o něm psát a číst si. Pro podobné nahrávky potřebuji klid a absolutní soustředění. Teprve potom, v mém studeném sklepě, vynikne její síla nejvíce. Skladby jsou napsány velmi emotivně, mají v sobě mrazivý chlad, ale také něco strašlivého, manického. Už jste někdy šli v noci ulicí a neustále se ohlíželi za sebe? Měli jste pocit, že vás někdo sleduje? Je jasné, že vás vaše kroky pokaždé zavedly na hřbitov. Oceňuji čitelný a jedovatý zvuk, líbí se mi zajímavý obal, po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Hlavou mi létá změť do černé zahalených myšlenek. Někdy pro mě je těžké popsat slovy, co se na albech odehrává. V tomto případě to platí více, než kdy jindy. Vše je zde totiž snové, neuchopitelné, obestřené pevnými pavučinami. Připadám si prokletý, když "Óðkraptr" poslouchám. Jako bych byl dlouhé roky zavřený v plesnivé kobce. Přikován ke zdi jsem nakonec propuštěn. V naději jdu dlouhou chodbou, ale žádné světlo na konci nevidím. V kostech se mi už dávno usadil chlad. V žilách mi kolují nahrubo nasekané kousky ledu. Nakonec dojdu ke trůnu, na kterém sedí můj vlastní démon. Je nepříjemně podobný tomu, který mi v úvodu dnešní recenze prořízl hrdlo. Tuhle desku vlastně ani nelze poslouchat tak jak jste normálně zvyklí. Je totiž odlišná, jiná, neotřelá. Doporučuji všem, kteří tráví svůj čas převážně v záhrobí. Mrazivý, děsivý black metal zahalený do krvavé mlhy věčnosti!
Asphyx says:
Outside, it got so cold that a freezing fog appeared. I had to get out, even though I didn't want to. For I knew very well that ÓÐKRAPTR' s music was best in the cold and dark. I had been listening to the album for some time and each time I had to turn off all the lights. It was like watching an old black and white horror movie. It features demons from the shadows. I went outside, put it on play on my player and immediately one of the phantoms cut my throat.
I fall slowly to the ground, projecting in my head every evil thought I've ever experienced. The base is classic, traditional black metal from the nineties. It's shrouded in a terrifying madness, in chaos, in dreams you'll never wake up from. This record will make you grit your teeth and send shivers down your spine.
This time, more than ever, it's better to listen to the album and let it affect you than to write about it and read it. For records like this I need calm and absolute concentration. Only then, in my cold basement, will its power shine through the most. The songs are written very emotionally, they have a chilling coldness to them, but also something terrible, manic. Have you ever walked down the street at night and constantly looked behind you? Have you ever had the feeling that someone was watching you? It's clear that your footsteps have always led you to the cemetery. I appreciate the clear and poisonous sound, I like the interesting cover, formally everything is in the best order. My head is a jumble of thoughts shrouded in black. Sometimes it's hard for me to put into words what's going on in the albums. In this case it is more true than ever. Everything here is dreamy, ungraspable, enveloped in tight cobwebs. I feel cursed when I listen to "Óðkraptr". It's like being locked in a moldy dungeon for years. Chained to the wall, I am finally released. I walk down the long corridor in hope, but I see no light at the end. The cold has long since settled in my bones. Coarsely chopped chunks of ice run through my veins. Finally, I reach the throne where my own demon sits. It is uncomfortably similar to the one that slit my throat in the opening of today's review. You can't really listen to this record the way you normally do. It's different, different, fresh. I recommend it to everyone who spends their time mostly in the afterlife. Freezing, terrifying black metal shrouded in the bloody mist of eternity!
tracklist:
1. Nattens Pol
2. Fra det Hinsides
3. Valpurgisklange
4. Det Onde Øje
5. Genfødt i Dimensioner Sorte
6. Drømme i Heksehuset
.JPG)