NECROCRACY - Predestiny
cassette 2024, vlastní vydání
for english please scroll down
Občas se stává, že se některé tělo probudí. Leží na studeném stole a já vedu řez ostrým skalpelem od hlavy dolů. Většinou pokračuji tak, že se objeví krvavý, rudý kříž. Poslední dobou mám pocit, že jsou příčiny smrti velmi podobné. Shnilé vnitřnosti, ve značném stádiu rozkladu. Vypadají jako prokletí, jako lidé, kteří poslouchají nějakou smrtící hudbu. Pitvám dál a moje domněnky jsou brzy potvrzeny. Poslouchám totiž druhé dlouhohrající album skotské black death metalové kapely NECROCRACY.
Opravdu, stačilo mi několik prvních setkání s jejich hudbou a měl jsem pocit, že mám ve vnitřnostech něco zlého, ošklivého. Mrazivé melodie se zde potkávají se surovou, reálnou smrtí. Výsledkem je koktejl, který když ochutnáte, budete navěky prokleti. Amen!
Je to hlavně zcela pohlcující, temná atmosféra, kvůli které jsem se rozhodl, že o téhle smečce napíšu a podpořím ji. Pánové totiž nejen, že čerpají ze starých spisů, ale přidávají ještě něco navíc. Skladby jsou plné tlaku a energie, které musely být nasbírány v hlubokém podzemí. Masivní, ostrý zvuk, obal od jednoho z nejlepších malířů (Hieronymus Bosch a jeho Peklo z roku 1490), vše sedí perfektně na svých místech, vzájemně se doplňuje a ještě umocňuje pochmurné nálady celé nahrávky. Přidávám postupně hlasitost a ještě včera mrtvá těla znovu ožívají. Jejich kroky, stejně jako mé, když poslouchám "Predestiny", směřují vždy přímo do pekla. Na tvářích nemrtvých jsou vidět veškeré hříchy, které spáchali během svého života. Jednotlivé motivy jsou velmi naléhavé, zničující, zahalené do krvavé mlhy. Jakoby jsem během poslechu cítil blízkost samotné smrti i Satana. Tohle je hudba, kterou ocení nejvíce hudební gurmáni, fanoušci, kteří nad hudbou rádi přemýšlí, nechávají se jí unést, vnímají ji všemi buňkami v těle. Na téhle desce (i na té minulé z roku 2019 - "Decay", kterou vám také opravdu doporučuji) naleznete všechno, co si milovníci tohoto stylu žádají. Velkou porci talentu, nakumulovaný vztek, schopnost dostat se vám hluboko do podvědomí. Osobně je potom tohle album pro mě jedno z velkých překvapení tohoto roku. Doporučuji všem tmářům, prokletým i hrobníkům. Občas se stává, že se některé tělo probudí. Leží na studeném stole a já vedu řez ostrým skalpelem od hlavy dolů. Většinou pokračuji tak, že se objeví krvavý, rudý kříž. Poslední dobou mám pocit, že jsou příčiny smrti velmi podobné. Shnilé vnitřnosti, ve značném stádiu rozkladu. Děsivé, mrazivé ozvěny z toho nejhlubšího black death metalového podzemí! Mocný řev démonů!
Asphyx says:
Sometimes it happens that some body wakes up. They're lying on a cold table and I'm making a sharp scalpel incision from the head down. Most of the time, I proceed until a bloody, red cross appears. Lately, I feel that the causes of death are very similar. Rotten entrails, in a considerable stage of decomposition. They look like curses, like people listening to some deadly music. I dissect further and my suspicions are soon confirmed. I'm listening to the second full-length album by Scottish black death metal band NECROCRACY.
Really, all it took was the first few encounters with their music to make me feel like I had something bad, nasty in my gut. Chilling melodies meet raw, real death here. The result is a cocktail that if you taste it, you'll be damned forever. Amen!
It's mostly the completely immersive, dark atmosphere that made me decide to write about and support this pack. For not only do the gentlemen draw on old writings, they add something extra. The songs are full of pressure and energy that must have been gathered from deep underground. The massive, crisp sound, the cover artwork by one of the finest painters (Hieronymus Bosch and his Inferno from 1490), all fit perfectly in place, complementing each other and adding to the somber mood of the whole record. I gradually turn up the volume and the dead bodies of yesterday come to life again. Their footsteps, like mine when I listen to "Predestiny", always head straight to hell. The faces of the undead show all the sins they committed during their lives. The individual motifs are very urgent, devastating, shrouded in a bloody mist. It's as if I could feel the proximity of death itself and Satan while listening. This is the music that will be appreciated most by music gourmets, fans who like to think about music, let themselves be carried away by it, feel it with every cell in their body. On this album (and the previous one from 2019 - "Decay", which I also really recommend) you will find everything that lovers of this style ask for. A large portion of talent, accumulated rage, the ability to get deep into your subconscious. Personally, then, this album is one of the big surprises of the year for me. I recommend it to all darkies, the damned and the grave diggers. Occasionally, there are some body awakenings. It's lying on a cold table and I'm making a sharp scalpel cut from the head down. Most of the time, I proceed until a bloody, red cross appears. Lately, I feel that the causes of death are very similar. Rotten entrails, in a considerable stage of decomposition. Eerie, freezing echoes from the deepest black death metal underground! The mighty roar of demons!
Tracklist:
01. Predestiny
02. Curse the Zealous
03. Upon Blasted Ground
04. That Dreary Hour
05. War of Each Against All
06. Vinus Tortus et Ira
07. Ecstatic Reprobation
https://necrocracymetal.bandcamp.com/album/predestiny-2