Recenze/review - DISBELIEF - Killing Karma (2024) ~ DEADLY STORM zine

DISBELIEF - Killing Karma

CD 2024, Listenable Records

for english please scroll down

Vždycky jsi byl v jeho přítomnosti neklidný. Měl hezkou tvář a neustále se usmíval. Nejdříve si přes jeho milá slova faleš nepoznal. Lidé ho měli rádi. Obdivovali jej. Takový slušný člověk, říkali o něm. Jakmile za sebou zavřel dveře svého domova, stala se z něj bestie. Posedli jej démoni a pokrmem mu byla jenom bolest, strach a nenávist. Nakonec zemřel rukou svých blízkých. A na pohřeb mu nikdo nepřišel.

Podobných příběhů jsem četl poslední dobou velké množství. Jakoby lidstvo zasáhla nějaká starodávná choroba. Poslouchal jsem novou desku německých DISBELIEF a přemýšlel jsem, kde se v nás bere temnota. Nové album je velmi naléhavé, svým způsobem brutální, melodické a nepostrádá ani chladnou a doomovou atmosféru. Kapela se vrátila po čtyřech letech, aby nám opět ukázala, že je ve skvělé formě. Démoni opravdu existují.

Psát o kapelách s podobně dlouhou a pestrou historií, je pro mě vždy náročné. Jako starý fanoušek mám v sobě přeci jen pokoru a úctu před jejich hudbou. Líbí se mi, že DISBELIEF nesází jenom na jistotu, na ověřené postupy. Naopak, vyvíjejí se, jsou stále zajímaví. Ve skladbách je velké množství temné energie. Zkušenosti se projevují v základních věcech, jako je masivní zvuk (Kai Stahlenberg - mastering, mixing, recording) a parádní obal (Stefan Todorovic), na kterém jeden z děsivých démonů je. Naleznete zde vše, co máme na těchto maniacích všichni tolik rádi. Starý death metal v jeho tradiční podobě, nahrubo nasekaný thrash metal i sludgeové pasáže. Jako celek potom album žhne i chladí zároveň. Zmínit musím i jako vždy vynikajícího Karstena Jägera, jehož vokál je jasným rozpoznávacím znamením kapely. Přiznám se, že jsem jel na dlouhou cestu vlakem. Nasadil jsem si sluchátka, vyhledal v přehrávači "Killing Karma" a najednou jsem byl zcela mimo tenhle svět. Nahrávka mě doslova pohltila, zasekla do mě svůj dráp a od té doby mě nepustila. Hrozně rád se k ní vracím, pamatuji si jednotlivé motivy, líbí se mi dramaturgie celé desky, jak postupně graduje, jak kolem mě létají pochmurné a tajemné nálady, jako můry kolem světla. Nakonec padají k zemi, spálené na popel. Až jednou potkáte podobného člověka, jako o něm píšu v úvodu dnešního článku, pusťte mu tohle album. Uvidíte jeho pravé já. Vždycky jsi byl v jeho přítomnosti neklidný. Měl hezkou tvář a neustále se usmíval. Nejdříve si přes jeho milá slova faleš nepoznal. Lidé ho měli rádi. Obdivovali jej. Takový slušný člověk, říkali o něm. Jakmile za sebou zavřel dveře svého domova, stala se z něj bestie. Novinka je nastaveným zrcadlem všem démonům. Death thrash metalový opus, který vás rozdrásá do krve!

Asphyx says:

You were always uneasy around him. He had a pretty face and a smile all the time. At first, you didn't recognize the fake despite his kind words. People liked him. They admired him. Such a decent man, they said of him. As soon as he closed the door of his home behind him, he became a beast. He was possessed by demons and fed only on pain, fear and hatred. In the end, he died at the hands of his loved ones. And no one came to his funeral.

I've been reading a lot of stories like this lately. It's as if some ancient disease has struck mankind. I was listening to the new album by the German DISBELIEF and wondered where the darkness in us comes from. The new album is very urgent, brutal in its way, melodic and doesn't lack a cold and doom atmosphere. The band is back after four years to show us once again that they are in great shape. Demons really exist.

Writing about bands with similarly long and varied histories is always challenging for me. After all, as an old fan, I have a humility and respect for their music. I like the fact that DISBELIEF doesn't just rely on certainty, on tried and tested methods. On the contrary, they evolve, they are always interesting. There is a lot of dark energy in the songs. The experience shows in basic things like the massive sound (Kai Stahlenberg - mastering, mixing, recording) and the awesome cover art (Stefan Todorovic), which features one of the scary demons. Here you will find everything we all love so much about these maniacs. Old death metal in its traditional form, rough chopped thrash metal and sludge passages. As a whole, the album both glows and cools at the same time. I must also mention the always excellent Karsten Jäger, whose vocals are a clear hallmark of the band. I confess that I took a long train journey. I put on my headphones, searched for "Killing Karma" in the player and suddenly I was completely out of this world. The record literally swallowed me up, stuck its claw into me and hasn't let go since. I love coming back to it, I remember the individual motifs, I like the dramaturgy of the whole record, how it gradually graduates, how gloomy and mysterious moods fly around me, like moths around a light. Eventually they fall to the ground, burnt to ashes. When you meet someone like the man I write about in the opening of today's article, give this album a listen. You'll see the real him. You were always uneasy in his presence. He had a handsome face and was always smiling. At first, you couldn't tell the fake through his kind words. People liked him. They admired him. Such a decent man, they said of him. As soon as he closed the door of his home behind him, he became a beast. The novelty is a mirror held up to all demons. A death thrash metal opus that will rip your blood!

Tracklist:

1. Reborn

2. Killing Karma

3. The Scream that slowly Disapeared

4. With Deep Regret

5. A Leap in The Dark

6. Inhuman Whore

7. Morbid Man

8. Flash of Inspiration

9. The End of Gods

10. This Last Order

band: