Recenze/review - ACOD - Versets Noirs (2024) ~ DEADLY STORM zine

ACOD - Versets Noirs

CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Vlastně ses nikdy pořádně nedozvěděl, proč tě zavřeli. Proč musíš sedět několik metrů pod zemí ve studené kobce. Prý si mluvil divným jazykem, prý si někoho uhranul. Čeká tě hranice, protože si jiný, odlišný. Lidstvo se za ty všechny roky a pohnutou historii příliš nezměnilo, nemyslíte? Stále máme rádi veřejné popravy, krev a nářek, bolest, stále máme v sobě šelmy, které dokáží kousnout. Schválně, zkuste se podívat do svého nitra. Doporučuji vám chladný pokoj nebo sklep a novou desku francouzských ACOD.

Album bylo vydáno již 26. dubna a většinou se snažím, aby recenze vyšla několik dní před tímto datumem. Jenže tentokrát to nešlo. Raději jsem poslouchal, četl si ve starých spisech a nechával se znovu a znovu unášet na krvavých melodiích. Tahle smečka má velký dar zaujmout. Alespoň co se týká mojí maličkosti. Jsou syroví, umí být i majestátní, jsou jako řeka, která se valí neustále dopředu.

Naleznete zde surový death metal, chladný black i ostrý thrash metal. To vše zamíchané v jedovatém koktejlu, kterého když se napijete, tak se ocitnete v jiné dimenzi. Vše je potom podpořeno masivním zvukem a velmi dobrou produkcí. Zajímavý je samozřejmě i obal, nad kterým si budete dlouho lámat hlavu. Autorem je Raphaël Clément a klidně si dovedu představit, že obraz potkám v nějaké dobré galerii. Kapela si dala velmi záležet na tom, aby všechny "formální věci" seděly perfektně na svých místech. To by ale bylo v dnešní době málo. Gentlemanům se navíc povedlo přenést na desku pestrou, do černé a šedé zabarvených nálad. Na album jsem potřeboval klid, tmu a chlad. Teprve potom na povrch vyvřely jednotlivé nuance. Nahrávka chce opravdu čas, pro někoho možná i trpělivost. Stržen do víru jsem byl až po více společných setkáních. Nevím, jak posloucháte hudbu vy, ale pro mě to je vždy obřad, soukromý rituál. Přenos soukromých emocí, které jsou jen mezi mnou a kapelou. "Versets Noirs" je o hledání cesty, o existenci duše, o zvedajícím se větru v korunách stromů. O bouři, která se připravuje za horizontem. Mrzí mě jenom jedna věc. Hrozně rád bych viděl kapelu naživo, v nějakém malém klubu, kde bychom si rituál užili spolu. Myslím si totiž, že jejich hudba je mocná, majestátní, divoká i mrazivá zároveň. Vidím před sebou dávno opuštěný chrám, oltář od krve. Postavy v kápích, kněz odříkávající zvrácenou modlitbu. Vlastně jsem se nikdy pořádně nedozvěděl, proč mě zavřeli. Proč musím sedět několik metrů pod zemí ve studené kobce. Prý jsem mluvil divným jazykem, prý jsem někoho uhranul. Čeká mě hranice, protože jsem jiný, odlišný. Temná a chladná melodic black, death, thrash metalová symfonie, která převede vaši duši do země nekonečných stínů!

Asphyx says:

You never really knew why you were locked up. Why you have to sit a few feet underground in a cold dungeon. They say you spoke a strange language, they say you bewitched someone. You're going to the border because you're different, different. Mankind hasn't changed much in all these years and turbulent history, have it? We still love public executions, blood and wailing, pain, we still have beasts inside us that can bite. Go ahead, try looking inside yourself. I recommend a cold room or a basement and a new French ACOD record.

The album was released on April 26 and I usually try to get a review out a few days before that date. Only this time it didn't work. I preferred to listen, read in old writings and let myself drift again and again on the bloody melodies. This pack has a great gift for captivating. At least as far as my little one is concerned. They're raw, they can be majestic, they're like a river that's always rushing forward.

You can find here raw death metal, cold black and sharp thrash metal. All this mixed in a poisonous cocktail, which when you drink, you find yourself in another dimension. All this is then backed up by a massive sound and very good production. Of course, the packaging is also interesting, and you'll be puzzling over it for a long time. The artist is Raphaël Clément and I can easily imagine seeing the painting in a good gallery. The band took great care to make sure that all the "formal stuff" fits perfectly in place. But that wouldn't be enough these days. Moreover, the Gentlemen have managed to bring a colourful, black and grey tinged mood to the record. I needed calm, darkness and coolness for the album. Only then did the individual nuances come to the surface. Recording really takes time, maybe even patience for some. I was swept up in the whirlwind only after several sessions together. I don't know how you listen to music, but for me it's always a ritual, a private ritual. A transmission of private emotions that are between me and the band. "Versets Noirs" is about finding the way, about the existence of the soul, about the wind rising in the treetops. A storm brewing over the horizon. I'm only sorry about one thing. I would have loved to see the band live, in a small club, where we could enjoy the ritual together. Because I think their music is powerful, majestic, wild and chilling at the same time. I see before me a long-abandoned temple, an altar of blood. Hooded figures, a priest saying a perverse prayer. I never really knew why I was locked up. Why I have to sit several meters underground in a cold dungeon. They said I spoke a strange language, that I bewitched someone. I'm going to be borderline because I'm different, different. A dark and cold melodic black, death, thrash metal symphony that will take your soul to the land of endless shadows!