Měl jsem o víkendu zcela jasnou představu. Moje milá jela do Tábora, protože tam měli nějakou slezinu s příbuznýma z Moravy. Mě se tam nechtělo, ona s nima není moc sranda a navíc jsou takový divný. S tím se mnou souhlasí. A to mě v tom necháš samotnou? Jenže já potřeboval vypnout. Pořád na cestách, brigády, práce na chalupě, léto uběhlo jako voda v Radbůze a já měl v plánu, že si budu číst. Zalezu si, zajdu si maximálně na oběd na Kurty, nakoupím si něco trvanlivého a budu jen ležet v posteli, poslouchat muziku a listovat stránkami. Akorát jsem nepočítal s tím, že osud je někdy pěkná kurva. Vylezl jsem v pátek odpoledne ze školy s tím, že poslední přednášku zapeču. Už mě to nějak nebavilo. Zapálím si cigáro a zaujme mě hluk za rohem. Stojí tam dvě holky, od pohledu punkerky a kolem nich skupinka studentů. Smějí se jim a nadávají. Holky mají hlášky na jejich oblečení a kluci na postavy. Ano, jedna je hodně hubená a druhá oplácaná. Nikdy mě nikdo nešikanoval, maximálně se mi smáli kvůli brýlím, ale mám v sobě šílenej odpor k podobným situacím. Bytostně mi to vadí.
Vlítnu tam, začnu křičet. Nadávám studentům do kurev, jsem vzteklej. Zaleknou se. Najednou není nikdo tvrďák. Ale možný taky je, že je vystrašilo moje metalový triko. Lebky a rakve. Odcházejí a hlásí něco o tom, že svůj k svému. Umaštěná metla, znáte to. Zařvu jim na rozloučenou a zadupu. Jeden střízlík popoběhne. Pak se konečně otočím a hubená pláče. Vezmu jí kolem ramen a říkám jí, ser na ně, jsou blbý. Natahuje a říká, že mají pravdu. Už moc nevím, co říkat, tak jen - holky nezajdeme na jedno. Pokecáme, dáme pivko a uklidníte se. To jen, abyste věděli, že ne všichni studenti strojárny jsou hovada. Chvilku se na sebe dívají a pak přikývnou. A tak zalezeme k Darebákovi a klábosíme. Co jste proboha dělali u fakulty? Zeptám se a teprve teď mi všechno dojde. Napadlo je, že by mohly rozdat pár letáků. Jenže je všichni posílali do prdele. Ukaž, řeknu jedné a ona mi podá ručně nakreslený plakát se jmény, které vůbec neznám. Večer je koncert, přijdeš? A kouká na mě smutně, jak to jenom holky umí. A moje touha si číst vezme za své. Jen si prosím vás nemyslete, nebylo v tom žádný balení, ani erotika. Jen mi jich bylo trošku líto.
A taky jsem moc dobře věděl, o co jde. Zaujalo mě to. Plzeňskou scénu jsem pořád moc neznal a black metal byl u mě vždycky na okraji zájmu. Líbil se mi hudebně, ale ty lidi okolo byli zkrátka fakt divný. Punkerky mě začaly objímat, křičely super a já byl rád, že ony jsou rády. Hele, pomůžu vám. Zajdeme na pajďák a na ekonomku a na práva. Tam vám pšenka pokvete lépe. Jsou nadšený. A co jinak děláte? A ony na to, že se učí na cukrářky. Jste sladký, odpovím a snažím se působit vtipně a mile. Myslím, že se mi to daří. Obejdeme školy, potkáme i pár jejích dalších kamarádek, takže nás je už docela dost, když sedíme U Námořníka dole pod autobusákem. Je to pajzl, ale pivo tu mají dobrý. Mám s sebou věci do školy, ani jsem nestihl zajít na kolej. Nějak mi to nevadí. Punkáči značně převažují nad metalákama. Tuhle scénu vůbec v Plzni neznám. Stačilo pár let a skladba fanoušků se hodně změnila. Líbí se mi, že už mají možnosti vycestovat, sehnat si jakoukoliv desku, mají větší rozhled. Jde na mě nostalgická a tak jim chvilku vyprávím o garážích v Boleslavi. O našich začátcích. Kupodivu je to zaujme. No jasně, že mi to dělá dobře. Jsem mladej, pořád trošku machruju a i když mě život už trošku semlel, tak se mi líbí být středem pozornosti. Přidám pár koncertů, zážitků, co jsme měli s partou v rodném městě a pak už jsem jejich.
Já si ty kapely fakt nepamatuju. Byly to jména s jepičím životem. Nikdo neuměl moc hrát, ale sedělo se na paletách a starých žíněnkách. Byl tam sud a basa a protože jsem měl peníze z brigády, tak jsem se plácl přes kapsu. Koupil jsem jim ještě jeden sud a kdybyste viděli to nehraný nadšení, cítil jsem, že jsem tu správně. Ne, nebyli všichni chytří, ani dokonalí, pár mě jich i sralo, ale jako celek to bylo neskutečně super. Pařba, tanec, holky z rána si mě tak nějak vzaly za svého, takže když se k ránu končilo, nešel jsem na kolej, ale k nim do bytu. Byl to starej pavlačovej barák a první co oplácaná udělala, tak mě na chodbě objala a snažila políbit. Vyvlékl jsem se a musel mít dlouhou řeč, ve který jsem jí vysvětloval, že už to nejde. Nechápala to, vy jste jako dřív normálně nešukali mezi sebou? Moje milá, já vyrůstal jak indián, já jsem věrnej jako pes, říkám jí a pak to zkusí ta hubená. Jenže s tou je to těžký. Když jí odmítnu, tak pláče, že je ošklivá. Jdu radši pryč, abych se ještě nedostal do problémů. Normální by bylo se vrátit na kolej a konečně si odnést věci ze školy, ale to já ne. Vrátím se do garáží.
Na jedné paletě do toho buší kluk s holkou. Budeš mít v zadku třísky, napadlo mě. Pak se vypnu a usnu v rohu. Zdají se mi děsně divoké sny. Probudí mě nějakej snad patnáctiletej kluk, ty píčo, ty si včera byl, dej si pivo. Koukám na něj, je to divočák. Pivem nepohrdnu a pak se pobliju za garáží. Musím domů, napadne mě a tak se loučím. Nikdo mi ale neodpovídá. Vše je dopito a kdo se chtěl spářit, učinil tak. Mě se zase stýská po blondýnce. Ve sprše stojím snad půl hodiny. Je mi smutno a konečně si čtu. Ale asi jen hodinku, protože vytuhnu. Nemám nic k jídlu, bolí mě hlava a střeva. Opilcovo ráno není ráno, ale odpoledne. Někdo ťuká. Michal. Kdepa si včera byl? Kecali jsem do noci o knihách. Mávnu rukou, něco na sebe hodím a dole na baru mu všechno vyprávím. Blanka mě chválí, že jsem se nespustil a já nad tím dost dlouho přemýšlím. Vydržím to pokaždé? Říkám si, že ano, že musím, protože jinak bych narušil to hezké a křehké, co mezi sebou s mojí holkou máme.
Jdu pro blondýnku večer na nádraží. Fakt se na ní těším. Hrozně jí to sluší. Zakousneme se do sebe, je vidět, že mě také moc ráda vidí. Je vláčná, je poddajná. Skoro nevnímáme, že na nás řve skupinka punkáčů. Jsou mezi nimi i moje nové kamarádky ze včera. Zamávám jim a ještě jednou poděkuju. Bylo pro mě hrozně příjemné zase jednou zavzpomínat. Nejlepší akce jsou stejně ty, které nejsou plánované. Tenkrát jsem si to mohl dovolit. Byla to neskutečná jízda. Vrátíme se na kolej a když jdeme k večeru na pivko, tak zase slyším za sebou dva kluky, kteří se baví o tom, že nechápou, proč má takovej vágus takovou hezkou holku. Otočím se na něj a řeknu mu, že to je kvůli tomu, že nejsem kretén a pak už jen mluvím o metalu a punku ze skvrňanských garážích. A moje milá se celou dobu krásně usmívá.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
