Můra noční, předvánoční - Tim Burton
2014, Argo
Je pravda, že jsem si říkal, jestli vůbec tenhle tip dávat. 46 stránek, které přečtete cestou z práce domů v tramvaji. Jenže postava Tima Burtuna je natolik zajímavá, že mi to zkrátka nedalo. Každý asi známe krásný svět Karlíka a jeho továrny na čokoládu. Autorovy představy a jeho fantazie si získaly velké množství fanoušků. Je totiž opravdovým umělcem. Odlišným, zapamatovatelným, neotřelým, velmi inteligentním. Pokaždé, když od něj vidím nějaký film, hrozně se těším. Představuji si, jak bude asi vypadat. Mám rád jeho svět. Není ale jen režisérem, výtvarníkem, ale také spisovatelem. Můra noční, předvánoční je takovými americkými vánocemi převrácenými naruby. Představte si malé království, kterému vládne Jack Skelington. Pán Halloweenu. Ten se jednoho dne zamyslí, možná se i trošku nudí, když jeho svátky skončí. A tak se vydá do světa. A objeví Vánoční město. Se vším tím červeným pozlátkem, vyžraným Santou. Rozhodne se, že mu pomůže. Po svém. Oblékne si na svoji kostnatou postavu červený oblek a začnou se dít věci.
To je tak krásně napsaný, že jsem knížku přečetl cestou vlakem na sever do Jizerek hned dvakrát. Asi jsem se přiblble usmíval, jako to dělám pokaždé, když se mi něco obzvlášť líbí a tak si ke mě nikdo nepřisedl. Byl jsem rád. Nasadil jsem sluchátka, odhlučnil jsem ševel kolem sebe. Potřeboval jsem něco starého, ověřeného a tak jsem si dal do uší poslední album Master. Najednou jsem se procházel zasněženými ulicemi a na sněhu sledoval čerstvou krvavou stopu. Milé děti, byly jste hodné? Tahle báseň je stará dvacet let, ale pořád má velkou sílu. Pamatuji si matně, že mi o ní říkal kdysi jeden kamarád, ale tenkrát byla pouze anglická verze, jestli se nepletu. A to se mi číst nechtělo. Počkal jsem si na překlad. A čekání se opravdu vyplatilo. Znáte určitě někoho ve svém okolí, kdo nemá Vánoce rád. Koho děsí ten shon, ty nervy všude kolem. Osobně to neznám, jsem názoru, jaký si to uděláš, takový to máš, ale je prostým faktem, že jsem si při čtení téhle knihy často vzpomněl na našeho Karla Jaromíra Erbena. Atmosféra mi přišla hodně podobná.
Je to hodně pocitová záležitost. Zkoušel jsem tuhle knížku představit několika dalším lidem a někteří ihned dali ruce pryč. Na někoho byla moc hororová, jiný nesnáší básně. Tak jsem jim doporučil alespoň filmové zpracování a potom skvělý rozhovor Na plovárně se stejně zajímavým a zábavným Markem Ebenem (2014). Pořád nechápali. Musel jsem nasadit silnější kalibr. A Střihorukého Edvarda znáte? Co Mrtvá nevěsta? Mars útočí? Alenka v říši divů? Tady se už chytali snad úplně všichni. Zajímavé je, že když jsem některý ze zmiňovaných filmů od té doby viděl, koukal jsem na něj přeci jen trošku jinýma očima. Ona je totiž báseň taková neklidná, má v sobě něco přitažlivého. A to prosím pěkně, básně moc nemusím a hodně si vybírám. Ještě musím zmínit jednu věc. Ilustraci. Bez obrázků by byl zážitek poloviční. Je to celek, něco hmatatelného, co budete nábožně otáčet v rukou. Alespoň tak jsem to měl já. Udělal jsem si zkrátka radost. Velkou radost.
Nemáš nějaký drobný? Zeptal se mě někde u Kropáčovy Vrutice umolousaný chlápek. Na to, že bylo brzy ráno a já se vracel v mrazu domů, byl už poměrně opilý. Omluvil jsem se a řekl mu, že sám mám málo, že živím dvě děti a manželku. On jen mávl rukou. Byl hrozně hubený a já si jej budu navěky pamatovat jako Jacka, pána Halloweenu. Třeba jednou převezme i další svátky. Jako třeba Valentýna nebo Mezinárodní den žen. Když mě to napadlo, musel jsem se hrozně smát. Čemu se tak blbě tlemíš, debile? Odezíral jsem z okoralých rtů toho smradlavýho dědka. Nereagoval jsem na něj. Jack je přeci chytrý, sice svůj, ale nechtěl jsem si svoje představy kazit. Když odcházel, otočil se ve dveřích a tak nějak divně se zasmál. A já věděl, že je to fakt on, že musí být. Jinak to nejde.
Z výše napsaného textu je jasně patrné, že se mi knížka hodně líbila. Možná je to tím, že mám rád všechno od Tima Burtona, možná i tím, že mám k vánocům přeci jen trošku jiný vztah. Bývá dlouho tma, většinou prší a tak je o hodně snazší věřit na strašidla. Pro mě byl vždycky i ten Ježíšek v jesličkách trošku zahalen tajemstvím. Možná jsem si to vzal jako dítě kdysi s sebou a nesu si to celý život. Nevím. S čím jsem si ale absolutně jistý, že Můra noční, předvánoční, je takovou chuťovkou pro gurmány. Musel jsem na svých stránkách tenhle tip mít. Jinak by byly nekompletní. Nad hřbitovem se vznáší mlha. Hroby jsou zatím tiché. Zdání ale klame. Nemyslíte? Děkuji za pozornost a přeji vám i takhle na jaře Veselé vánoce!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Seznamte se s Jackem Skelingtonem, pánem Halloweenska! Po více než dvaceti letech od prvního vydání vychází také u nás legendární Můra noční, předvánoční kultovního režiséra Tima Burtona. Bizarní královstvíčko, kterému Jack vládne, se každoročně stará o „hladký“ chod Halloweenu. Ale co dělat, když jedinečný večer skončí? Když Jack objeví Vánoční město, dostane fantastický nápad, jak zahnat nudu: letos ušetří Santovi práci. Ale může vzejít něco dobrého z toho, když si slavný červený oblek natáhne kostlivý hubeňour? To se dočtete v Můře noční, předvánoční.
Filmu Tima Burtona, který český divák zná (většinou) jako Ukradené Vánoce, předcházela tato báseň, již autor sepsal v šerém dávnověku, kdy ještě otročil jako animátor u Disneyho, někdy kolem roku 1982. Je jiná než film, který zachoval hlavní postavy, přidal fůru dalších a rozvinul zápletku, aby bylo o čem 76 minut animovat. Ze samotného textu v něm ale nezbylo skoro nic, texty filmových písniček se psaly znovu a o něčem jiném, takže původní Burtonova báseň vám přináší spoustu nových, avšak neméně makabrózních a strašidelných písmenek, která z filmu neznáte. A sám autor jako bonus k vlastním původním ilustracím s dvacetiletým odstupem připojil pár dalších, stejně pěkných. Výsledkem je knížka hravá i dravá a sršivá i děsivá... prostě burtonovská. Spousta hrobečků, příšer a něžných citů.
Burtonův text, který se dnes dostává českému čtenáři do rukou, vznikl před dvaceti lety. V té době měl v českých zemích stále ještě monopol na rozdávání vánočních dárků zcela jednoznačně Ježíšek a o dušičkách se prostě jen chodilo oprášit hroby zesnulým, zapálit svíčičky a případně se pomodlit. Halloween a legrace s ním spojené byly věcí známou jen hrstce zasvěcených. Kdyby překlad, který držíte v ruce, byl pořízen tehdy, málokdo by u nás vůbec pochopil, oč běží a co že je tak zábavného na tom, že jakési halloweenské strašidlo pojalo nápad vyměnit si roli se Santou. Jak ten čas letí... Uplyne dvacet let a české děti ve školách koncem října pod vedením svých učitelek pilně vydlabávají dýně, převlékají se do strašidelných hábitů a halloweensky se baví a o vánocích jsou zas obchody plné zavalitého vousáče v červeném odění a legrační čapkou – jinými slovy, bezmála každé malé dítě už dnes u nás velmi dobře tuší, oč tu se Santou a Halloweenem běží. Co se nepodařilo komunistům s jejich z východu importovaným Dědou Mrázem, se zkrátka bez problémů podařilo... komu vlastně? Neviditelné ruce trhu? Každopádně díky tomuto posunu ve vnímání Vánoc a Dušiček, je u nás dnes půda připravena pro tuto navýsost zábavnou knihu, navíc navýsost zábavně přeloženou.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: