VERWOED - The Mother
CD 2024, Wolves of Hades / Argento
for english please scroll down
Stál jsem nad propastí a přemýšlel, jestli mám skočit. Krkavci, kteří seděli na stromě, se na mě dívali a říkali, že ano, že bych měl také létat. Těšili se, až mě potom roztrhají na kusy, až rozdrtí moje kosti. Stal bych se konečně součástí věčnosti. Daleko od civilizace, zpátky k divokým ohňům. Melancholie usínající přírody, ranní rosa i mrtvé zvíře, pohozené u cesty. Každou desku, kterou dostanu na recenzi a chci o ní napsat, tak nejdříve nějaký čas poslouchám. Zkouším, jakým způsobem na mě bude působit.
S VORWED se setkávám poprvé v životě. Ihned jsem si zjistil nějaké informace. Třeba to, že pod kapelou je podepsán jediný člověk. Jmenuje se Erik Bleijenberg a pochází z Holandska. Poslouchám jeho nové album "The Mother" a úplně před sebou vidím, jak si bral inspiraci v dávno puštěných jeskyních. A činí tak pomocí black metalu, který je nasáklý melancholií, smutkem, ale i dravostí a opravdovostí. Jedná se o syrovou, na kost ohlodanou odpověď na oči šelem, zářících ze tmy.
Je to jako nějaká starodávná modlitba, uctívající oheň a krev. Nejdříve se kolem mě jednotlivé melodie jen tak vznášely, byly spíše kulisou. Jenže potom jsem vyrazil velmi brzy ven. Užíval jsem si poctivý, chladný zvuk, našlapoval jsem tiše, abych nenarušil atmosféru ještě spícího města. Konečně první strom, první zvíře, které se na mě zvědavě dívá. Už dávno nejsem vetřelec, vždy jsem se snažil být součástí, pokorným členem lesa. Jde na mě melancholie, jsem smutný bez příčiny, přesto jaksi očištěný a vnitřně spokojený. Usednu na mýtinu a pouštím si nové album stále dokola. Mezi korunami stromů začne prosakovat rudá záře brzkého slunce. VORWED se postupně dostali do mých myšlenek, do podvědomí, do mých snů. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě sílu, tlak, chvění i energii. Od posluchače se ale vyžaduje pozornost, soustředění a také alespoň nějaká porce fantazie. Bez té se rozhodně neobejdete. Erik Bleijenberg si dal záležet nejen na formálních věcech (zajistil pro nahrávku dobré studio, zvukového inženýra, ale i stylový motiv na obalu), ale hlavně je dobrým skladatelem. Novinka je svým způsobem zvláštně neklidná, zajímavá nejen svým zpracováním, ale hlavně obsahem. Při společných setkáních musíte jít do hloubky. Teprve potom pochopíte. Jedná se o meditaci hudbou, o zpěněnou řeku, která teče stále kupředu. Valí se, chladí i žhne, je divoká i uklidňující. Stejně jako nové album "The Mother". A teď už mě prosím nechte, začíná svítat. Utíkám pryč z civilizace. Stojím nad propastí a přemýšlím, jestli mám skočit. Krkavci, kteří sedí na stromě, se na mě dívají a říkají mi, že ano, že bych měl také létat. Těší se, až mě potom roztrhají na kusy, až rozdrtí moje kosti. Stal bych se konečně součástí věčnosti. Ne, dnes ještě neskočím, musím si ještě několikrát poslechnout tuhle nahrávku. Hypnotický, temný black metal, epos jdoucí až ke kořenům! Pád do nitra lidských myšlenek!
Asphyx says:
I stood over the precipice, wondering if I should jump. The ravens who were sitting in the tree looked at me and said that yes, I should fly too. They were looking forward to tearing me to pieces, to crushing my bones. I would finally become part of eternity. Away from civilization, back to the wild fires. The melancholy of nature falling asleep, the morning dew and the dead animal dumped by the roadside. Every record I get to review and want to write about, I listen to it for a while first. I try to see how it will affect me.
I'm meeting VORWED for the first time in my life. I immediately found out some information. Like the fact that the band is signed by one person. His name is Erik Bleijenberg and he's from Holland. I'm listening to his new album "The Mother" and I can see right in front of me how he took inspiration from long ago abandoned caves. And he does so with black metal that is steeped in melancholy, sadness, but also predatory and real. It's a raw, gnawed-to-the-bone answer to the eyes of the beasts, glowing out of the dark.
It's like some ancient prayer, worshipping fire and blood. At first, the tunes just floated around me, more of a backdrop. But then I went out very early. I enjoyed the honest, cool sound, stepping quietly so as not to disturb the atmosphere of the still sleeping city. Finally, the first tree, the first animal looking at me curiously. I'm no longer an intruder, I've always tried to be a part, a humble member of the forest. Melancholy comes over me, I am sad without cause, yet somehow purified and inwardly content. I sit down in the clearing and play the new album over and over. The red glow of the early sun begins to seep through the treetops. VORWED gradually entered my thoughts, my subconscious, my dreams. The songs are very well written, they have power, pressure, tingle and energy. But they require attention, concentration and also at least some portion of imagination from the listener. You definitely can't do without it. Erik Bleijenberg took care not only about formal things (he provided a good studio, sound engineer, but also a stylish motif on the cover), but most importantly he is a good composer. The new album is strangely unsettling in its own way, interesting not only in its processing but mainly in its content. You have to go deep when you get together. Only then will you understand. It is a meditation through music, a foaming river that flows ever onwards. It's rolling, cooling and glowing, wild and soothing. Just like the new album "The Mother". And now please let me go, it's dawn. I'm running away from civilization. I'm standing on the precipice, wondering if I should jump. The ravens that sit in the tree look at me and tell me that yes, I should fly too. They're looking forward to tearing me apart, to crushing my bones. I would finally become part of eternity. No, I won't jump today, I have to listen to this record a few more times. Hypnotic, dark black metal, epic, going to the roots! Falling into the heart of human thoughts!
tracklist:
1. A Prayer Of Blood And Fire
2. The Mother
3. Seven Trumpets
4. The Child
5. The Madman's Dance
6. A Choir Of Null And Void
7. Death In A Rosary
Credits
All music & lyrics were written and performed by Erik Bleijenberg between 2018 and 2023
Recorded & produced by Georgios Maxouris between 2019 and 2023
Mixed and mastered by Pieter Kloos / The Void Studios in 2023
Artwork by Joost Vervoort
Guitar solo on "The Madman’s Dance" written and performed by Georgios Maxouris
Additional guitars on track 2, 4, and 5 by Georgios Maxouris, Jeroen Vrielink, and Michael Bertoldini