MANUS MORTIS - Shores of Hell
CD 2024, vlastní vydání
for english please scroll down
Bylo uděláno vše pro to, aby se nikdo nic nedozvěděl. Některé věci by měly být před veřejností ukryty. Stojím na okraji obrovské jámy. Leží v ní naházená mrtvá těla. Hromadný hrob. Postavy beze jména. Mám pocit, že slyším jejich šepot. Jejich nářek a obžalobu. Už je to několik roků, přesto stále živé. Smrt nelze vymazat, otiskne se vám do myšlenek. Jako těžké a zlé svědomí. Poslouchám debutovou desku německých death metalových maniaků MANUS MORTIS a nad podobnými věcmi přemýšlím. Zase jsem viděl další dokument o lidské zvrácenosti.
Podobné nechutnosti a temné myšlenky k death metalu vždy patřily. Stejně jako dokáže kapela navodit syrový a chladný pocit pohřbů zaživa, jsou pro mě podobné dokumenty mementem, děsivou vzpomínkou, čeho jsou lidé stále schopni. Jedná se o smrtící kov ze staré školy, poctivý, velmi dobře zahraný. Opravdu mi připomíná buldozer, který má na boku nápis MANUS MORTIS.
Skladby se valí kupředu jako povodeň. Zůstává po nich zničená země. Vše je podpořeno parádním old schoolovým zvukem. Pokud bych potom měl hudbu MANUS MORTIS k někomu přirovnat, volil bych jména jako BOLT THROWER, MEMORIAM, ASPHYX, BENEDICTION, OBITUARY, JUNGLE ROT. Určitě to znáte. Sednul jsem si takhle jednou v noci zase k počítači a zapnul play na youtube. Algoritmus mi tuhle smečku doporučil. A udělal moc dobře. Jedná se totiž přesně o druh hudby, kterou mám rád, která koluje i v mých žilách. Uzavřen před současným divným světem, jsem byl opět ve starých dobrých časech. Nové album "Shores of Hell" pro mě není ale jenom nostalgickou vzpomínkou. Naopak, řeže tou správnou stranou nože. Když si potom pustíte k téhle nahrávce podobný dokument, jako já v úvodu dnešního článku, možná se vám všechno také spojí v jedno. Líbí se mi zvuk, obal, užívám si jednotlivé nápady. Jasně, pánové nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale to ani není účelem. Úplně před sebou vidím malý klub, ve kterém lítají lidé vzduchem. Nedivím se, tahle deska je po okraj narvaná tlakem a chladnou energií. Určitě bych stál v první řadě. Jedná se o velmi povedenou, řemeslně skvěle zvládnutou záležitost, která má v sobě ještě něco navíc, co mě baví a nutí k tomu se k ní stále vracet. Pokud jste také staří metaloví psi a nebo máte jen tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Nelze jinak, než doporučit. Bylo uděláno vše pro to, aby se nikdo nic nedozvěděl. Některé věci by měly být před veřejností ukryty. Stojím na okraji obrovské jámy. Leží v ní naházená mrtvá těla. Hromadný hrob. Postavy beze jména. Mám pocit, že slyším jejich šepot. Starý, rezavý death metalový buldozer, který vás rozdrtí silou temnoty! Velmi povedená exhumace!
Asphyx says:
Everything was done to make sure no one knew anything. Some things should be kept from the public. I'm standing on the edge of a huge pit. There are dead bodies piled in it. A mass grave. Figures without names. I think I can hear their whispers. Their lamentations and accusations. It's been years, yet they're still alive. You can't erase death, it imprints itself on your thoughts. Like a heavy and evil conscience. I'm listening to the debut album of German death metal maniacs MANUS MORTIS and thinking about similar things. I've seen another documentary about human depravity again.
Such disgusting and dark thoughts have always belonged to death metal. As much as the band can evoke the raw and cold feeling of being buried alive, documentaries like this are a memento for me, a horrifying reminder of what humans are still capable of. This is old school death metal, honest, very well played. It really reminds me of a bulldozer that has MANUS MORTIS written on the side.
The tracks are rolling forward like a flood. They leave behind a ruined earth. It's all backed by a great old school sound. If I had to compare the music of MANUS MORTIS to someone, I would choose names like BOLT THROWER, MEMORIAM, ASPHYX, BENEDICTION, OBITUARY, JUNGLE ROT. I'm sure you know it. I sat back down at the computer one night and turned on YouTube. Algorithm recommended this pack to me. And he did very well. Because this is exactly the kind of music I like, the kind of music that runs through my veins. Closed off from the weird world of today, I was back in the good old days. But the new album "Shores of Hell" is not just a nostalgic memory for me. On the contrary, it cuts with the right side of the knife. Then, if you watch a documentary similar to the one I made at the beginning of today's article for this record, maybe it will all come together for you too. I like the sound, the cover, I enjoy the individual ideas. Sure, the gentlemen are not bringing anything new or groundbreaking, but that's not the point either. I see a little club right in front of me with people flying through the air. I'm not surprised, this record is packed to the brim with pressure and cool energy. I'd definitely be in the front row. This is a very accomplished, well-crafted affair that has that extra something that I enjoy and keeps me coming back to it. Also, if you're an old metal dog or just like this style, don't hesitate a moment. I can't help but recommend it. Everything has been done to make sure no one finds out anything. Some things should be hidden from the public. I'm standing on the edge of a huge pit. There are dead bodies piled in it. A mass grave. Figures without names. I think I can hear their whispers. An old, rusty death metal bulldozer that will crush you with the power of darkness! A very good exhumation!
Tracklist:
01. Eaters Of The Sun
02. Reap The Storm
03. Dark Corners
04. Scourge
05. Void
06. The Shores Of Hell
07. Chaos
08. Seeds Of Babylon
09. Gonzalez
10. Doomed To Perish
11. If It Ends Tomorrow
band: AN (voc.), ROUVEN (guit.), ARMIN (guit.), ALEX (bass/2nd voc.), TALLA (drums)