Příběh čtyř stý padesátý druhý - Taková obyčejná letní pařba
Máme na chalupě starý kempingový stolek. Není v moc dobrém stavu, ale jedná se o takovou tu věc, kterou prostě nechcete vyhodit. Připomíná vám vaše dětství a když se zeptáte mámy, tak o něm mluví až láskyplně. Před chvílí odjela. Musela se zase po dlouhých letech naučit řídit. Otec byl neustále opilý a byla ráda, že může být chvíli s námi. Venca s Petrou spali v zadním pokoji, ještě nevylezli. Mám je prý pozdravovat. Včerejší oheň, opečené buřty a dlouho zapadající slunce za Ještědem mělo svoje neopakovatelné kouzlo. Konečně se taky chvilku usmíváš, řeknu mámě, když se loučím. Strčí mi do rukou nějaké peníze. Dělám, že je odmítám, ale nakonec je přijmu. Koneckonců, mám svátek a ten by se měl řádně oslavit. Cinkneme si s blondýnkou lahváčema. Není to brzy? Správný gentleman nepije před desátou. Nojo, ale já jsem obyčejnej českej kluk. Potomek Švejka, směju se dívám se na ní přes hnědé sklo. Půjdu něco uklohnit, řekne a chalupou za chvilku zavoní míchaná vajíčka. Ještě, že máma přivezla zásoby. Vůně probudí i naše kamarády. Konečně, dobré ráno. Z postelí vás vytáhla slaninka, co?
Už mám asi třetí pivo, když začnu filozofovat. Včera večer jsme popili jen trošku, nechtěl jsem před mámou, aby si nemyslela kvůli otci. Jsem v takovém tom krásném opojení mezi jednou a druhou opičkou. Vtipkuji a holky nám za chvilku tančí na louce. Bosky a svůdně. Jak to jenom mladý krásný děvčata umí. Venca vyndá repráky do okna a sousedi si užívají s námi. Chopí se funkce DJ a je vám doufám jasné, že punk má stále v srdci. Chtělo by to nějakou pořádnou pařbu. Není něco v Liberci? Vůbec netuším. Je vedro a tak navrhnu, že bychom jako mohli zajít na jabloneckou přehradu, na naše místo, jako vždycky a pak vyrazit do Liberce. Uvidí se, nebyl internet, jezdilo se kolikrát jen tak, na blind. Měli jsme prázdniny. Pro mě první velké s blondýnkou. Na tu krásu a laskavost nezapomenu do smrti. Pořád jsme se ještě poznávali. Těla, i názory, chování v různých situacích. Objevovali jsme jeden druhého a byla v tom taková ta vášeň mládí. Neopakovatelné, říkal jsem, když lezla z vody. Z těla jí odkapávaly kapky a když nad ručníkem roztočila vlasy, aby pocákala nás, rozžhavené, miloval jsem jí ještě víc. Kecali jsme, pořád jsme si povídali. Bylo o čem, témat jsme měli spoustu. Knihy, muzika, filmy nebo jen tak, o životě, o tom, co se děje kolem. Tohle nám až zázračně zůstalo dodnes.
Kolem páté jsem zavelel. Někdo to musel udělat. Protože byl kousek bufet s chladivými limonádami, nanuky a pivem, nikam se nám moc nechtělo. Jenže mě lákalo vyrazit, zažít zase něco nového. Tramvaj je skoro prázdná, jen několik pomatených turistů. Vystoupíme dole v Liberci a jdeme nahoru na náměstí. Cestou mi Venca pořád říká, do jaké hospody bychom měli zajít. Zná to tu jako vlastní boty. Nakonec skončíme v jedné klasické. Nosí nám pivka a protože jsme už trošku vystřízlivěli a máme hlad, tak do sebe klopíme i tlačenky a buřty s cibulí. Holky mají mastné pusy a tak je líbáme a děsně se tomu smějeme. Někdy tenkrát vznikne průpovídka, mám tě rád jako chleba s cibulí. Mají ho zde totiž také a přeji si jej k svátku. Jsi skromný, ne nejsem, mám všechno, co jsem kdy chtěl. Možná by to chtělo trošku víc peněz, ale na studenta dobrý. První měsíc byl děsnej. Tři neděle v kanálech pod škodovkou. Připadal jsem si jako otrok. Ale co už, dobře platili. Mohl jsem zase být rok v Plzni. Žil jsem tak. Šlo mi hlavně o to, abych nemusel na vojnu. Teď moje nelibost ze zeleného získala nový rozměr. Měl jsem holku, lásku mého života, jak se tak vznešeně říká a narukovat do Opavy se mi fakt nechtělo.
Když vylezeme ven, zpíváme si. Zvláštní, když si to vezmu a přebírám se vzpomínkami, byli jsme jak nějací zpěváčci. Nemáme dobré hlasy, ale nadšení nám nechybí. Já třeba předělával lidové písně, vkládal do nich sprostá slova, parodoval jsem Suchého i Šlitra, které mám jinak hrozně rád. Bavilo nás to. Nebo jsme vymýšleli vlastní texty na jednoduché melodie. Byla to sranda, tvářil jsem se jako chlapecké skupiny, dělal jsem, že jsem Sagvan Tofi, že jsem na pláži a prší. Petra se vždycky přidala a měla takový ty psí oči, co mívají dívky v klipech, aby se ukázalo, že je zpěvák děsnej samec. Tenkrát ještě nebylo zvykem, aby přiznávali svoji orientaci. Bylo to vymyšlený moc dobře. Ty vole, vy byste s tím mohli někde vystupovat, směje se nám chlápek v montérkách a holky mu za to posílají vzduchem hubičky. Jdu po betonovém soklu a dělám, že zpívám v dešti. Notoricky známá muzikálová melodie v prosluněném Liberci tolik nevynikne, ale když se obtočím kolem lampy, blondýnka s Petrou se málem počůrají. Mě by jen zajímalo, kam půjdeme. Projíždíme plakáty a nakonec objevíme, že nějaké punkové soubory hrají v jednom klubu na okraji města. Vydáme se tam a jdeme pěšky, nejsme žádný másla. Když dorazíme na místo, tak ale másla jsme, bolí nás nohy a není to klub, ale normální hospoda na sídlišti. Ale nevadí, kolem už jsou nějaký kokrhele. Pár jich Venca zná. jablonecká scéna, prý.
V hospodě je docela dost lidí, co taky jiného v létě, že? Pupíci sedí na jedné straně, punkáči a metalisté na druhé. Je to tu samá džíska nebo křivák. Nechápu, mě když je vedro, nosím jen kraťasy a triko, ale proti gustu. Jen si říkám, jestli je nechytá plíseň v martenách a kanadách. Ale být true je důležité. Člověk tím dává najevo, ke kterému kmeni patří. Pupíci se začnou rozčilovat, když jim takovej mladej kluk oznamuje, že se tu večer hraje. Prej má jít do prdele. Nakonec po nich nechce, aby zaplatili vstupné. Vzniklého zmatku nakonec využívá spousta punkáčů, kteří mají radost, jak zase jednou ochcali systém. Pozvu celou naší partičku. Mám svátek, tak jsou lístky na mě. Hrajou tu E!E a pak nějaký kapely, o kterých vůbec nevím, co od nich čekat. Jejich jména neznám, nepamatuji si je a abych pravdu řekl, asi měly i jepičí život. První to odpálí sotva patnáctiletí kluci. Mezi songy mají klasické hlášky. Jsou proti všemu, vymezují se a když se zasním, tak se ztrácím ve vzpomínkách. Ještě nedávno jsem byl jako oni. Ale je to vtipný a pánové se moc nežerou. Mají v sobě pokoru, která se jen tak nevidí. Vencovi se to hrozně líbí, tak si jde koupit nahranou kazetu. Podpořil a o to tu jde. Je ale jediný. Tím pádem jsme pro tuhle skupinu něco jako bozi a ihned nám posílají panáky. Hele a můžou vůbec pít? Zeptá se mě blondýnka, ale to je každýmu úplně jedno. Připijeme na zdraví, vydržíme stejně hudebně nevýrazné následovníky, kteří jsou starší a pokoru rozhodně nemají. Abych pravdu řekl, tak mě svým přístupem serou.
Proto jdu ven na cigáro. Sednu si na lavičku, která je kupodivu volná. Vedle mě se hádá nějaký kluk s holkou. Ona je hysterická, on jí má v prdeli, ale jen do určité doby. Pak jí dá facku a chce pokračovat. Nerad se do podobných věcí míchám, ale holky by se bít neměly. Tak se zvednu, na debila zařvu a on mi ji rovnou vypálí. Zatmí se mi před očima, spustí se krev a protože jsem to nečekal, dostanu ještě pár dalších ran. Do břicha, do hlavy. Pak se otřepu a i když je mi na omdlení, konečně zvednu ruce k obraně. Vypálím první ránu a trefím se přesně na solar plexus. Blbeček zalapá po dechu a padá k zemi. Sehnu se k němu, ale on mě kopne mezi nohy. Uleví se mi, když mi dojde, že se netrefil. Budu mít modřinu na stehnech, ale jinak cajk. Sednu si na něj a zvednu pěst. Kurva, co to děláš a kapky mojí krve mu padají přímo do ksichtu. Vypadám, že jsem prohrál, i když sedím nahoře. Do prdele. Uzná, že to přehnal, dívce se omluví, ale ona na něj stále řve. Seru na ně, na svoje hrdinství a obranu slabejch a jdu si dovnitř umejt ksicht. Kde si byl? Zeptá se mě blondýnka a já jen mávnu rukou. Na cigáru.
Jdeme tančit. E!E známe jako svý boty. Je to fakt sranda. Dali jsme i valčík a polku. Bavíme se dobře, je nám moc fajn. Kapela je ještě víc nalitá než my. Chceme, aby přidávali, ale posílají nás do prdele. Pak se přeci jen vrací a nakonec jdou na parket i někteří pupíci. Nikdy jsem nechápal, proč se chlapi v tomhle věku neustále obnažují, ale je to tak. Vany jsou venku, úsměvy od ucha k uchu a když vidí nějakou holku, tak se snaží zatahovat. Zítra je budou bolet záda, ale budou mít co vyprávět v práci. Ty vole, to ti tam byla jedna, fakt hezká, no koukala po mě, ale to víš, jsem ženatej, to by mi Máňa dala. Nekecej, nikdo mu to nevěří, ale všichni se tajemně usmívají. Dotančíme, doskotačíme a následuje ševel a diskotéka pro punkáče. To nás taky baví já si někdy k ránu říkám, že jsem svátek opravdu řádně oslavil. Domů se nám nechce a tak nás musí vyhodit. Potácíme se LIbercem a když konečně dojdeme na tramvaj, chodí už lidé do práce. Zase si zpíváme, zase si kupujeme pivka v bufetu, snídáme vlašáky a já nechci, aby to někdy skončilo. Tohle jsou přesně ty chvíle v životě lidským, který si pamatujete a vytáhnete je ze vzpomínek pokaždé, když vám je ouvej. Takhle filozofuje Venca a já mu přitakávám. Holky nám usnuly v objetí. Máme ještě nějaký řeči, že by se nám to jako líbilo i dál, ale jsou to jen představy kluků lehce po pubertě.
Probudí nás řidič, tak pánové a dámy, vystupovat! Zahlaholí a směje se. Vylezeme zmuchlaní a pocuchaní. Na chalupu jdeme pěšky. Zapřeni do sebe, klopýtáme přes kořeny, zkratky jsou příliš dlouhé a padá na nás únava. Děvčata se převléknou do čistého a zachumlají se do peřin. Dáme ještě jedno? Venca souhlasí a tak je naším společníkem opět kempingový stolek, který se povážlivě houpe. Nebo se houpeme my? Nebo celá zeměkoule? Nevíme. Ulehneme do trávy a plánujeme. Koukáme na mraky a jsme takový spokojený. Moc kamarádů v Plzni nemám, pár sice jo, ale nikdo není místní. Já si v Jablonci taky žádnou novou partu nenašel. Jsme na to už starý, kámo, máme zase přemýšlecí. Usneme a jak jde slunce, tak nám spálí naše bledé tváře. Vůbec nám to nevadí. Holky nás najdou večer ležet na boku, jako dva broučky, spokojený mláďata. Prý jsme hrozně roztomilý. Rozeberou si nás do postelí a zbytek vám popisovat nebudu, protože je to intimní záležitost. Probudíme se a je zase tma. Potkáme se v kuchyni. Máme všichni hlad. Pojíme trošku vajíček, paštiky a vyprávíme se, jaký to bylo včera i dnes super. Přitom, byla to jen taková obyčejná pařba. Nebo ne? Myslím, že ne, že jsme byli tak rádi, že jsme spolu, že jsme přetavili pozitivní energii ve slova i činy.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):