Skála - Peter May
2013, Host
Chraň mě ruka páně, abych někdy o knihách psal nějaké recenze. S muzikou to mám velmi podobné. V dnešní době si každý udělá názor sám. Podle ukázek, podle toho, jaké má zkušenosti a co jej baví. Není žádným tajemstvím, že k Peterovi Mayovi mě přivedl můj kamarád Goro. Už je to nějaký ten rok, co jsme seděli před koncertem v hospodě a sdělovali si zážitky o nových knihách. A Maye znáš? Zeptal se mě. Trošku mě zamrzelo, že mám mezery ve vzdělání, cítil jsem se jako knihomol, co něco propásl. Můj spolubojovník ani nevěděl, co svým tipem způsobil. Tenhle autor se pro mě stal doslova závislostí. Líbí se mi jeho styl, jeho způsob vyprávění. Možná je to trošku ostuda, ale k některým knihám se dostávám vlastně po příliš dlouhé době. I když zase na druhou stranu, když pracujete, máte rodinu, tak nikdy není pozdě. Náš čas zkrátka ubíhá trošku jinak. Skálu jsem si objednal, protože jsem už z téhle série několik knih četl. Chyběla mi. Venku zrovna pěkně foukalo. Znáte to, byl víkend a já zrovna přišel z lesa.
Dáš si kafe? Ptá se mě moje žena a pak dělá, že se zlobí. Zná mě, ještě než se převlékla a postavila vodu, měl jsem za sebou třicet stránek a vůbec jí nevnímal. Ihned mě vyprávění pohltilo. Je to vlastně zvláštní, i když krásné. Sedět a jen si tak číst, u toho poslouchal novou muziku. Letošní jaro vychází spousta velmi dobrých death doom metalových nahrávek. Většinu z nich jsem nejvíce poslouchal právě ve chvílích, kdy jsem si četl. No řekněte. Skotsko, sychravo, můj oblíbený vyšetřovatel Fin, který se vydává do kraje svého dětství. Kdybyste věděli, jak jej chápu. Osobně mám kořeny na severu, v Jizerkách a když pokaždé uvidím smrkové lesy, mám to stejné jako on. Odehrává se přede mnou najednou spousta vzpomínek. Dětství, které mě formovalo, různé postavičky. Některé vás ovlivní a znáte se s nimi dodnes, jiné se jen mihnou. Někdo je nebesky hodný, jiný divný a zlý, my už stárneme a na na některé věci se díváme jinak, než dřív. V tomhle je Peter May v podstatě geniální. Jeho vykreslení jednotlivých postav je opravdu hodně uvěřitelné, reálné. Já jsem se při čtení toulal po pobřeží Skotska. Na útesech, na loukách na kterých se pásly ovce. Jakoby byla vražda jen bolestivou ránou, která narušila koloběh přírody.
Autor není zbytečně brutální. Ani nemusí. Prostředí je samo o sobě velmi syrové a drsné. Víte co je nejlepší? Já když o svých oblíbených knihách píšu, tak se pořád usmívám. Mám již spoustu věrných čtenářů, kteří se těší na další tip. Aby měli co číst. Sranda je, že jsou kolikrát z druhé strany naší planety. Překládají si mé články do angličtiny, japonštiny nebo indonéštiny. Francouzi i Němci, knihy nás spojují stejně jako hudba. Mám z toho velkou radost, protože jsem vždycky chtěl, aby nás literatura i hudba dávala do hromady, ne rozdělovala. Skálu jsem četl nadšeně, moje fantazie pracovala na plné obrátky. Jednotlivé kapitoly se mi dostaly pod kůži a pravdou je, že obzvlášť Finovy vzpomínky na dětství jsem doslova hltal. Nevnímal jsem svět kolem, neustálé hádky o politiku, byl jsem daleko od sociálních sítí, od jedu, který z nich čím dál tím víc odkapává. Byl jsem vděčný za vyšetřování, protože jsem spolu s detektivem pátral, byl jsem jak slídící pes, který ucítil svoji kořist. Občas si sice říkám, jestli bych neměl číst někdy i něco veselého, jenže když ona je Skála tak napínavá. Nelze jinak, než podlehnout.
Přemýšlím, jestli už nejsme trošku jako nějaká sekta. Poslouchat death metal a ostatní extrémní styly, k tomu číst knihy, to už je dneska vzácnost. Jenže mě se pořád nechce rezignovat. Nebaví mě televize, ani internet. Paradox, co? Když na něm vydávám články. Jenže to je trošku jiná věc. V podstatě je pořád všemocná síť něco úžasného, zlo z něj dělají jen někteří lidé. Raději ale čím dál tím častěji šustím stránkami. Uklidňuje mě to. Možná stárnu, ale jsou věci, které mě dnes už tolik nebaví. Nemusím být na každém koncertě jako dřív, nemusím psát o všech kapelách. Mám vlastně víc otevřenou mysl, než kdysi. Nejsem tolik ortodoxní. Mohou za to knihy, které mi nenásilně, přirozeně cvičí mozek. Jsem tomu opravdu rád, protože znáte to, v práci je to vždycky nakonec stereotyp a člověk se musí také na něco těšit. Rodina mi dělá radost, sport mě také pořád baví. Ale knihy, to je obřad, to je chvění. Skálu jsem dočetl a byla skoro půlnoc. Manželka si šla už dávno lehnout. Koukám z okna a venku fouká. Jaké to musí být ve Skotsku?
Někdy jsem jako asi každý smutný, ale většinou se skoro pořád směju. Mám k tomu spoustu důvodů. Lidé kolem mě pořád brblají, nadávají, přitom se mají jako prasata v žitě. Pozoruji, že nemají moc rozhled, že jsou zamotáni do svých mylných představ. Chybí jim tolerance i nadhled, neumí diskutovat. Pokora, ano, pokora se v současnosti hledá velmi těžko. Možná právě proto moje články nebudou nikdy kritikou. Nemám čas, ani chuť na někoho plivat jed. Mohl bych se třeba mýlit a hlavně, není čas. Raději vám budu stále doporučovat knihy a muziku, které mi dělají radost. Skála je velmi povedeným dílem. Má v sobě přesně ty ingredience, co mám tolik rád. Napětí, silný příběh a hlavně je perfektně napsaná. Nechte si chutnat! Přeji vám, abyste se měli co nejlépe. Ty vole, Goro, fakt díky!:))
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Skotský ostrov Lewis je krásné, ale drsné odlehlé místo bez stromů, bičované větry a pokryté vřesovišti. Topí se tam rašelinou a mluví gaelsky. A snad jen strach lidí z Boha je tam silnější než starost o živobytí. Pod zástěrkou víry však přežívají staré pohanské hodnoty a prapůvodní touha po krvi a pomstě. Na ostrov přijíždí nedávnou ztrátou syna poznamenaný policejní detektiv Fin Macleod, jenž se má podílet na vyšetřování brutální vraždy, spáchané podle stejného scénáře jako vražda, jíž se zabývá v Edinburghu. Fin prožil na ostrově Lewis dětství, takže vyšetřování je pro něho zároveň cestou domů a do minulosti. Setkává se s dávnými kamarády, s Artairem, který si vzal Marsaili, Finovu první lásku, a s mnoha dalšími. Většina z nich ho však nevítá s otevřenou náručí. Fin netuší, že klíč k případu by mohl odemknout i dveře, za nimiž je ukryto tajemství, jež se bezprostředně týká jeho samého. Jakou roli v případu hraje Finova dávná účast při tradiční výpravě na lov terejů hnízdících na nepřístupné nebezpečné skále An Sgeir? Povede tragédie, jež se tam tehdy odehrála, i po všech těch letech k další oběti?
Skála je detektivní román vzácné síly a představivosti odehrávající se v kulisách, které připomínají velké anglické romány devatenáctého století. Je možno ho zařadit do kategorie tzv. literary crime, tedy krimi psané kvalitním literárním stylem, přesahující hranice žánru, která je dnes globálně úspěšná především díky severským autorům od Mankella přes Larssona, Nesba a další.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)