Polámané panenky - James Carol
2015, BB art
Jsou děti, které mají štěstí a narodily se do dobrých rodin. Mají hodného tátu i mámu, ke které se mohou kdykoliv schovat. Myslím si, že zázemí, taková ta pohoda, je hrozně důležitá. Neseme si to s sebou celý život, reagujeme na různé podněty způsobem, který jsme okoukali doma. Občas je to náročné, ale myslím si, že základ dostává (měl by dostat) člověk v rodině. Přemýšleli jste ale někdy o tom, jaké to musí být, když je váš otec vrah, když matka fetuje, když se nemáte ke komu schovat, o koho opřít. Hlavní hrdina dnešního knižního tipu musel mít hrozné mládí. Jeho otec mu těsně před smrtí pošeptal, že je sériovým vrahem. On se potom snaží celou knížku dokázat, že překonal genetické prokletí. Musí to být hrozné zjištění. Osobně mi stačila puberta s otcem alkoholikem. Což se samozřejmě s tímto příběhem nedá srovnat. Přesto jsem se toulal zase jednou v lesích a přemýšlel jsem o jednotlivých kapitolách.
Neměl jsem od vánoc dovolenou a tak jsem si prodloužil velikonoční svátky. Rodina byla ve školách a tak jsem měl chvilku pro sebe. Vstával jsem déle a jako první vždy nakrmil želvu. Bude to takové jednou v důchodu? Užíval jsem si klid. Pouštěl si jen oblíbenou muziku, naschvál jsem co nejvíc změnil svůj běžný stereotyp. Knihu Polámané panenky jsem našel v Levných knihách, za pár kaček. Ihned jsem si ji odnesl domů a ponořil se do prvních stránek. Věděl jsem, že se mi tohle téma bude líbit. Je totiž zajímavé. Od autora jsem sice ještě nikdy nic nečetl, ale poslední dobou rád objevuji nové spisovatele. Dokonce jsem se tentokrát trefil do prvního dílu série. Venku bylo nebývalé teplo a v lese nikdo nebyl. Jen pár cyklistů, co měli obrácenou směnu. Jinak jenom já, zvířata, vonící jehličí, jarní svěžest a myšlenky na genetiku, na výchovu, na to, co nám rodina předává do života. Manželka je učitelka, mohla by na tohle téma vyprávět dlouhé hodiny. Někteří mají opravdu velmi těžkou startovací pozici. Málokdo se vymaní z klasického klišé. Generace debilů plodí další a další magory. Většinou to tak opravdu platí.
Jenže oni to nejsou jen méně chytří a sprostí lidé. Oni jsou to kolikrát navenek inteligentní a vzdělaní jedinci, kteří dokáží být doma také pěkné svině. Mám několik případů u nás v práci. Jakoby někteří v nás měli v sobě temnotu, zlo, které nedokážou ovládat. O tom přemýšlí i hlavní hrdina knížky, vyšetřovatel Jefferson Winter, jehož otec byl opravdu sériovým vrahem. Možná nebo právě proto se dovede vcítit do uvažování pachatele několika vražd žen. Ten je nejdříve dlouho mučí, aby jim nakonec provedl lobotomii. Je to samozřejmě náležitě hnusné, ošklivé, jako už dobré detektivky bývají. Zápletka je napínavá, vše odsýpá jak má, myslím si, že jako fanoušek tohoto žánru si nemůžu na nic stěžovat. Knihu jsem si opravdu užil. A také, jak je mým dobrým zvykem, nad ní často přemýšlel. Celkové téma je velmi zajímavé, nestihl jsem se nudit ani chvilku. Líbí se mi i autorův jazyk, způsob vyprávění. Někteří jeho styl přirovnávají ke Carterovi a jeho Hunterovi. S tím lze víceméně souhlasit. Je to podobné, ale zase ne úplně stejné, nebojte se.
Současná doba je pokřivená v tom, kolik pozornosti se různým sériovým vrahům věnuje. Intimní rozhovory, true crimi, šokující odhalení. Hektolitry krve. Abych pravdu přiznal, mě tohle moc nebaví. Je mi líto obětí a pozůstalých, kteří musí znovu a znovu snášet bolest. Peníze nikomu nesmrdí a hnusný vrah, vyvrhel, který má hnít v temnotě, je najednou v záři reflektorů, jako nějaká hvězda. Je to šílený, nechutný. Alespoň pro mě. Mám raději fikci, vyprávění, co by se stalo kdyby. Dalo by se napsat, že jsem si pro sebe objevil dalšího autora. Snad se vám bude můj páteční tip také líbit. Když jsem knížku dočetl, říkal jsem si, že se na genetiku podívám trošku podrobněji. Kolegyně mojí mámy si vzala do adopce holčičku. Krásná dívenka, která jim dělala samou radost. Ale jen do puberty, potom ale, i přesto, že byla vychovávána v bavlnce, začala dělat šílené věci. Nikdo nechápal proč. Pak se objevila její biologická matka. Vražedkyně. Jasně, nemusí to tak být vždycky, ale je to rozhodně zajímavé.
Poslouchal jsem nové Coffins, kteří se mi pomalu zadírali až do morku kostí. Plesnivé melodie, chlad a špína. Všechno se mi spojilo v jeden celek. Knížka, dlouhá procházka lesem i hudba. Nelze jinak, než Polámané panenky doporučit. Myslím si, že tento autor stojí rozhodně za to. Jen si tak říkám, že jsem poslední dobou nějak mimo. Nebaví mě leštit obrazovku telefonu, nemám chuť sledovat cokoliv na internetu, ani v televizi. Je mi dobře v mé bublině. Čtu si, poslouchám muziku a usmívám se. Přeji vám, abyste také měli jen samou radost. Děkuji vám za pozornost.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vyšetřovatel má vraždění v genech… My dva jsme stejní… Jefferson Winter nedokáže na tato slova zapomenout. Pošeptal mu je jeho otec krátce předtím, než injekce ukončila jeho život sériového vraha s patnácti mrtvými ženami na kontě. Winter se zoufale snaží dokázat sobě i okolí, že zákony genetiky někdy neplatí. Jako osvědčený policejní profilista je nyní pozván do Anglie, kde Scotland Yard hledá zákeřného vraha. I ten je jiný. Oběti, které si vybírá mezi ženami, měsíce mučí a zohavuje, pak je však pustí na svobodu. Najde Winter maniakálního šílence a překoná osudovou předurčenost?
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: