Rozhovor s brutal death metalou skupinou z Itálie - SICKENING.
Odpovídal Claudio Miniati (zpěv), děkujeme!
Recenze/review - SICKENING - The Death King (2024):
Ave SICKENING! Zdravím do italského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „The Death King“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se SICKENING posunuli?
"The Death King" je naše čtvrtá dlouhohrající deska a navazuje na přirozený vývoj, kterým jsme prošli od prvního dílu až po dnešek. Je to naše nejrychlejší, nejkomplexnější a nejpropracovanější album, přičemž si zachovává naše charakteristické rysy: hrát brutální death metal bez kompromisů, daleko od momentální módy. "The Beyond" byl konceptem podle stejnojmenného filmu Lucia Fulciho, zatímco nové album je konceptem podle "Der Todesking" (německy "Král smrti"), mistrovského díla Jörga Buttgereita. Jeho zhlédnutí doporučuji všem fanouškům znepokojivých filmů.
Pojďme k nové desce. Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?
Jsme si vědomi toho, že toto album je méně bezprostřední než předchozí, a vzhledem ke své komplexnosti vyžaduje více poslechů, abychom ho plně pochopili. Pracovali jsme na něm dlouho (8 let na jeho napsání), abychom si dali záležet na každém detailu, a také jsme chtěli, aby kvalita zvuku odpovídala úrovni skladby a aranží. Bicí nahrál Marco Coghe (Devangelic, Posthuman Abomination, Vulvectomy) ve studiu Davide Bilia "Mk2 Studio", zatímco kytary, basu a vokály jsme nahráli sami v našem studiu. Abychom dosáhli požadovaného zvuku, spolehli jsme se při mixu na Jonathana Mazzea z The Grid Europe, zatímco mastering provedl Christian Donaldson (Cryptopsy). S konečným výsledkem jsme velmi spokojeni, album vychází tak silné a temné, jak jsme chtěli.
Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Kdo je autorem k nové desce? Jak jste se dali dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?
Jistě, pěkný obal je určitě nejlepší vizitkou, je to to, co vás přiměje si album poslechnout. Obal vytvořil Armaada Art, talentovaný ruský umělec, který se k naší hudbě skvěle hodí. Když jsme ho oslovili, vysvětlili jsme mu, že chceme mít spojitost s Buttgereitovým filmem: ústřední téma představuje Krále smrti a kostra pod ním zabírá mrtvolu, která se ve filmu opakovaně objevuje.
Dávám si „The Death King“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school brutal death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?
Ano, historické brutální deathové kapely jsou mi bližší než ty modernější. Před mnoha (příliš mnoha!) lety jsem se dostal ke klasickým deathmetalovým kapelám jako Death, Morbid Angel a Obituary a od té doby jsem tento žánr nikdy nepřestal poslouchat. A když jsem objevil Suffocation, Dying Fetus, Gorgasm, Devourment, Brodequin a mnoho dalších, pochopil jsem, že tohle bude moje cesta. Hodně poslouchám také grind a hlavně black metal.
Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?
Vůbec se mi nelíbí ti, kteří staví techniku do popředí, nejsme jazzoví muzikanti, hrajeme zasranej death metal. Technika musí sloužit hudbě, a ne naopak. Chceš na deathmetalovou desku dát saxofon? Pokud se ti podaří udělat hudbu ještě zlejší a temnější, ok, ale nemyslím si, že je to možné. Nakonec se mi kontaminovaný death metal nelíbí, stejně jako deathcorový trend.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Hehe, pro mě je hudba uměním, ne honbou za slávou. Bylo mi dvacet a už několik let jsem poslouchal extrémní metal, trávil jsem hodiny ve svém pokoji a growloval nad deathmetalovými alby, která jsem poslouchal, a chtěl jsem dělat to samé, ale s vlastní kapelou. Už jsem hrál na bicí v jiné kapele, ale chtěl jsem zkusit i zpívat. A tak jsme se společně s Alessandrem (kromě mě jediný zbývající zakládající člen) a Marcem rozhodli hrát death metal. Zpočátku jsme dělali jednodušší a oldschoolovější věci (se silnými vlivy Obituary, Sepultury a raných Death), postupem času jsme se stávali stále rychlejšími a brutálnějšími, což nás baví nejvíc.
Pocházíte z Itálie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Itálii death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
V Itálii máme pěknou deathmetalovou scénu a naštěstí si toho všimli i ve zbytku světa: Putridity, Devangelic, Hour of Penance, Fulci, Bloodtruth, Hideous Divinity, Corpsefucking Art, Logic of Denial, Vulvectomy jsou jen některá jména známá po celém světě. Existují samozřejmě i Fleshgod Apocalypse, ale ti mají k tomu, co mám rád, daleko. Co se týče koncertů, nevím, co se stalo, ale od výluky kvůli pandemii lidé jako by znovu objevili extrémní metal a pokaždé jsem mile překvapen, kolik lidí na koncerty chodí. V poslední době chodím na death a grindové koncerty, které jsou vyprodané, to se mi nikdy předtím nestalo!
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na SICKENING největší vliv.
Americký death metal nás určitě ovlivnil nejvíc, i když evropské kapely jako Inveracity, Beheaded, raní Pestilence, Sinister, Vader a další přispěly k formování našeho zázemí. U Sickening je to určitě minulost, která nám dala inspiraci, i když posloucháme i nové kapely.
Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?
Více než death metal je to extrémní metal obecně, který je součástí mého života, je mi 41 let a poslouchám ho od svých 16 let. Jen tato hudba mi dokáže dát emoce, které potřebuji, je to, jako by se pro mě plynutí času vyznačovalo spíše v blast-beatech než v minutách. Umění je pro mě ztvárněním utrpení, tím, co v každém z nás probouzí temnou stránku.
Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „The Death King“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!
Děkujeme Jakubovi za rozhovor a za podporu, velmi si vážíme toho, co děláte! Zdravíme vás i čtenáře v naději, že i jim se bude "Detah King" líbit.
Recenze/review - SICKENING - The Death King (2024):
Recenze/review - SICKENING – The Beyond (2015):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: