Rozhovor s death grindcore skupinou z Velké Británie - MALEDICTION.
Odpovídal Rich Mumford (kytara), děkujeme!
Recenze/review - MALEDICTION - The Soil Throne (2023):
Ave MALEDICTION! Náš rozhovor asi nemůžeme začít jinak než tím, že vás přivítám zpátky. Ani nevíš, jak jsem se na novou hudbu od vás těšil. Patřím do generace starých fanoušků. Takže díky moc! Musím se ale rovnou na začátek zeptat… Hergot, proč vám to trvalo tak dlouho?
Ahoj kamaráde, děkuji, jsem rád, že se našli lidé, kteří na to skutečně čekali!
Udělat další Malediction je pro nás na pořadu dne už pěkných pár let. Myslím, že jsme se na tom původně dohodli asi před sedmi nebo osmi lety, to bylo v době, kdy Shaun ještě žil a pracoval v USA, chystali jsme se udělat nějaké nové nahrávky na dálku, v plánu tehdy bylo udělat nový 7" se dvěma písničkami nebo tak něco.
Od té doby jsme se s Markem McGowanem snažili přijít s nějakým novým materiálem pro Malediction, ale bez většího úspěchu. Měl jsem spoustu nových riffů, ale nedařilo se mi je skloubit do nové písně. Některé z těchto riffů se nakonec staly "Black Narcissus". Každopádně během pandemie, v polovině roku 2021, jsem zkusil experiment a vyzval sám sebe, abych během jednoho týdne napsal něco úplně nového od nuly, což zafungovalo a dostalo mě to z příšerného autorského bloku, kterým jsem trpěl. Byla to "The Omerta Masquerade" a to mi pak pomohlo dokončit i "Black Narcissus", i když to trvalo několik pokusů, než jsem s tím byl úplně spokojený. Pak jsem poměrně rychle napsal další nové věci a také dokončil nové aranže starých písní, které jsou také na novém EP.
Trvalo nám to dlouho a dokončení EP mi také trvalo dlouho z různých důvodů, které zde nebudu rozebírat, ale bylo dokončeno a nyní je venku. Mám z toho radost. Jsem taky šťastný, že vám můžu říct, že píšu nový materiál rychleji než kdy dřív a jsme na dobré cestě, abychom mohli v roce 2024 nahrát naše debutové album.
Vložil jsem novinku do přehrávače, pohodlně se usadil a po půl hodině skákal po pokoji, jako kdyby mi bylo zase sedmnáct. Rodina na mě koukala, děti si klepaly na čelo. Jenže já nemůžu jinak. Nové EP je sice krátké, ale opravdu se povedlo. Death metal, grind, ale také nezaměnitelná atmosféra a váš rukopis. No, nádhera! Prozradíš nám, jak nové EP vznikalo? Změnili jste po těch všech letech nějak přístup?
U nového materiálu jsme se vědomě rozhodli, že bude přímočarý a věcný a že se nebudeme pouštět do 6-7minutové oblasti, kterou jsme zkoumali v některých pozdějších nahrávkách z 90. let. Myslím, že "Black Narcissus" byla v té době nejkratší skladba, kterou jsem kdy napsal. Nechtěli jsme se předbíhat, a tak jsme písničky udělali tak, aby fungovaly i v kratších časových úsecích. "The Omerta Masquerade" je o něco delší, ale hlavně kvůli outro riffu.
Za druhé, EP vznikalo s vědomím, že jde o obnovení kapely a že se nemůžeme spoléhat na to, že si nás někdo pamatuje nebo ví, kdo jsme, proto jsme znovu nahráli "Infestation" a další staré písně. Chtěli jsme, aby lidé měli nové verze těch písní, ale nechtěli jsme, aby byly na debutovém albu, proto jsou na EP. Druhá strana EP je zároveň jakousi oslavou třiceti let od vydání sedmipalce "System Fear".
Obal je zabarvený do zelena a podle mého opravdu povedený. Maloval jej Daniel Bechthold z Německa. Proč právě on? Jak jste se dali dohromady? Přiznám se, že jeho práci zase tolik neznám, mohl bys nám o tomto velmi talentovaném umělci prozradit něco víc?
Se Shaunem jsme si navzájem předhazovali odkazy a snažili se vymyslet, koho bychom mohli požádat, aby udělal obálku, a Daniel byl mezi nimi. Oběma se nám moc líbila práce, kterou udělal pro Leipu na jejich vydání "Reue". Shaun Danielovi napsal, zjistil, že je to fajn kluk a má zájem s námi spolupracovat, a tak jsme se do toho pustili.
Moc se mi líbí, s čím přišel, a přirostlo mi to k srdci ještě víc.
Surový, temný a chladný zvuk je základ. Letos se opravdu povedl. Nahrávali jste u Dana Mullinse, který je i bubeníkem MY DYING BRIDE. To je ale přeci úplně jiný druh hudby! Opravdu se musím poklonit až k zemi, protože nové EP doslova zabíjí. Připomíná mi staré produkce někde z konce devadesátých let. Jak se vám takového zvuku povedlo dosáhnout, jak nahrávání probíhalo?
Bicí jsme nejprve nahráli na začátku srpna 2022 ve Vibrations Studios v Huddersfieldu v hrabství West Yorkshire v Anglii. Nahrávání bicích se ujal Dan a on a náš bubeník Jon mezi sebou uvařili zvuk bicích. Všechno ostatní se nahrávalo v mém domácím studiu mezi srpnem 2022 a březnem 2023. Většina byla nahrána v srpnu a září 2022. V polovině jsem měl trochu zdravotní potíže, což znamenalo, že jsem nahrávání dokončil až na začátku března 2023. Jediné, co mi opravdu zbývalo udělat, byla kytarová sóla, ale nad jejich provedením jsem opravdu bojoval se svou sebedůvěrou, takže jsem je nakonec napsal a nahrál všechny za týden, což nebylo ideální, ale věc se díky tomu dokončila.
Dan Mullins provedl finální mix a mastering a v průběhu celého procesu nám posílal hrubé mixy. Poslal mi hrubý mix skladby "Black Narcissus", který mě naprosto ohromil. Je pro mě těžké být objektivní ohledně vlastních věcí a z poslechu jsem nedokázal říct, jestli je to dobré, nebo ne. Ale když jsem slyšel tenhle mix "Black Narcissus", úplně mě to odrovnalo. Říkal jsem si: "Tohle je zvuk, který EP potřebuje." Dan trochu přebasoval kytary, aby jim přidal trochu HM-2. S hrdostí můžu říct, že zvuk basy je z velké části moje vlastní práce. Při práci na tomto EP jsem se toho hodně naučil. Zkušenosti, které se nedají koupit. Stejným způsobem budeme dělat i album, na kterém budeme opět spolupracovat s Danem. Zadání pro EP znělo "moderně, ale s citem pro starou školu".
Jakmile jsme měli všechno nahrané, několikrát jsem zašel k Danovi a společně jsme to smíchali a sestříhali, abychom to dotáhli do konce. Byl to skvělý proces, při kterém jsme nesmírně spolupracovali.
Ano, Dan bubnuje pro MDB, ale také ve své kapele BLASPHEMER, která je mnohem přímočařejší death metal. Jejich nové EP "Marked for Death" u Macho Records je vražedné!
Ono taky, doba se hrozně změnila. Dnešní technologie jsou jiné. Umělá inteligence, cloud, znáš to. Jak se s těmito změnami vyrovnáváte vy jako muzikanti? Musí to být přeci úplně jiné, než před třiceti lety. Sledujete nové trendy?
Ano, musel jsem. Bylo nutné nahrávat tak, jak jsme to udělali. Jediný způsob, jak mohla tato nová nahrávka vůbec spatřit světlo světa, byl ten, že naprosto vykouří všechny naše staré nahrávky, a k tomu jsem se musel stát producentem a inženýrem, abych se mohl opravdu důkladně zapojit do všech fází procesu nahrávání a mixování.
Pyšným okamžikem pro mě bylo, když jsem Danovi předal všechny skladby, které jsem nahrál a "zinženýroval", a zeptal jsem se ho, jestli to, co jsem udělal, je dostatečně kvalitní, aby mohl říct, že je to "výjimečná práce". Ale každý na tomhle díle má svůj příspěvek, Jon zabíjí na bicí, Shaun nikdy nezněl lépe. Já jsem nikdy nehrál tak dobře jako na téhle nahrávce. Jediný, s kým jsme soutěžili, jsme byli my sami a osobně si myslím, že jsme na téhle nahrávce překonali všechny naše cíle, a to se absolutně nikdy nestává.
Samozřejmě je to dvousečná zbraň, protože album musí být ještě lepší!
Jsem už taky starý pes a jako každý rád vzpomínám na své mládí. Naše čtenáře bude určitě zajímat, jak jste vlastně dali kapelu kdysi dohromady? Jestli se nepletu, tak jste se jmenovali původně NEUROSIS. Zavzpomínáš pro nás prosím? Kdy a jak vznikli MALEDICTION?
Správně. Kapela vznikla v roce 1989 a já jsem v tom roce napsal "Infestation". Zpočátku jsme si jen tak pohrávali s první sestavou.
Já, Shaun a Mark Fox jsme se znali z Teesside Polytechnic v severovýchodní Anglii a mluvili jsme o tom, že bychom mohli založit kapelu, ale nemyslím si, že by nás to napadlo ještě po třiceti čtyřech letech!
V roce 1990 to začalo být vážnější, Alastair se přidal na bicí a Darren na druhou kytaru a od té doby jsme to rozjeli. V srpnu 1990 jsme nahráli demo "Infestation" a později v roce 1990 sedmipalec "System Fear" a od té doby se věci vyvíjely.
Je fajn mít odkaz z počátku devadesátých let, ale tahle nová verze MALEDICTION byla opravdu o tom, neopakovat minulost. Odkaz je nesmírně užitečný a dal nám trochu náskok od doby, kdy jsme se reformovali, ale pro mě je to hodně pohled dopředu, co můžeme udělat dál, jak se můžeme zlepšit.
Pamatuji si, jak jsem za svého mládí čekal dlouhé hodiny ve frontě před obchodem, abych si koupil novou desku. S kamarády jsme neměli peníze, tak jsme kopírovali kazety a pak se nekonečné hodiny dohadovali, která kapela je lepší. Byly to samozřejmě krásné časy. Jak si začínal s muzikou ty? Kdo byl tvým vzorem? Kdy si vzal do rukou poprvé nějaký nástroj? Co první koncert? A první živé vystoupení? Povídej, přeháněj…
Mám poměrně rozmanité vlivy, některé kytarové kapely z poloviny 80. let mě inspirovaly k tomu, abych se naučil hrát. Pak jsem se dostal k prog rocku, hodně k novým prog/prog revival kapelám 80. let, než jsem se dostal k metalu. Thrashové kapely mě opravdu oslovily způsobem, který tradiční metalové kapely do té doby neznaly. Líbil se mi jejich "pouliční" přístup, prostě to, že nosili každodenní oblečení, a líbilo se mi, že jejich písničky byly o skutečném světě, ne o dracích a čarodějích.
Na kytaru jsem začal hrát v roce 1986, takže mezi mými začátky a založením kapely neuplynula dlouhá doba, asi tři roky.
První koncert, který jsem odehrál, byl první koncert Malediction. Nebyli jsme moc dobří, ale někde se začít musí.
Pocházíte z Middlesbrough. Jak to u vás vypadá s undergroundovou muzikou? Máte nějaké kluby? Nebo musíte do Londýna? Zajímal by mě současný stav vaší scény. Co koncerty? Fanoušci? Kolik tak přijde lidí, když někde hrajete?
Kapela sídlila v Middlesbrough, protože jsme studovali na Teesside Polytechnic (dnes univerzita). Nebylo tam moc scény, hrály tam hlavně hardcore punkové kapely. Měli jsme věčný problém, že jsme byli pro metalisty příliš punkoví a pro punkáče příliš metaloví. Ale nějakou jsme získali, hráli jsme s punkovými a crustovými kapelami, bylo to fajn. Já jsem byl jen na pár koncertech v Londýně, ne někde, kam jsem jezdil.
Teď jsme byli headlinery festivalu Dead of Winter ve skotském Glasgow. Byl to náš první koncert po reformě. Na festivalu vystoupilo jedenáct undergroundových deathmetalových kapel z Velké Británie, cítili jsme se nesmírně šťastní, že jsme byli požádáni, abychom na tomto festivalu hráli, natož abychom ho headlinovali. Festival byl vyprodaný a my jsme hráli pro tři sta diváků.
V březnu nás čeká další koncert s BLASPHEMER, což jsou skvělí kluci, a v květnu budeme hrát na Incineration Festivalu v Londýně, což je pro nás obrovská příležitost. O nabídky na koncerty nemáme nouzi, kvalita koncertů je velmi vysoká, není to jako za starých časů, kdy jsme hráli v náhodné hospodě pro hrstku lidí, tohle jsou pro nás větší koncerty. Bylo velmi potěšující, že jsme byli pozváni na prestižní koncerty v hlavním městě Spojeného království.
Pro nás fanoušky zcela zásadní otázka! Jak a kam chcete MALEDICTION směřovat do budoucna? My chceme první dlouhohrající album! Ne vážně, co plánujete v nejbližší době?
Debutová deska bude určitě nahrána v roce 2024. Album už mám načrtnuté, napsal jsem pro něj čtyři nové písně a jsou to nejlepší věci, které jsem kdy napsal. Vrátíme se ke dvěma třem starým písním a doufám, že Mark a Rik na něm budou mít také každý alespoň jednu novou skladbu. Naším cílem je 9-10 skladeb, maximálně 40 minut. Jsme v dobré pozici, máme víc materiálu, než potřebujeme, takže nahrajeme hromadu věcí a vybereme ty nejlepší. Možná tam bude i nové EP, které by mohlo na album těsně navazovat.
Co pro tebe znamená hudba? Proč si začal vlastně hrát zrovna death metal a grindcore? Jak muzika ovlivňuje tvůj život a pohled na svět? Co ti hudba dala a vzala?
Poslouchám hodně hudby z různých žánrů, ale DM jepro mě výjimečný a v posledních letech je pro mě skutečným potěšením znovu se ponořit do této scény a poznat některé současné kapely. Myslím, že vždycky budu metalový hudebník; mám rád i jiné žánry, ale moje dovednosti se opravdu týkaly hlavně metalu a jeho různých subžánrů.
Hodně ze svého světonázoru jsem získal od umělců, které jsem poslouchal, hudba mi pomohla při vytváření ideologického a politického rámce mého života. Některé z mých prvních kontaktů s etickými otázkami se odehrávaly prostřednictvím hudby, kterou jsem poslouchal.
Negativní stránkou je, že hudba je náročná práce a často za malou nebo žádnou odměnu. Strávíme stovky i tisíce hodin zdokonalováním svého řemesla a utrácíme tisíce liber za vybavení pro často nezajímavý svět. Zmučený umělec je možná klišé, ale z velké části je to klišé docela přesné.
Bylo mi velkou ctí udělat s vámi rozhovor. Přeji ti, aby se nové EP prodávalo po celém světě a abys měl koncerty narvané k prasknutí. Ať se vám daří i v soukromém životě. Víte co? Půjdu si znovu zahrát "The Soil Throne"! Masakr!
Pokud se s námi někdo chce spojit, může navštívit www.malediction.co.uk, kde jsou odkazy na náš Bandcamp a všechny naše sociální sítě.
Recenze/review - MALEDICTION - The Soil Throne (2023):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: