MEAN MESSIAH - In Infinite Illusion
CD 2024, vlastní vydání
for english please scroll down
Dívejte se upřeně do černé elipsy. Také patříte k těm, kteří při tom zakusili pocit, že se elipsa zvětšuje a vtahuje vás? Potom jste zde správně. S hudbou MEAH MESSIAH je to velmi podobné. Je temná, industriální, zdánlivě odosobněná, nelidská, Přesto melodická a neotřelá. Vtáhne vás postupně dovnitř, jako vesmírná černá díra. Když na jejich hru přistoupíte, dostanete se do jejich světa, do dimenze, kde vládne absolutní tma a deziluze. Je o tom vlastně celý dnešní svět. Za chvíli nebudeme vědět, co je pravda a co lež.
Na začátek je nutné zmínit, že principál souboru Dan Friml je velký perfekcionista. Vládne zvukem, produkcí, je podepsán pod obalem, ale také pod samotnými nápady. Oba další členové mu ale zdatně sekundují, doplňují jej. Osobně se mi třeba bicí od Miloše Meiera velmi líbí. Tohle všechno by ale v dnešní době nadprodukce muziky mělo být samozřejmostí. Nakonec jsou stejně nejdůležitější nápady, rukopis, vlastní výraz a zapamatovatelnost. Skladby jako takové.
Kapela se i nadále pohybuje ve stejných oblastech jako jejich slavnější kolegové DEVIN TOWNSEND, FEAR FACTORY, MINISTRY, STRAPPING YOUNG LAD, FAITH NO MORE, MNEMIC, NINE INCH NAILS. Zda je to a nebo není na škodu, to si musí každý posluchač srovnat sám v sobě. V současnosti je hrozně těžké být originální, každý je někomu podobný. Za sebe ale mohu napsat, že se mi nové album "In Infinite Illusion" líbí. Je zpěvnější, melodičtější, pestřejší, vzdušnější, přehlednější. Cítím z něj poctivost, takového toho opravdového muzikantského ducha a nadšení. Ze skladeb čiší na všechny strany chlad, strojová přesnost a odtažitost. Ledový otisk z filmů o temné, dystopické budoucnosti. Na staré dobré sci-fi autory jsem si při poslechu vzpomněl velmi často. Na jednu stranu si novinka stále zachovává takový ten syrový odlidštěný nádech, na tu druhou z něj více oproti minulé desce dýchá větší živočišnost. Pochválit musím i dobře zpracované vokály. Je hodně znát, že desku tvořili zkušení muzikanti, kteří přesně ví, co a jak chtějí hrát. Mají vlastní temnou vizi, cestu a směr, kterým se chtěli vydat. Myslím si, že se jim to nakonec povedlo a došli svého cíle. Nové album je v rámci stylu vybroušené k dokonalosti. Navíc se velmi dobře poslouchá. Pro někoho bude inspirace zmiňovanými vzory možná až příliš velká, ale nad podobnými úvahami dávno mávám rukou. To by v dnešní době nemohl vydat nikdo nic. Hudba je přeci krásná v tom, že nám rozšiřuje obzory a tříbí fantazii. V případě téhle desky to platí na sto procent. A teď mě prosím nechte. Nasedám do své vesmírné lodi a dávám naší zničené Zemi sbohem. Zapínám play a přidávám hlasitost. Dívám se upřeně do černé elipsy. Industriální, progresivní, metalový kolaps vesmíru! Zhmotněné deziluze!
Asphyx says:
Keep your eyes fixed on the black ellipse. Are you also one of those who have experienced the sensation of the ellipse growing larger and drawing you in? Then you have come to the right place. It is very similar with the music of MEAH MESSIAH. It is dark, industrial, seemingly detached, inhuman, yet melodic and novel. It draws you in gradually, like a cosmic black hole. If you agree to their game, you enter their world, a dimension where absolute darkness and disillusionment reign. That's what the world is all about today. Soon we won't know what's true and what's false.
At the outset, it should be mentioned that the company's principal, Dan Friml, is a great perfectionist. He rules the sound, the production, he's signed off on the cover art, but also the ideas themselves. The other two members, however, ably second him, complement him. Personally, I like the drums by Milos Meier very much. But all this should be a matter of course in these days of overproduction of music. In the end, the most important things are ideas, handwriting, own expression and memorability. The compositions as such.
The band continues to move in the same areas as their more famous colleagues DEVIN TOWNSEND, FEAR FACTORY, MINISTRY, STRAPPING YOUNG LAD, FAITH NO MORE, MNEMIC, NINE INCH NAILS. Whether or not this is a detriment, each listener has to decide for himself. Nowadays it's very hard to be original, everyone is like someone else. But for myself I can write that I like the new album "In Infinite Illusion". It's more singable, more melodic, more colourful, more airy, more clear. I can feel the honesty, the real musicianship and enthusiasm. The songs ooze coldness, machine-like precision and detachment in all directions. The icy imprint of films about a dark, dystopian future. I thought of good old sci-fi writers very often while listening. On the one hand, the new album still retains that raw dehumanized feel, on the other hand, it breathes more animalism compared to the last album. I must also praise the well crafted vocals. It is very obvious that the album was created by experienced musicians who know exactly what and how they want to play. They have their own dark vision, path and direction they wanted to take. I think they succeeded in the end and reached their goal. The new album is polished to perfection in terms of style. Moreover, it is very easy to listen to. For some, the inspiration from the aforementioned patterns might be too much, but I've been waving my hand over such considerations for a long time. No one could release anything like that these days. After all, music is beautiful in that it broadens our horizons and stretches our imagination. In the case of this record, that's 100% true. Now, please leave me alone. I'm boarding my spaceship and bidding farewell to our ruined Earth. Putting it on play and turning up the volume. I'm staring at a black ellipse. Industrial, progressive, metal collapse of the universe! Disillusionment made flesh!
Recenze/review - MEAN MESSIAH - Divine Technology (2020):
1. In Infinite Illusion
2. I See Black
3. Fire
4. Clouds
5. Crash Test
6. Right Now
7. Midnight
8. Ashes
band:
Dan Friml - Vocals, Guitars, Keyboards
Lenka Čechová - Bass
Miloš Meier - Drums