APOGEAN - Cyberstrictive
CD 2024, The Artisan Era
for english please scroll down
Možná to byl nějaký virus, možná jenom program, který někdo pustil mezi nás. Všichni se stále dívali do obrazovek a připomínali zombie. Tupé ovce, jdoucí na porážku. Bylo tak jednoduché je ovládat. Sami to chtěli. Zástupy mrtvých tváří. Tedy, oni ještě trošku žili, ale jejich mozky se vařily ve vlastní šťávě. Potom to začalo. Šílenství propuklo postupně. První jedinci se rozeběhli proti zdi již brzy ráno. Jejich mozek stékal po zemi a oči byly plné krve. Myslel jsem si, že nás zničí jaderná katastrofa, ale mýlil jsem se. Temnota je v každém z nás.
Technický death metal nebývá zase tolik častým hostem v mém přehrávači. Jenže jsou kapely, které mě dokáží zaujmout. APOGEAN jsou z kanadského Toronta a přicházejí letos se svým debutovým albem. Sedl jsem si, postupně přidával hlasitost a najednou jsem se začal kývat spokojeně do rytmu. Mocné melodie, ostré riffy, propracované motivy. Venku se setmělo a já měl najednou pocit, že kolem mě propuklo opravdové šílenství.
Možná po nás zůstane jednou jenom spálená země. Než se tak ale stane, budu podobné desky rád a s chutí poslouchat. Pánové nejen že jsou velmi dobrými muzikanty, ale zároveň umí napsat skvělé skladby. Mají v sobě drive, takovou tu těžko definovatelnou sílu, feeling, chcete-li. Nerad kapely k někomu přirovnávám, ale pro představu lze zmínit jména jako THE FACELESS, FALLUJAH, THE BLACK DAHLIA MURDER, CATTLE DECAPITATION. Kanaďané jsou ale přeci jen odlišní. Mají vlastní výraz, jsou živočišnější, divočejší, reálnější. Vlastně by se také dalo napsat, že se jim povedlo vyhnout takové té, dnes tolik časté a běžné umělé produkci. Osobně se mi zkrátka jejich přístup líbí a vzhledem k tomu, že už dlouhé roky píši už jen o smečkách, které mě něčím zaujmou, prošli APOGEAN mým sítem. Vše je potom podpořeno opravdu dobrým zvukem, pod kterým je podepsán Zack Ohren (mixing, mastering). Zmínit musím také parádní obal od Marka Erskine, který ve mě evokuje právě zemi, zničenou a zdevastovanou. Nedávno jsem někde četl, že se již testují čipy, které vám vloží do hlavy. Ony ty zástupy nemrtvých lidských robotů nejsou zase tolik nereálné. Staří autoři sci-fi by mohli vyprávět. Jejich představy právě zažíváme. Když novou desku "Cyberstrictive" poslouchám, opravdu si připadám, jako bych byl v brzké budoucnosti. Vzhledem k událostem posledních let a stavu společnosti, jsou mé fantazie převážně temné a chladné. Stejně jako hudba téhle kapely. Jsem moc rád, že jsem na ně při svých toulkách kyberprostorem narazil. Možná to byl nějaký virus, možná jenom program, který někdo pustil mezi nás. Všichni se stále dívali do obrazovek a připomínali zombie. Technická death metalová apokalypsa! Temné, mrazivé vize z blízké budoucnosti!
Asphyx says:
Maybe it was a virus, maybe it was just a program that someone let in. Everybody kept looking at their screens and looking like zombies. Dumb sheep going to the slaughter. It was so easy to control them. They wanted it themselves. Crowds of dead faces. I mean, they were still a little alive, but their brains were boiling in their own juices. Then it started. The madness broke out gradually. The first individuals ran against the wall early in the morning. Their brains were streaming on the floor and their eyes were full of blood. I thought a nuclear disaster would destroy us, but I was wrong. The darkness is in all of us.
Technical death metal isn't a frequent guest on my player. But there are some bands that do catch my attention. APOGEAN are from Toronto, Canada and they come this year with their debut album. I sat down, gradually turned up the volume and suddenly started swaying contentedly to the beat. Powerful melodies, sharp riffs, elaborate themes. It was getting dark outside and I suddenly felt like a real madness was breaking out around me.
Maybe one day we'll be left with nothing but scorched earth. But until that happens, I will be happy to listen to records like this. The gentlemen are not only very good musicians, but they can also write great songs. They have drive, that hard-to-define power, feeling, if you will. I don't like to compare bands to anyone, but to give you an idea we can mention names like THE FACELESS, FALLUJAH, THE BLACK DAHLIA MURDER, CATTLE DECAPITATION. Canadians are different after all. They have their own expression, they are more animalistic, wilder, more real. In fact, one could also write that they have managed to avoid the artificial production that is so common nowadays. Personally, I simply like their approach and since for many years I have been writing only about packs that catch my attention, APOGEAN have passed through my net. Everything is then supported by a really good sound, under which Zack Ohren (mixing, mastering) is signed. I must also mention the awesome cover by Mark Erskine, which evokes in me the country, destroyed and devastated. I read somewhere recently that they are already testing chips to put in your head. Those legions of undead human robots aren't so unrealistic. Old science fiction writers could tell you. We're living their fantasies right now. When I listen to the new "Cyberstrictive" album, I really feel like I'm in the near future. Given the events of the last few years and the state of society, my fantasies are mostly dark and cold. Just like this band's music. I'm so glad I stumbled upon them in my wanderings through cyberspace. Maybe it was a virus, maybe it was just a program that someone let loose among us. Everyone kept staring at their screens, looking like zombies. A technical death metal apocalypse! Dark, freezing visions of the near future!
Tracklist:
01. Bluelight Sonata
02. Thousand-Yard Glare
03. Distance (Of Walls And Wails)
04. With Which Ear You’ll Listen
05. Imposter Reborn
06. Within The Bounds Of A Smile
07. Hueman (The Pleasure Of Burn)
08. Polybius
09. Spinthariscope
10. An(T)Imus
band:
Vocals/Lyrics - Mac Smith
Guitars - Dexter Forbes
Guitars - Gabriel Silva Castro
Drums - Jacob Wagner
Bass- Robert Tam
Guest Solo on "Bluelight Sonata" by Alex Baillie
Guest Solo on "Hueman" by Paul Walsh
Mixing/Mastering by Zach Ohren
Artwork by Mark Erskine
