Terror - Dan Simmons
2077, BB art
Manželka byla nějaká utahaná, tak jsem nasadil tempo. Bylo ještě šero, ale musel jsem ven. Mám to takhle o víkendech čím dál tím častěji. Večer se vždycky díváme na nějaký film nebo seriál nebo si jen tak čteme. K Terroru jsem se dostal vlastně náhodou. Jak o knihách píšu a vyhledávám si různé informace, tak mi strejda google tuhle v jedné reklamě doporučil. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Nepřesvědčila mě ale reklama, spíše popis, o čem příběh je. Jako malý kluk jsem miloval dobrodružné romány. Dlouhé mořeplavby, přechody hor, nové ostrovy. Amundsena. Odvaha, dobrodružství. Bylo to napínavé, mnohdy na motivy skutečných událostí. Miloval jsem zeměpis, v atlase, který mám někde dodnes, jsem si vyhledával, kde hlavní hrdinové byli. Asi je to chlapská vlastnost, asi je to napětí, záhady, které nás stále přitahují. Mám rád, když vidím u svého skoro dospělého syna, že má stále ty ohníčky v očích, když se těší na nějaký výlet s kamarády. V každém z nás je kus malýho kluka. A je to tak moc dobře. Kdybychom neměli koníčky, stali by se z nás jenom prázdné nádoby.
Mrzly mi prsty a stehna. Přidal jsem raději do kroku. Představoval jsem si, že je vánice a kolem cesty leží zmrzlá zvířata i lidé. Krutost, ale spravedlnost přírody lze cítit i kousek za městem. Domů jsem přišel a měl jsem v těle neskutečný chlad. Všichni se právě probouzeli a byli trošku naštvaní, že větrám. Jenže já musel, po snídani mě čekalo několik prvních kapitol. Potom káva, u které jsem konečně rozmrzl. Arktida byla najednou i u nás v bytě. O výpravě královského britského námořnictva pod vedením Franklina, jsem již četl mnohé. Paměť kupodivu zafungovala dobře. Zde je ale celý příběh pojatý jako horor. Jako napínavá a krutá realita. Tehdy, v říjnu 1847, neměli lidé takovou výbavu jako dnes. Člověk si uvědomí, kam jsme se technicky za ty roky posunuli. Mě stačila procházka probouzejícím se lesem kousek za naším domem a představa, že bych byl na cestě několik měsíců, o hladu, žízni, s omrzlinami, mě děsí sama o sobě. Musel jsem zavřít okno. Dala se do mě zima. Hodně sugestivní knížka, říkám po dalších stránkách manželce.
Po obědě se jde ven. Nechápu, jak si nemohla číst dobrodružné knížky! Nemá cenu zastírat rozdíly mezi ženami a muži, byla by to škoda. Krásná je přeci ta rozdílnost, jiný pohled na svět. Nic na tom nezmění ani snaha o smazámí a bezpohlavnost. Vyprávím o tom, jak jsem se jako malý kluk otužoval v ledové vaně. Představoval jsem si, že budu jednou také dobrodruh. Na chalupě v Jizerkách jsem trénoval na běžkách a jednou si tajně vzal i plavky, které jsem si oblékl na sebe pod jégrovky. Ujel jsem na hřebeny a tam svlečený skákal do sněhu. Abych se připravil na výpravu. S bratranci jsme snili o dalekých zemích, četli si o nich a dokonce si psali deník. Stačilo nám dvacet kilometrů od chalupy. Kdo vezme zásoby? Museli jsme vypadat legračně, ale to nadšení, ta odvaha, překonat zakázanou hranici blízkého lesa. Krásné vzpomínky, ale také spousta napětí. Divoký pes, naštvaný důchodce, vyvrknutý kotník, tohle všechno jsme museli řešit. Ujel nám vlak a poradili jsme si, nešlo to jinak. Bez mobilu, jen s papírovou mapou, nožem a namazanými chleby v batohu.
Vrátíme se domů a každý si zalezeme do svého koutu. Básním o Terroru, jak je napínavý, jak záhadný a temný. Mystický. Napínavé příběhy jednotlivých námořníků. Zamzlí uprostřed divoké přírody. Jako malý jsem si to přál, s dětskou naivitou jsem si představoval, jak přežiji rok v ledu a sněhu, objevím nový ostrov nebo zvíře a potom se mnou budou dělat rozhovor v novinách, jako s dědou. Člověk léty dostane rozum, víc se bojí, protože má rodinu, děti, želvu (ha!). To je najednou zodpovědnosti, že se snažíte předcházet špatným situacím. Jste o hodně víc ostražití. Přesto o podobných výpravách hrozně rád čtu. Tahle kniha je trošku netypická v mé knihovně, ale možná o to víc zajímavá. Kostra příběhu je totiž podle pravdy. Hluchá místa doplňuje autor mystikou, hororem. Muselo to být šílené. Manželka si zaleze pod deku. Já jsem v kraťasích. Klasický případ rozdílu mezi mužem a ženou. Pořád je mi teplo, stále se v rámci možností otužuji. Větrám a holkám je doma zima. Hele, kdybyste věděly, co museli zažívat Franklin a jeho výprava...po chvilce mě ani jedna z žen v naší rodině neposlouchá. Ony snad vůbec nechápou, o čem mluvím!
A je to tak dobře. Tohle je horor, opravdu mrazivá záležitost, nic pro slabé a citlivé povahy. Já vím, kluci skoro vůbec nečtou, ale tohle je fakt spíš knížka pro muže. Možná se bude líbit i ženám, ale nevím, jestli dokážou pochopit tu touhu objevovat, vést, rozhodovat se ihned a balancovat na hraně života a smrti. Když nemůžeš, tak přidej. Makej a možná nezemřeš. Musíme stále bojovat o přežití, abychom se měli lépe, pořád chceme chránit rodiny. Zimy už nejsou takové, jako bývaly. Ale každý rok se snažím aspoň několikrát vyrazit na běžky. Miluju, když mi mrzne dech z pusy, když mám tak ledovou vodu v batohu, že se nedá pít. Jsem aspoň na chvilku dobrodruhem. Jako hrdinové této knihy. Děkuji moc za podporu. Tak zase za týden a neumrzněte, až budete tenhle příběh číst.
PS: výprava se nakonec ztratila a pátrá se po ní dodnes. Vrak HMS Terror byl objeven až v roce 2016
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Horor amerického autora je tentokrát inspirovaný tajemnými okolnostmi zániku polární výpravy sira Johna Franklina při hledání takzvané severozápadní cesty, které dodnes nebyly objasněny. Výchozím bodem napínavého děje je říjen roku 1847, kdy u pobřeží Arktidy bezmocně spočívají dvě sesterské lodě anglického královského námořnictva Franklinovy výpravy, Erebus a Terror se zdecimovanou posádkou beznadějně zamrzlé v ledu. V pestré mozaice se prolínají četné retrospektivní pasáže se skutečnými historickými fakty a dohromady tvoří dramatický a barvitý příběh boje o přežití.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)