Pán hory - Anders de la Motte
2024, Kalibr
Když jsem před více než dvaceti lety nastupoval do jedné staré továrny, dost často jsem navštěvoval archív. Bylo velmi zajímavé dohledávat dávné, historické výkresy, probírat se různými záznamy a postupy. Vše psáno tuší a perem. Na pauzáky. Krásně vyvedené písmo z první i druhé republiky. Potom hákové kříže, které jsem musel přelepovat, stejně jako V.I. Lenina a jeho srp a kladivo. Párkrát jsem našel i různé kroniky. V archívu byl chlad a takhle v létě, v době dovolených, jsem tam byl skoro pořád. Mám rád staré mapy, různé spisy. Párkrát mě vzal jeden kamarád i do knihovny. Dovedl bych si představit, že bych pracoval v archívu napořád. Jenže to nejde, tahle práce není moc dobře placená a mám dvě děti. Nová řada od Anderse de la Motte, od mého velmi oblíbeného autora severských krimi, se podobně jako jeho kolega Olsen (oddělení Q) zaobírá starými kriminálními případy. V tomto případě se jedná o zmizení dívek. Hrozná věc pro všechny, kteří zůstali. Nedovedu si to představit, čekat a nevědět nic.
Autor má svůj specifický styl psaní, který mám samozřejmě moc rád, jinak by se do mých knižních tipů neprobojoval, to dá rozum. Nemám čas, nejsem nikde organizovaný, ani placený, abych psal o knihách i muzice, co mě nebaví. Pán hory sice jede podle dnes již klasických a zavedených severských postupů, ale čte se jedním dechem. Temná, pochmurná atmosféra je budována postupně. Leonore Askerová (a její tým) je mi sympatická. Vlastně ihned jsem si ji oblíbil. V některých momentech jsem sice lépe "odhadoval" co a jak bude dál, než ona, ale to je jen drobnost. Spíše jsem měl štěstí nebo jsem byl dobře naladěn na autorovy vlny. Ono vůbec, mám od Anderse hrozně rád i jeho knížky, které píše spolu s Månsem Nilssonem. Ty mi připomínají starou dobrou britskou školu a Agathu Christie. Pán hory je ale zase úplně jiný, odlišný. Rád jsem sedával dlouho do tmy a ke konci už mžoural očima, neustále si sundával brýle a zase nandával, ale četl jsem dál a dál. Trvalo mi jen několik dní, než jsem došel až ke konci. A už teď, kdy jsou mé dojmy velmi čerstvé, se těším na další pokračování.
Když jsem kdysi, za dob covidu, se svými knižními tipy začínal, vůbec jsem nevěděl, kam až mě zavedou. Dostávám od vás spoustu návrhů na knihy, které si dávám do seznamu (jako fakt mám tabulku v excelu, protože pořádek musí bejt!) a postupně se jimi prokousávám. Je to ale řehole, to vám povím. Na jednu stranu je krásné se podělit o dojmy a přitom se snažit nic moc neprozradit, protože pak byste neměli chuť si knihu přečíst, ale je hrozně těžké udržet tempo. Protože napsat recenzi na novou desku je oproti tomu celkem v pohodě. Stačí si nasadit sluchátka, několik dní nebo týdnů poslouchat a dělat si poznámky. U knih je to opravdu těžší, pracnější. Náročnější a zabere to o hodně víc času. Proto se chci zároveň omluvit, že někdy nejsem příliš aktuální. Zkrátka mi to trvá delší dobu. Ale číst mě baví čím dál tím víc, hrozně rád se nechávám unášet příběhy. Když jsou čtivé, napínavé, zajímavé jako Pán hory, tak nelze jinak, než podlehnout.
Hodně poslední roky přemýšlím o tom, kde se bere v některých lidech taková ta hrozná temnota. Nástupem sociálních sítích se spousta jedinců doslova odkope. Vyzradí na sebe věci, které by normálně zůstaly ukryty. Bohužel, takhle to dělá dojem, že je pokřivených myslí víc, než jsem doufal. Nebo jsou jen více vidět? Kdo ví. Každopádně, do některých byste neřekli, že jsou zvrácení, hnusní a zlí. Pokaždé, když se odkryje nějaký podobný případ, jako se řeší v Pánovi hory, je mi tak nějak divně. Asi jsem na zmizelé děti háklivý, štve mě, že někteří úchylové nejsou řádně potrestáni. Tolik zničených životů. Hodně jsem nad tím přemýšlel, když jsem se prokousával jednotlivými kapitolami. Oddělení ztracených duší, které nikdy nenaleznou klid. Alespoň do té doby, dokud se vyšetřovatelka nevydá na dlouhý lov. Někdy je to beznadějné, bezmocné, je to neustálý boj mezi dobrem a zlem. Kniha na mě působila v některých momentech hodně smutně. Bál jsem se o zmizelé dívky, až tak jsem příběh prožíval.
Myslím si, že nová řada byla zahájena ve velkém stylu. Tuhle sérii budu určitě sledovat a postupně doplňovat do své sbírky. Píšu to dost často. Už nechodím tolik do hospody, už mě nebaví neustále stejné debaty o ničem. Raději si zalezu a čtu si. Těším se na každou volnou chvíli, kterou si urvu pro sebe. Je to vždy osobní a subjektivní. Je to vzájemný, těžko definovatelný vztah mezi autorem a mnou. Pána hory budu doporučovat všem, o kterých vím, že mají podobné knihy rádi. Doporučuji jej i vám. Pokud máte rádi severské krimi, tak rozhodně neprohloupíte. Včera začali hledat dívku z vesnice poblíž našeho města. Nedovedu si představit, co musí její rodiče prožívat. Opatrujte se navzájem a čtěte dokud to jde. Děkuji za pozornost, ohlasy a přeji vám jen vše dobré!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Novinka od mistra krimi, tentokrát pro fanoušky severských thrillerů – stejně jako klasici Jo Nesbo a Stieg Larsson nás nechá nahlédnout do temných stránek lidského nitra. Inspektorka Leonore Askerová s kolegy moc nevychází, proto ji odsunuli do Oddělení ztracených duší, kde se zabývá odloženými případy. Ale i tam se začne řešit aktuální zmizení místní dívky. Jak to souvisí s maketou města, kam zničehonic přibyla nenápadná figurka? S opuštěnými budovami a zákoutími, jejichž objevování se pro někoho stalo vášní? Leo se brzy ocitá na stopě sériového únosce. Je odhodlaná ho chytit. A on prahne po další trofeji.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: