Město Ember - Jeanne DuPrau
2009, Argo , Triton
Ráno jsem vstal a nemohl se skoro hýbat. Už mi bude na podzim padesát a tělo se občas ozve. Celý víkend jsem sekal na horách v Jizerkách dříví a večer si potom pod lampičkou četl knihu Město Ember. Je to povedené dílo. Napínavé a čte se samo. Už v pátek večer jsem nemohl zvednout ruce. Sekyrka byla nějaká těžká. Opláchl jsem si obličej a najednou byla kolem chalupy naprostá tma. Ve vesnici asi šetří a tak nesvítila ani lampa na protější cestě. Čekala mě dlouhá noc. Protože se mi příběh zase jednou dostal do mých snů. Budil jsem se a chtěl zkontrolovat, jestli mám ještě nějaké jídlo a pití. Odjel jsem z města, protože jsem si zase jednou potřeboval vyčistit hlavu. Vyhasla mi kamna a vypadl elektrický proud. Zapnul jsem mobilní svítilnu a četl si dál. To asi Embeřané nemohou. Představoval jsem si, co by se stalo, kdyby na naší planetě nastal black out. Zastavily by se tramvaje, lidé by si ukousali ruce neštěstím, že nemůžou klikat na obrazovky. Nebo ne? Vyšli bychom do ulic a začali rabovat? Abych pravdu řekl, našemu druhu poslední roky už moc nevěřím. Děsí mě dav, skandující zase hnusná hesla plná nenávisti. A to se zatím nic neděje.
Když čekali Linda a Harrow na ten velký den, kdy jim byla přidělena ve dvanácti letech práce, vzpomněl jsem si na Čínu a Indii. Na Bangladéš. Máme tu u nás levné věci. Místo toho, abychom je vyráběli my, je levně nakupujeme a draze převážíme přes půlku planety. Co by na takové plýtvání řekli Embeřané? Asi by si to nemohli dovolit. Ona je ta naše planeta v mnohém ještě víc zdevastovaná než ta jejich. Co zanecháme našim dětem? Hodně jsem o tom přemýšlel a byl rád, že už i na horách můžete recyklovat plechovky od piva. Usnul jsem pozdě a vzbudil se brzy ráno. Máma mi přivezla jídlo a tak jsme chvilku kecali. Bylo zajímavé poslouchat příběhy ze starých časů. Kdysi tenkrát, jsme to tady začali devastovat. Jednou nám možná dojde elektrický proud, možná nebudeme mít co jíst a tak se začneme požírat mezi sebou. Existuje ještě záchrana? Pokud něco neuděláme, tak asi ne. Možná ale zvítězí úplně jiný druh. Chytřejší. Líbila se mi představa, že existuje ještě pradávný dokument, který sepsali otcové zakladatelé. Ještě je naděje. Ve měst Ember, na Zemi asi ne.
Nasekal jsem tři obrovské hromady, potom ušel 25 kilometrů po horách. Když jsem seděl druhý den v autobuse a potom ve vlaku, tak jsem necítil ruce ani nohy. Každé obrácení stránky mě pálilo. Ale musel jsem číst dál. Jako bych byl závislý. Zachvátila mě zvědavost. Chtěl jsem vědět, kam a jak bude děj pokračovat. Doma jsem všechno vyprávěl manželce a zpátky v civilizaci se cítil nějak divně. Co když vypnou elektriku? Byl to dobrý víkend. Udělal jsem velký kus práce, potěšil stařenku svojí návštěvou a přečetl jednu z knížek, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat. Nějak se mi dostala do hlavy, do podvědomí. Asi by si ji měl dnes přečíst každý, což se samozřejmě nikdy nestane, protože nad písmenky dávno zvítězily obrázky a video. Ale to nevadí, sci-fi stejně není pro každého. Je to vlastně svým způsobem zvláštní čtení. Jedná se navíc o první díl série. Je tedy se na co těšit. Rozhodně budu pokračovat.
Ráno jsem vstal a nemohl se skoro hýbat. Už mi bude na podzim padesát a tělo se občas ozve. Celý víkend jsem sekal na horách v Jizerkách dříví a večer si potom pod lampičkou četl knihu Město Ember. Byla mlha a tramvaj měla zpoždění. Nějaký opilý nešťastník si lehl na koleje a chtěl se nechat přejet. Lidé ho ale odehnali, vytáhli a nadávali mu. Nestihnou to do práce, nepíchnou si v požadovaný čas a seberou jim peníze. Musí živit rodiny. Pán si sedl na lavičku a usedavě plakat. Potom přijela záchranka a my pokračovali dál. Jdu zase tmou a říkám si, že nikde nevidím světlo. Jsem ve svém městě nebo už jsem se teleportoval do Ember? Někdy si tím nejsem jistý. Vnímám tuhle knihu hodně osobně a zajímavé je, že je vlastně určena hlavně pro děti. Jenže já se k ní dostal až teď (první vydání je z roku 2003, takže bych to ani nestihl). Někde jsem četl, že existuje i film, ale nějak nemám po přečtení chuť jej vidět. Možná někdy v budoucnu. Zatím ve mě všechno doznívá. Nerad bych si zkazil iluze, jako jsem se mi to již často stalo.
Už to trvá několik dní, ale tělo se pomalu dostává do normálu. Většinou až při úterním plavání se svaly povolí a zregenerují. Teď už několik týdnů žiji tak, že když procházím dílnou do kanceláře, tak je to samozřejmě v mých představách obrovské podzemní skladiště. Potravin je málo a postupně docházejí. Žijeme pod umělým světlem. Slunce už dávno neexistuje. Možná nás jednou také pohltí temnota. Možná se ani nestačíme sami zničit. Já vím, v dnešním článku hodně hraji na ekologickou notu, ale kniha ve mě tyhle představy zkrátka rozjitřila. Nevím jak to dopadne, já už začal dávno u sebe. Akorát nevím, jestli tolik na jedinci záleží. Když se kouknu kolem sebe, tak takový bordel u odpadkových košů nikdy nebýval. Lidé už nechodí a všude jezdí autem. Občas ve městě problikávají pouliční lampy. Možná to tak začalo i ve městě Ember. Máte rádi sci-fi? Neváhejte ani chvilku. Tenhle příběh se čte opravdu sám. Je silný a má v sobě spoustu zajímavých myšlenek. Děkuji vám za ohlasy a teď mě omluvte, jdu si zase číst. Mějte se co nejlépe.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pochmurné město Ember, ztracené uprostřed Neznámých území a obklopené neproniknutelnou tmou, čelí postupnému rozpadu. Jeho obrovské podzemní skladiště se zásobami potravin a předmětů denní potřeby se pomalu vyprazdňuje, a tak obyvatelé strádají. Největší hrozbou pro Embeřany, nad nimiž se klene temná obloha a jimž jediné světlo poskytují reflektory a žárovky napojené na dosluhující generátor, jsou stále častější výpadky elektrického proudu. Bojí se, že je tma co nevidět pohltí nadobro.
Dvanáctiletá Lina Mayfleetová a její stejně starý spolužák Doon Harrow mezitím netrpělivě očekávají svůj velký okamžik: Den rozřazení, kdy si ze starostova sáčku vylosují první zaměstnání. Svobodomyslná Lina touží po práci, která by jí poskytla volnost, zatímco hloubavý Doon chce proniknout na místo, kde by mohl přispět k záchraně skomírajícího Emberu. Protože nepřízeň osudu může napravit jedině výměna vylosovaných papírků, bývalí kamarádi, které kdysi rozdělila malicherná hádka, se znovu sblíží. Když pak Lina objeví doma v komoře útržky dávného dokumentu, s Doonovou pomocí se ho pokusí vyluštit. Je to opravdu vzkaz od zakladatelů města, bájných Stavitelů, kteří v něm popisují cestu z temnoty? Pokud ano, co přesně v něm stálo předtím, než ho dostala do rukou – a hlavně do pusy – Linina sestřička Poppy? A proč se nikdo z dospělých, komu se chlapec a dívka se svým objevem svěří, nemíní těmito dohady zabývat?
Lina s Doonem se nakonec pustí do hledání na vlastní pěst, ale výsledek jejich úsilí jim místo vděku spoluobčanů přinese jen vyhlídku na uvěznění v městské Cele. Zdá se, že jediným možným řešením je útěk… jenže co bude potom?
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
