Příběh čtyř stý čtyřicátý pátý - Králové vznešených melodií
Měl jsem za úkol dvě věci. Připravit svačinu na cestu a dojít koupit nějaké pití. Na oboje jsem zapomněl. Podívá se na mě, když ji vyzvednu ve škole a řekne mi, že jsem zase lítal v oblacích. No hlavně, že si nezapomněl na pivo. To fakt ne, mám plnou igelitku lahváčů. Srkne si ode mě, když sedíme ve vlaku do Prahy. Jsem trošku zklamaný, protože ještě před pár lety by s náma jelo aspoň pár metalistů. Teď žádné nepotkáme. Ale co, MALEVOLENT CREATION jsem sice už viděl, ale teď je posloucháme oba. Mají tři alba a a miluju je všechny. Jsem klasickým ultra fanouškem. Mám je rád a už tenkrát byli mojí srdcovkou. A zatím poslední zásek "Eternal" (je květen, "In Cold Blood" má vyjít až za měsíc) mě doslova uhranulo. A zároveň se stalo i naším společným. Mohl jsem jej na rozdíl od ostatních vložit do hi-fi věže a udělat tím své budoucí ženě radost. Ona je dnes trošku nesmělá. Nevěděla, co si vzít na sebe. Říkám jí, vždyť je to jedno, image je na nic. A na to se napijeme. Brzdi, řekne mi, ať si kapely užiješ. Přesto jsme už kousek za hranicema na suchu. Jdeme se tedy projít kolem nádraží, procházíme se uličkami. Mnichov je podezřele prázdný. Hledáme mapu, podle které se zorientovat. Hodně nám pomůže, že umí blondýnka perfektně německy. Já koukám jako puk.
Krásné budovy září do nebe a my si povídáme. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se mnou jela. Zažila sice už spoustu koncertů, ale stejně jako já je měla spojené s partou z rodného města. Oba jsme začínali v patnácti. Kluci a holky, co chtěli vypadnout, něco zažít. Jako všichni mladí jsme se vymezovali proti fotrům a matkám. Oba jsme měli rádi ostré riffy, temnější melodie, malá pódia a pivo na parketu. Džínové vesty, vytahaný trika a svetry. Vzpomínáme, smějeme se a já si stále dokola říkám, jaký je to super, že jí mám, že se mnou zůstala a já s ní. Tak nějak si sedneme i v jídle. Nechce po mě drahé restaurace, raději zajdeme na párek a klobásu. Dva týdny mažeme na koleji jenom Májku na suchý chleba, abychom mohli mít nějaké peníze na pivko v Německu. Vstupenky jsem koupil dopředu, hned co jsem bral peníze z brigády. Přivezl mi je jeden kluk z koleje, jehož otec makal jako zedník za hranicema. Zabalil jsem je do igelitové fólie, co kdybychom náhodou zmokli? Sedneme si do jedné malé hospůdky, kterých jsou ve městě desítky. A je nám tu moc dobře. Čepují tu něco bavorského a máme přesně takovou tu skvělou náladu, kterou chceme před koncertem mít. Hlídej hodiny, ať se dostaneme dopředu. Abys viděla, víš, dělám, jak jsem zkušenej a protřelej koncertní návštěvník.
Dojdeme si pro jistotu na záchod a už stojíme před klubem. Má německý název a zaboha jsme si nemohli vzpomenout, jak se jmenoval. Takhle to mám hodně často. Nikdy jsem si neschovával vstupenky, nikdy si nic nezapisoval. Já jezdil na koncerty vždycky jen tak, pro radost, protože mě kapely zkrátka bavily. Jdeme do takový industriální budovy, snad bývalá továrna. Těžko říct. Žmouláme drobné a mžouráme na nápojáky, protože máme jen na pár piv. Ale i tak to stojí za to. Němci jsou děsně milí, metalista metalistovi bratrem. Ono taky, blondýnka je nepřehlédnutelná. Nemá na sobě sice nic true stylového, ale i ve vytahaném svetru je děsně sexy. Vidíš to, mohla ses provdat na západ, mít se dobře a místo toho máš jednoho obyčejnýho studenta, který ještě vůbec neví, co by chtěl jednou dělat. Dá mi pusu, obejme mě a pak sledujeme nějakou místní kapelu. Je to death metal, takovej tvrdší, nebál bych se napsat i brutální. Mě to baví hodně, mojí dívku skoro vůbec. A tak překvapí ruličkou bankovek, které ušetřila bokem, abychom měli na něco k jídlu. Nejíme, ale pijeme. Líbáme se ve stínu a nasáváme atmosféru. Pořád je pro nás výlet za hranice něco obrovského, velkého.
Následuje thrash jako řemen. Dnes by z něj byli mladí začínající fanoušci vystřelení z kecek, ale když já raději, když je v něm něco navíc. Nojo, jenže tenkrát to nebylo retro, ale jenom obyčejná kapela, co jen kopírovala. Nefungoval princip nostalgie. Teď jdu pro pivo já. Nikde žádný fronty, jenom pár kluků a holek, co se přišli bavit. Pro nás zážitek na celý život, pro ně další koncert v řadě, na který si odskočí po večeři. Je zkrátka pravda, že jsme si tenkrát museli všechno vybojovat. Nebyly peníze, museli jsme trávit nekonečný hodiny ve vlacích a často jsme měli i hlad. Ale těch zážitků. Nikdo nebýval znuděný a často jsme si koncerty užili už jen proto, že jsme na něm byli. A to i přesto, že kapely hrály na prd a zvuk byl jak z kanálu. Vše vyvážilo to, že jsme spolu, že vůbec můžeme. Tohle lidem, co tuhle dobu nezažili nevysvětlíte, není to přenosné. Jedna smečka byla tenhle večer vynikající. Hlavní hvězda večera, právě brázdící evropský kontinent, k nám do Čech tentokrát nepřijela. Alespoň co si pamatuju. Nešlo všechno ověřit na pár kliknutí.
Málokdy jsem v takovém rauši, že bych řádil jako pominutý. Většinou si užívám vystoupení uvnitř sebe, jen se tak jemně kývám do rytmu, poslouchám, často zavřu i oči. Jenže tentokrát jsem tady se svojí holkou, rozumíš a to se chci taky trošku předvést. Skočím mezi ostatní a točím se v kruhu. Němci jsou nejdřív kožený, ale už mají taky upito. Co na tom, že na koncertě je tak padesát lidí a paří jich tak dvacet? Je mi to jedno, jsme underground a kapela to moc dobře ví. Jedou na plné obrátky. Dochází k vzájemnému přenosu mezi námi a pódiem. Je to natolik návykové a té energie je tolik, že se přidává i moje milá. Svíjí se jako kobra, dělá pohyby, které jsem u ní ještě neviděl a to s takovým gustem, že jsem překvapený. Usmíváme se mezi stěnou z vlasů, pomáháme si na nohy, když spadneme, dáváme si pusy jako obyčejní milenci. Mezi skladbami, když si potřebují muzikanti trošku vydechnout, mi skáče do náruče a objímá mě nohama kolem pasu. Bože můj, nechci, aby to někdy skončilo. Hrají se i nějaké nové skladby a musím říct, že jsem nadšený. Tohle je a vlastně navždy zůstane muzika, kterou bych býval hrál, kdybych u toho vydržel.
Svléknu se do půl těla, protože je mi takové děsně vedro, že bych si rád sundal i kůži. Máme ještě na pivo? Ještě každej na jedno. Sedneme si bokem, ale musíme pít rychle. Zavírají. Kapela balí cajky a kluci se na nás usmívají. Mají proč, právě jsem zažil jeden z nejlepších koncertů ve svém životě. Když se vypotácíme z klubu, je mi najednou šílená zima. Ochladilo se a my pomalinku střízlivíme. Jsme ale pořád plni zážitků. Je o čem se bavit. Na vlak čekáme několik hodin. Máme hlad, žízeň, bolí nás celé tělo. Nechápu, jak to moje holka vydrží. Půjčím jí křiváka, protože je fakt zmrzlá. Já sice taky, ale pořád mám v sobě toho mladého gentlemana, jak mě to učil děda i otec, když byl ještě normální. Bere mě za ruku, objímá mě pod lampami a vypráví mi jako průvodkyně o Mnichově. Spousta informací, které skoro ihned zapomínám, pořád mám přepnuto na režim koncert, ale baví mě poslouchat melodii jejího hlasu. Vstávej, už nám to jede. Připadá mi, že jsem spal snad hodinu, ale je to jen pár minut na lavičce na nádraží. Vůbec nevím, jak mě sem zavedla. Kdybych byl sám, bloudil bych ulicemi možná dodnes.
Ve vlaku je nám taky zima. Obejmeme se a tentokrát usne moje milá. Já koukám do tmy a vzpomínám, kolik akcí jsem už zažil. Usmívám se, protože většina jich byla veselá. Míhají se mi před očima dívky, se kterými jsem chodil. Moji kamarádi. Vydrží mi to až do Čech. Musím za záchod. Zavřu se do kabinky a když se vrátím, tak sedí v kupé nějaký chlap. Kouká se divně na blondýnku a když si k ní sednu, tak jenom něco zamumlá a vztekle odejde. Probudí ji to a ihned se ptá, o co jde. Jen ji pohladím po vlasech a usměju se na ní. Spi dál. Jenže už prý nemůže. Jdu s ní pro jistotu na záchod a počkám v chodbičce. Vrátíme se a až do Plzně si povídáme. Kolem se pasou srny i krávy, krajina kolem nás ubíhá a jsme tak nadšení, že se stavíme na Americké nahoře v bufáči. Dáme si saláty, každý ten svůj oblíbený a protože jsem si mohl vybrat peníze, tak potom i sekanou. Na kolej se dostaneme totálně hotoví. Osprchujeme se a když jdeme spát, tak se ke mě přitulí. Byl jsem na vrcholu blaha. Chápeš to kámo, moje holka se mnou byla v Mnichově na kapele, kterou zbožňuju! Metal vole!
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):