Hluboký sníh - Brian Freeman
2023, Kalibr
Už mám rád svůj klid. Možná je to příznak stárnutí, ale štvou mě davy lidí v ulicích, koncerty narvané k prasknutí. Supermarkety s nadrženými důchodci, kteří jsou neomalení. Tuhle jsem dostal hůlkou jenom proto, že jsem stál příliš dlouho u mléka. Bylo ve slevě. Ony se ty svině musely někde narodit, mít nějaký rodiče, říkával mi kdysi jeden kamarád. No nic, pryč od všeho. Asi jako každý potřebuji relax. Vypnout mozek a soustředit se na něco jiného, než obvykle. Znáte to, práce, rodina, stereotyp všedních dní. Jak z toho ven? Mě pomáhá muzika, čtení a potom dlouhé procházky po lesích. Jeden takový máme kousek za domem. Chodím tam rád a často. Je úplně jiný, než ten na chalupě v Jizerkách. Tady jsou borovice a voní v něm smůla. Když ale zajdete hlouběji, je stejně temný. Někdy bývá i strašidelný. Když se ponoří do mlhy. Nedávno jsem viděl chlapa, který klečel uprostřed cesty. Vypadal, že nemá hlavu. Byl jen totálně ožralý. Ale díval se na mě divně. Raději jsem přidal do kroku a neustále se ohlížel za sebe.
Když byly naše děti malé, trávil jsem s nimi v lese hodně času. Byl jsem jako ovčácký pes, který kolem nich kroužil. Jednou jsme totiž hledali malou holčičku, co se ztratila mamince, která čuměla do mobilu. Zavolal jsem manželce, která odvedla naše ratolesti a pomohl jsem hledat. Ten děs, co nás všechny popadl, byl neskkutečný. Paralizoval nás. Není nic horšího, než ztracené dítě. Brian Freeman to ve své knize Hluboký sníh, vykreslil opravdu hodně uvěřitelně. Malé holce bylo něco kolem pěti, takový to živý dítě, v knížce je to desetiletý Jeremiah. Přesto se mi všechno spojilo v jedno. My jsme měli štestí, jeden starý pán, který nám také pomáhal, ji našel na nedaleké mýtině. Měla pusu od borůvek a spala na trávě. Jako anděl. Nejdřív jsme tedy byli v šoku, vypadala tak klidně, jako mrtvá, ale pak se nám šíleně ulevilo. Vše dobře dopadlo. To se ale v knížce nestane.
Já vám pořád nevím. Nejsem žádný strašpytel, ani se příliš nebojím, ale když jsem v lese sám, mám pocit, že se mi pokaždé zbystří smysly. Jsem potom ochoten věřit na příšery, démony, vlkodlaky a všelijakou další havěť. Když ještě napadne hodně sněhu a je krutá zima, tak potom na jaře můžete najít různá temná tajemství. Najednou jdete po cestě, po které jste chodili naposledy na podzim a něco je jinak. Najdete malou kostu v příkopu, uvidíte divná znamení. Někdy dojde i k něčemu opravdu zlému a les je jediným svědkem. Mám pocit, že se mnou mluví. Stromy šeptají. My čtenáři detektivek a thrillerů jsme na vraždy zvyklí. Jenže to jsou knížky, realita bývá ošklivější, mrazivější, hnusnější. Myslím si, že autor tohle všechno umí perfektně vykreslit. Děj je napínavý, zajímavý, chytil mě a jen tak nepustil. Baví mě ještě jedna věc. Mám rád, když se v knihách objeví staré křivdy, mladické nerozvážnosti, když se musíte ponořit i do historie. Příběh pak bývá košatější a pestřejší.
Je to svým způsobem hodně smutná kniha. Dějová linka desetiletého Jeremiashe, je opravdu ponurá. Bohužel. Jenže zase, když se podíváte kolem sebe, když si sundáte růžové brýle, tak se podobné věci bohužel stále dějí. Mnozí zavíráme oči, ale děje se to. Lidé umí být hodně zlí a špatní. Statistiky mluví za vše. Už jsem od autora četl jeho knížky s Frostem, ty mě bavily hodně, ale tahle také není k zahození. Je čtivá, napínavá jak kšandy a měla na mě takový ten lepící efekt - nemohl jsem se odtrhnout. Bydlím v bytě, ve kterém se pořád něco děje. Vlastně moc klidu nemám. Ale nevadilo mi to, normálně jsem si sedl a četl a četl. Kolem mě se vařilo, uklízelo, hádaly se děti, prostě normálně běžel život. Ale já se dokázal plně soustředit. A asi to nebude tím, že dělám v open space office a jsem zvyklý. Kniha je zkrátka fakt dobrá.
Hluboký sníh nelze jinak, než doporučit. V rámci tohoto stylu se jedná špičku loňského roku. Alespoň pro mě, pro starého psa. Mě také chytil ten les okolo, ten sníh, co křupal pod nohama. Vždycky, když jsme se vrátili o víkendu z dlouhého špacíru, dali jsme si kafe. Ani pak nemusíme mluvit. Povídali jsme si na lesních pěšinách. Jenom na sebe kývneme a jdeme si oba číst. Já do křesla a moje milá žena na kanape. Uvelebíme se a necháme se unášet fantazií. Musím tedy říct, že Brian Freeman je hodně dobrý autor. Už si to u mě několikrát potvrdil. Pokud máte podobný vkus jako já, tak nelze jinak, než říci třikrát ANO, ANO, ANO. Buďte dobří, děkuji za skvělou zpětnou vazbu. Moc si jí vážím. Pěkný den přeji. A dávejte na sebe nejen v lese pozor.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mistr napínavých psychothrillerů přináší nový silný a poutavý příběh. V zapadlém okrese Mittel, kde se všichni znají a nikdo nezamyká své auto ani dům, se ztratí desetiletý Jeremiah Sloane. S každou další hodinou, kdy není k nalezení, je jasné, že se stalo něco zlého. Něco, co si místní nechtějí představit ani připustit. Něco, co možná souvisí s bájnou stvůrou zvanou Ursulina nebo s pár měsíců starým, neobjasněným případem vraždy. Nebo s tajemstvími, které tady má a skrývá každý. Některá leží zahrabaná v závějích. Ale ani ten nejhlubší sníh neodolá jarnímu tání.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)