Rozhovor s funeral doom death metalovou skupinou z Finska - CONVOCATION.
Odpovídali L. and M.N. , děkujeme!
Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):
Ave CONVOCATION! Ráno jsem vstával velmi brzy. Venku byl sníh a do práce jsem šel několik kilometrů. Mrzlo, bylo -18 stupňů Celsia a poslouchal jsem cestou vaši novou desku „No Dawn for the Caliginous Night“. Nad městem byly těžké černé mraky. Nějak se mi oboje, hudba i příroda, spojilo v jeden celek. Musím vám vyseknout poklonu, novinka je opravdu velmi povedená. Jak vznikala? A kam jste se chtěli od minulé desky posunout?
L: Děkuji. To zní jako opravdu dobrý způsob poslechu alba, i když -18 je na můj vkus až příliš. Chtěli jsme nějak vytvořit album, které by svou atmosférou nebylo "městské" nebo "přírodní", ale tak nějak trochu mimo - možná nadpozemské. Neměli jsme tak jasnou vizi, kam bychom se měli po "Ashes Coalesce" vydat, ale místo toho jsme jen trochu zkoumali, tvořili písně a snažili se přijít na to, jaký velký obraz se nám objeví.
Sleduji vaši hudební cestu od úplných začátků. A pokaždé, když poslouchám některou z vašich desek, představuji si hluboké a temné lesy někde u vás, ve Finsku. Ovlivňuje vás nějak prostředí, ve kterém žijete? Myslím tím teď určitou melancholii, možná i smutek, věčnost, které lze z vaší hudby zaslechnout. Kde vás napadne většina motivů pro nové skladby?
MN: Tohle je země temnoty, sebevražd a problémů s alkoholem. Takže to na nás samozřejmě má vliv.
L: Řekl bych, že určitě hodně. Žiju v místě, kde je na druhé straně město a na další straně pole a lesy. Mám tendenci se tam dost často procházet po přírodě a nasávat tu atmosféru. Tam jsem nejvíc v klidu. A rozhodně jsem si jistý, že to, že jsem Fin, má velký vliv. Vyrůstali jsme s posloucháním příběhů o nejrůznějších útrapách a životě po válkách a celková mentalita a nálada je velmi ponurá. Většina hudby v rádiu je velmi melancholická a texty se vždy zabývají nějakými problémy. "Všechno je hrozné".
Na tématech jsme pracovali společně s Markem a nakonec jsme se nejvíce ponořili do lidské psychiky.
Jak vlastně CONVOCATION skládají, tvoří nový materiál? Chápu to dobře, že Lauri Laaksonen vytvoří veškerou hudbu a Marko Neuman potom nazpívá vokály? Jak se liší skládání pro CONVOCATION a DESOLATE SHRINE?
L: Z hlediska základního procesu se to tolik neliší. Nejdřív pracuji na nápadech v hlavě, pak s kytarou nebo klávesami a pak se dívám, kam mě to zavede. Ale v menším měřítku s Convocation a DS pracuji jinak. Mám jinou kytaru, kterou používám, s Convocation píšu mnohem víc na klávesy a tak dále. V dnešní době je to jiný druh myšlení.
Proč jste se vlastně rozhodli hrát zrovna doom metal? Čím vás tenhle styl fascinuje? Já to mám třeba tak, že se potřebuji v dnešním rychlém světě uklidnit, zastavit se, srovnat si myšlenky. Hrozně rád si třeba u vašich desek čtu knížky. O víkendu se rád toulám v lesích a když se vrátím, sednu si do křesla a čtu si. K tomu poslouchám „No Dawn for the Caliginous Night“ a pak si připadám očištěný. Jak vnímáte tento styl vy?
L: To je opravdu dobrá otázka. Myslím, že jsem původně chtěl více pracovat s klávesami, varhanami a podobnými nástroji, protože jsem je už použil v několika písních DS. A vždycky to bylo v pomalejších pasážích. Takže to vedlo k závěru, že chci jít hlouběji do této sféry. Nebylo to z takového toho "fanouškovského" pohledu, že bych chtěl dělat doom (funerální nebo jiný), protože mám rád určité kapely. Byl to čistě krok dál po cestě. Přišlo mi to přirozené a zajímavé. Stejně tak bych teď mohl říct na rovinu, že sám doom metal ve srovnání například s black a deathmetalem moc neposlouchám.
MN: Pro mě osobně nejsem velký fanoušek doom metalu. Mám rád některé kombinace death doomu, ale jako tradiční doom ne. S výjimkou Profetus. Tu kapelu mám rád.
Tomu úplně rozumím. Taky mám tendenci pouštět si některá alba, když dělám v podstatě cokoli jiného než hudbu. Výtvarné práce, domácí práce, čtení a tak dále. Z nějakého důvodu, když mám alba puštěná na pozadí, jsem do nich hodně ponořený, protože se nesnažím nic poslouchat. Hudba prostě působí jako kouzlo od pozadí až do (pod)vědomí.
Česká republika je malý stát uprostřed Evropy. Jsme bývalá socialistická země. Přesto, když se s kamarády bavíme v hospodě, tak máme Finsko hrozně rádi. Vaši kulturu, přírodu (kdybys jen věděl, kolik jsem viděl dokumentů o vaší přírodě!). Nějak cítím, že vnímáme hudbu velmi podobně. Připadá mi, že když někde hraje nějaká kapela od vás (miluju SOLOTHUS, PURTENANCE a spoustu dalších!), rozumím jim, líbí se mi, jak hrají. Jak vnímáš vaši scénu a kapely ty? Držíte pohromadě? Podporujete se navzájem?
L: Možná to souvisí s naší minulostí, kdy jsme byli podmaněni mnohem větší zemí a pak jsme se od ní osvobodili. Zanechalo to obrovskou stopu na kultuře a lidech. Zajímavé je, že pro mě, i když mám rád naši přírodu, není svým způsobem tak super výjimečná. Vždycky se podívám do zahraničí, třeba do Norska, jak je jejich příroda úžasná a tak dále. To už je asi taková lidská vlastnost, že se vždycky podíváme jinam, ne? Vždyť vy máte úžasnou přírodu stejně tak i krásná města.
MN: Bookuju a organizuju koncerty pro několik finských deathmetalových kapel, pracuju na Helsinki Death Festu atd. Takže podporuji deathmetalové kapely ve Finsku. Vidím to tak, že držíme při sobě a vzájemně se podporujeme.
Řekl bych, že se snažíme držet pohromadě a jsme hodně hodně propojení. Ale upřímně řečeno, my (například Convocation a, promiňte, kluci, i Solothus) dnes patříme spíš ke "starší generaci". Doufám, že pochodeň ponesou ti mladší, ale s těmi jsem zatím moc v kontaktu nebyl. Pokud vůbec existují, haha. Samozřejmě jsme země s malým počtem obyvatel, takže když znáš kluky, kteří dobře hrají na nástroje a mají podobné zájmy, máš tendenci se s nimi spřátelit a dělat spolu různé blbosti. Sdílet tipy, poslouchat hudbu, povídat si o filmech, o životě, pít a pařit spolu a tak dále.
Pracuji ve firmě, která před několika lety koupila jednu vaší továrnu. Kolegové, když k vám do Helsinek jezdí, tak si město hrozně pochvalují. Jídlo, pití, prostředí. Když se jich ale zeptám na nějaké kluby, tak nevědí, protože neposlouchají metal. Hrajete s CONVOCATION někde? Nebo jste jen kapelou, která nahrává alba? Mohl bys nám nějaký dobrý klub doporučit? Já jen, abych věděl, až se k vám konečně dostanu. Jak jsou na tom CONVOCATION se živým vystupováním všeobecně?
L: Zajímavé. Rád bych věděl, která. Momentálně nemáme stabilní koncertní sestavu, takže žádné koncerty. Ale možná s tím v budoucnu něco uděláme. Helsinky jsou pěkné místo, ale jako většina měst nejsou hned vidět. Spousta pěkných míst se možná hůř hledá a vyžaduje trochu průzkumu. Já osobně jsem se do Helsinek znovu zamiloval, když jsem trávil léto toulkami po městě a jen tak náhodně chodil sem a tam. Dá vám to nový pohled na "staré nudné město".
Jedna věc je ale škoda, že naše kluby pro živou hudbu jdou do háje. Spousta dobrých středně velkých podniků skončila a nenašla se za ně náhrada. Takže jsou to buď opravdu hodně malé kluby, nebo obrovské arény a nic mezi tím.
Musím se ještě vrátit k novému albu. Nedá mi to, ale musím se zeptat, v jakém studiu jste nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem? On je totiž zvuk opravdu mrazivý, krásně čitelný a perfektně vyjadřuje celkovou atmosféru desky.
L: Díky. Všechno jsem to nahrál já a mastering provedl Greg Chandler. Na albu jsem pracoval ve svém mobilním studiu "Desolate Dungeon", kde jsem nahrál bicí a všechny ostatní nástroje. Byl to dlouhý proces, ale myslím, že to stálo za tu námahu. To byl přesně můj cíl - mít trochu jasnější textury, aniž bych obětoval příliš mnoho z té tíhy. Bylo opravdu těžké udržet rovnováhu, ale celkově to dopadlo dost dobře.
Obal také krásně doplňuje vaši hudbu. Pletu se, když si myslím, že se jedná o fotku? Kde vznikla a kdo je jejím autorem? Nebo je to namalovaný obraz? Mě opravdu zaujal, protože přesně takhle vypadala obloha, když jsem slyšel vaší novou desku poprvé.
L: Je to moje digitální malba. Je to tematické shrnutí alba v kostce, ale udělané tak, aby to nebylo hned patrné. Ani příliš ponurá. V podstatě je to taková klidná scenérie za denního světla, ale jsou tam mraky a/nebo nějaké entity, které slunce nejen zakrývají, ale i navždy škrtí. Entity se k sobě přibližují a brzy se propojí, čímž světlo uškrtí. Je to, stejně jako samotný název alba, analogie deprese, demence nebo jiné těžké nemoci, která zatemňuje nebo otravuje mysl člověka. Chtěl jsem do toho dostat trochu starých Anathem a Candlemass, ale zároveň je to dost generická finská kulisa. Jel jsem ze středu Finska zpátky domů na jih a počasí bylo tak nějak podobné: slunečno, ale neustále se měnící skvrny mraků vytvářely všude velmi temné stíny a na konci už světlo nedosáhlo na zem. V tu chvíli jsem přemýšlel o konceptu obalu a uvědomil si, že ho mám sakra celou dobu před očima.
Jak ses vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? Máš nějaké hudební vzdělání? V jaké první kapele si hrál? Jaký byl tvůj první koncert? Povídej, vyprávěj…
MN: Neměl jsem žádné vzory. V raném věku jsem se věnoval extrémnímu metalu, ale k nikomu jsem nevzhlížel. Nevím proč, prostě jsem to nedělal. Mám nějaké hudební vzdělání, ale víc jsem se naučil studiem sám. Například zpěvem a křikem ve sprše. Moje první vystoupení? Psal se rok 1995. Byli jsme (ano, ta kapela se tak jmenovala) opilí, pustili jsme tam tajně zadním vchodem nezletilé, rozbili jsme nějaké nástroje a skříně (ne vlastní), jednoho z nás zmlátili a vyhodili nás z vlastního koncertu. Totální katastrofa. Milovali jsme každou vteřinu.
L: Jako dítě jsem byl nucen hrát na klavír, ale nakonec jsem dělal spíš základní dětské věci - hrál jsem fotbal, počítačové hry a tak dále. Moc mě to nebavilo, hlavně proto, že jsem byl nucen hrát písničky z not. Připadalo mi to velmi nudné a hodnotu hudby v životě jsem tak nějak lépe pochopil, až když jsem dostal prostředky k tomu, abych si ji mohl sám vytvářet. Ne jen hrát to, co už napsali jiní.
Se vzory si nejsem jistý. Ty se měnily asi každý rok. U bicích asi Lombardo ze Slayer už v 80. letech. Ale celkově to mohl být kdokoli nebo cokoli. Alice in Chains, The Prodigy, Katatonia, Emperor, Kingston Wall (finské progresivní trio), klasika, Dracula´s Soundtrack, prostě cokoliv. Můj první koncert byl pravděpodobně nějaký vánoční nebo letní školní festival. Byl jsem jeden z mála lidí ve škole, kteří chtěli nebo uměli hrát na bicí, takže mě mnohokrát požádali o výpomoc. Nesnášel jsem to, haha.
Nezbytná otázka na konec. Co chystají CONVOCATION v nejbližších měsících? Máš nějaký vzkaz pro fanoušky? Zde máš prostor…
L: Chystám se natočit bicí pro jednu skladbu, která bude spolu s další, která se na album nevešla, na splitku. Takže se chystají dvě nové písně!
Díky za rozhovor a samozřejmě děkuji všem za podporu. Velmi si jí vážíme, obzvlášť v těchto dlouhých a temných prosincových dnech.
Děkuji moc za rozhovor. Moc si jej vážím. Už teď vím, co budu poslouchat zítra cestou do práce. Má zase mrznout a myslím si, že „No Dawn for the Caliginous Night“ je pro mě jasnou volbou. Je to vynikající album, díky moc i za vaši hudbu! Mějte se co nejlépe!
L: To zní jako skvělý plán. A hodně štěstí i tobě!
Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)