DEADLY STORM STRÁNKY/PAGES

▼

pondělí 22. ledna 2024

Recenze/review - MEPHITIC GRAVE - Dreadful Seizures (2024)


MEPHITIC GRAVE - Dreadful Seizures
CD 2024, Memento Mori

for english please scroll down

Když jsem odcházel ze hřbitova, usmíval jsem se. Myslel jsem si, že už budu mít konečně klid. Pronásledoval mě jako stín celý můj život. Trápil mě a ubližoval mi. Byl zlý a nenávistný. Nechal jsem ho spálit v plamenech a rozprášit u hřbitovní zdi. Daleko od lidí. Vrátil se již první noc. Jakmile jsem usnul. Nebo jsem byl bdělý? Už nevím. Najednou stál u mé postele a divně se kýval. Kolem úst měl krev a v jeho očích bylo stále stejné zlo. 

Někdy mám pocit, že zlo nelze nikdy zničit. Třeba když poslouchám druhé dlouhohrající album maďarských démonů MEPHITIC GRAVE. Ti opět přicházejí s děsivým, morbidním death metalem, který musel být nahráván v katakombách, ve kterých bývají pohřbíváni prokletí. Alespoň tak vnímám jejich nové album "Dreadful Seizures" já i všechny přízraky. 

Tohle je prašivá, shnilá hudba, mrazivé ozvěny ze záhrobí. Ve stylu třeba takových AUTOPSY, DEICIDE, CRYPTIC BROOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, CARTILAGE, PESTILENCE, OBITUARY. Zkrátka a dobře, stará škola ve své krystalické podobě. Ono se to možná nezdá, ale pradávný prašivý smrtící kov má v sobě pořád velkou sílu. Maďaři to alespoň dokazují. A dělají to velmi elegantně a přesvědčivě. Působí na mě jako skupina zkušených hrobníků, kteří již mají něco za sebou. Přesně ví, co a jak chtějí hrát a podřizují tomu úplně vše. Potvrzením může být nejen velmi plesnivý zvuk, hnilobný obal, ale hlavně velká spousta od krve umazaných nápadů. Nevím, jestli jste byli někdy přítomni exhumaci starého hrobu, ale pokud ne, tak máte možnost. Vyzvedávány jsou ostatky prokletých kněží. Srdce probodnutá kůlem, useknuté končetiny, zohavený obličej. Není to tak dávno, co lidé ještě věřili v imaginárního spasitele. Líbí se mi atmosféra celého alba, temné a velmi podmanivé nálady, které se během poslechu vznášejí kolem, jako můry kolem svíčky. Dejte si pozor, abyste nebyli také spáleni na popel. Tahle deska totiž hoří jasným černým plamenem. Je v ní něco navíc, co ji odlišuje od ostatních. Nějak podvědomě vnímám, že tohle je přesně smrtící kov, který koluje i v mých žilách. Doporučuji, abyste zhasli všechna světla a přidali pořádně hlasitost. Budou praskat víka od rakví! Démoni se vrátili! Morbidní exhumace starého, zničujícího death metalu!


Asphyx says:

I was smiling as I left the cemetery. I thought I'd finally be at peace. He'd haunted me like a shadow all my life. He tormented me and hurt me. He was mean and hateful. I had him burned in the flames and scattered by the cemetery wall. Away from the people. He came back the first night. As soon as I fell asleep. Or was I awake? I don't know anymore. Suddenly he was standing by my bed, swaying strangely. There was blood around his mouth and the same evil in his eyes. 

Sometimes I feel that evil can never be destroyed. Like when I listen to the second full-length album by Hungarian demons MEPHITIC GRAVE. Once again they come up with horrifying, morbid death metal that must have been recorded in the catacombs where the damned used to be buried. At least that's how I and all the ghosts perceive their new album "Dreadful Seizures".

This is dusty, rotten music, chilling echoes from beyond the grave. In the style of AUTOPSY, DEICIDE, CRYPTIC BROOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, CARTILAGE, PESTILENCE, OBITUARY. In short, old school in its crystalline form. It may not seem like it, but the ancient dusty death metal still holds a lot of power. At least the Hungarians prove it. And they do it very elegantly and convincingly. They strike me as a group of experienced gravediggers who have been through something. They know exactly what they want to play and how they want to play it, and they subordinate everything to that. Confirmation can be found not only in the very moldy sound, the rotten cover, but especially in the large number of blood-stained ideas. I don't know if you have ever been present at the exhumation of an old grave, but if not, you have the opportunity. The remains of cursed priests are being retrieved. Heart pierced by a stake, limbs severed, face mutilated. Not so long ago, people still believed in an imaginary savior. I like the atmosphere of the whole album, the dark and very captivating moods that hover around while listening, like moths around a candle. Beware of being burnt to ashes as well. This record is burning with a bright black flame. There's something extra that sets it apart from the others. Somehow, subconsciously, I sense that this is exactly the deadly metal that runs through my veins. I suggest you turn off all the lights and turn up the volume. Coffin lids are gonna pop! The demons are back! A morbid exhumation of old, destructive death metal!


Recenze/review - MEPHITIC GRAVE - Into the Atrium of Inhuman Morbidity (2021):
v