Recenze/review - BLOOD RED THRONE - Nonagon (2024) ~ DEADLY STORM zine

BLOOD RED THRONE - Nonagon

CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Už dávno jsem ztratil naději. Nepomáhalo vůbec nic. Zkusil jsem modlitby, zaříkávání i starodávné tajemné rituály. Moje oči ztrácely jiskru a tělu pomalu ubývalo maso na kostech. Lidé se mě začali stranit, říkali, že jsem divný, že mluvím cizí řečí. Kdyby jen věděli... Stalo se to již dávno, v dobách, kdy ještě světu vládly přízraky. Byl jsem proklet. Až navěky, amen! Je to již mnoho lety, co jsem propadl jediné pravé víře - ryzímu, nefalšovanému metalu. Toulám se podsvětím a vyhledávám hudbu, která mě dokáže rozsekat na malé kousky. Tentokrát jsem se vydal na dlouhou cestu bez konce. Na sever, do Norska. Abych se nechal pohřbít zaživa u nové desky maniaků BLOOD RED THRONE.

Nemá cenu zapírat, přiznal bych to i bez mučení. Pro tuhle smečku mám velkou slabost. Nikdy totiž neslevila z kvality. Pokaždé dostanete spoustu zajímavých melodií, chorobný vokál, zničující bicí. To vše zabalené v absolutní tmě a chladu a podávané na víku od rakve. Nové letošní album "Nonagon" jenom moje slova potvrzuje. Je hrozně příjemné být prokletý a poslouchat u toho novou desku BLOOD RED THRONE.

Trošku jsem se bál změny na postu zpěváka, ale Sindre Wathne Johnsen se ujal své role na výbornou. Vy si tak můžete vychutnat pořádnou porci shnilého masa ve stylu BLOOD RED THRONE. Vždy se mi moc líbilo, jak kapela pracuje s morbidními náladami, jakou dokáže vytvořit temnou a šílenou atmosféru. Na posluchače je vytvářen takový ten poctivý, surový tlak, který máme my staří fanoušci reálné smrti, tolik rádi. A to vše za podpory masivního a ostrého zvuku (Ronnie Björnström - mixing, mastering). Navíc, protože jsme zároveň i sběratelé a podporovatelé, oceňuji parádní obal. Autorem je řecký malíř Giannis Nakos a podepisuji vám vlastní krví, že tenhle motiv se bude na tričkách i vinylech vyjímat opravdu dobře. Vraťme se ale k tomu nejdůležitějšímu, k hudbě. Pokaždé, když jsem "Nonagon" poslouchal, připadal jsem si jako lovená zvěř. Vždy jsem se naplno ponořil do jednotlivých songů a popraskaly mi všechny kosti v těle. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, s takovým tím krvavým nadšením, které vás přinutí mávat hlavou, podupávat si do rytmu a nakonec skončíte v mosh-pitu. Návštěva téhle hrobky mi dělá velkou radost na mé černé duši. Zničující surový kov smrti, který je načernalý jako ruka prašivé mrtvoly, se vám bude určitě také líbit. Pokud jste byli kdysi prokletí jako já, tak na to můžete vzít jed. Norové jsou ve skvělé formě a neznají slitování. Tohle je nahrávka, která působí jako těžký vzduch na místech, kde se stalo něco hrozného, děsivého, násilného. Z riffů odkapává krev a skupina působí jako smečka prašivých vzteklých psů. Krvavý, prokletý, zuřivý smrtící kov, který se vám dostane až do morku kostí! Bestie, která vás roztrhá na kusy!

Asphyx says:

I lost hope a long time ago. Nothing was helping. I've tried prayers, incantations and ancient mystery rituals. My eyes were losing their sparkle and the flesh on my bones was slowly fading. People began to shun me, saying I was strange, that I spoke a foreign language. If they only knew... It happened a long time ago, in the days when ghosts still ruled the world. I was cursed. Forever and ever, amen! It's been many years since I succumbed to the one true faith - pure, unadulterated metal. I wander the underworld in search of music that can cut me to pieces. This time, I've embarked on a long journey with no end in sight. To the north, to Norway. To be buried alive by the new album from maniacs BLOOD RED THRONE.

There's no point in denying it, I'd admit it without torture. I've got a big soft spot for this bunch. They've never been one to skimp on quality. Every time you get lots of interesting melodies, sick vocals, devastating drums. All wrapped up in absolute darkness and cold and served on a coffin lid. This year's new album "Nonagon" only confirms my words. It's awfully nice to be cursed and listen to the new BLOOD RED THRONE album.

I was a bit afraid of the change in the singer, but Sindre Wathne Johnsen took his role perfectly. You can enjoy a good portion of rotten meat in the style of BLOOD RED THRONE. I've always loved the way the band works with morbid moods, the dark and crazy atmosphere they can create. It creates that honest, raw pressure on the listener that we old fans of real death love so much. And all of this is backed by a massive and crisp sound (Ronnie Björnström - mixing, mastering). Plus, being collectors and supporters at the same time, I appreciate the awesome packaging. The artist is Greek artist Giannis Nakos and I sign with my own blood that this motif will look really good on t-shirts and vinyls. But let's get back to the most important thing, the music. Every time I listened to "Nonagon" I felt like a hunted animal. I was always fully immersed in each song and every bone in my body cracked. The songs are actually very well written, with that bloody enthusiasm that makes you bob your head, stomp to the beat and eventually end up in a mosh-pit. Visiting this tomb makes me very happy on my black soul. The devastating raw metal of death, which is blackened like the hand of a mangy corpse, is sure to appeal to you as well. If you were once cursed like me, you can take poison for that. The Norwegians are in fine form and know no mercy. This is a record that feels like heavy air in places where something terrible, horrible, violent has happened. Blood drips from the riffs and the band comes across as a pack of mangy rabid dogs. Bloody, cursed, furious death metal that gets right down to your bones! A beast that will tear you apart!