Příběh čtyř stý třicátý osmý - Setkání s mimozemšťany
Byli jsme s Michalem asi největšími fanoušky sci-fi. Troufám si tvrdit, že jsem jej na tenhle styl přivedl já. On byl spíš beatnickej, ale i Hrabalovskej. Díky němu jsem objevil spoustu nových knih a bylo to super. Městská knihovna v Plzni byla velmi dobře zásobená, navíc ve městě, takže jste šli jedny knížky vrátit, druhé si půjčit a mohli jste hned do hospody. Sedíme zrovna na náměstí a zazdíváme školu. Nějaký cvičení o materiálech, které nás ale vůbec nezajímají. Probíráme Asimova a přeme se o vesmírných civilizacích. Představujeme si, jaké to bude za deset, dvacet let, jak na tom bude lidstvo dobře, protože před pár lety padnul socialistický blok a teď už bude všechno fajn. Předpovídáme umělou inteligenci, ve které se poměrně dobře trefíme. Něco málo jsme slyšeli už i o internetu, ale tam se mýlíme, není přeci možný, aby lidi seděli raději někde u počítače, než šli ven. To nám hlava nebere. Kompy byly doménou našich spolužáků z Favky, což byli děsní nerdi. Máme z nich tak trošku prdel. Kolejemi koluje spousta vtipů.
Dáváme si do zobáčku, je nám fajn, protože je venku hezky a holky se vlní ulicemi. Za hezkými se ohlédneme, na milé se usmějeme a ty naštvaný ignorujeme. To můžou být sebekrásnější, ale jakmile nemá rohlík na puse, tak má určitě nějakej problém. Chtěl bych mít schopnosti, víš, abych je viděl nahý, ale taky jim koukal do hlavy. Ty vole, ženskou nejde pochopit, to by neuměli ani mimozemšťani, děsně se tomu řehtáme, až nám servírka řekne, že jsme blbý. Výčepák se ale řehtá s námi. Pak přijdou naše holky, tak se zklidníme, protože si to u nich nechceme dneska rozházet. Slíbily nám totiž, že nás doprovodí na přednášku. Narazili jsme na ní náhodou. Jednou cestou z koncertu, který se mi nelíbil. Odehrál se v Andělu. Na pódiu seděla neskutečně smutná a nešťastná holka s kytarou. Dokonce už měla nahraná nějaká CD, ale mě přišla děsně ukňouraná. Ale spousta kluků na tyhle éterický typy letí a tiše přikyvovala v hledišti. Mezi nimi několik dívek, co byly také zachmuřené. Nějak jsem to tenkrát celé nepochopil. Proč se trápit někde v baru na koncertě, když nám normálně život přináší různé překážky. Zvedl jsem se a Michal šel se mnou. No a na jednom sloupu jsme si přečetli, že v sokolovně na Bolevci bude přenášet velký odborník na vesmír.
Dopili jsme pivo a dál vyprávěli o knížkách. Měl jsem trošku pocit, že to naše dámy vůbec nebaví, ale šly s námi. Ihned se daly do dvojice a bavily se úplně o něčem jiném, než my. Jdeme jako vždy pěšky. Kolem Mže, pak nahoru, přes Rondel a mezi paneláky. Trošku bloudíme, ale nakonec se osvědčí můj orientační smysl. Vypadá to dobře. Všichni v kvádrech. Tváří se vážně. Jen mě zarazí, že za námi zamknou. Lidí tu je tak padesát, samej intouš, jestli mi rozumíte. Blondýnka a Blanka jsou jedinými ženami v sále. Jinak je to čistě mužská vědecká záležitost. Sedneme si a já mám hrozně divný pocit. Vůbec nevím proč. Jsem po několika nedávných zážitcích se satanisty, několika kolegy studenty ze školy vůbec dost ostražitý. Ale asi ne málo, protože to, co přijde, značně přesahuje moje chápání. Na pódium vleze chlap v kvádru a neustále se křečovitě kření. Vítáme vás na přednášce scientologů. Něco mi to říká, ale nemůžu si vzpomenout, co. Vůbec nám nedojde, že to je sekta. My si mysleli, že se tu budou říkat nějaké zajímavé věci.
Omyl, nejdříve se promítá struktura celé organizace. Mají to promyšlený. Blondýna měla vždycky dobrý radary na lidi, já se zatím učím a ihned chce jít pryč. Já ne, připadá mi to hloupý a neslušný. Jak je člověk vychovanej, tak toho tyhle šmejdi zneužívají. Po řečech se promítá film. Hnusnej film. Pitvají v něm mimozemšťana. Ten pak obživne a říká nám nějaký věci, jako že ho máme poslouchat, že jsme jeho otroci a do žen naklade svý vajíčka. Je tam spousta krve, hnisu, ale je to celý natočený hodně blbě, tak nomu nikdo, kdo kdy viděl nějaký béčkový horor, nemůže věřit. To si tedy myslím já, i mí společníci. Ne tak zbytek osazenstva. Všichni dělají oooch, a aááách a když se oplodňují ženy, tak se na nás pořád otáčejí. Pak nastane chvíle dramatického tich. Panebože, to jsou ale čuráci, řeknu já, pak přidá něco Michal. Ale jsme jediní. Ostatní tleskají. To je hrozný, jak se nechají lidi zblbnout. Je mezi námi totiž i několik profesorů. Exaktní vědci, co tu souhlasně kývají, když jím ukazují, co zase všem Američani zamlčeli. Píše se prosím rok 1997.
Rozsvítí se světla a řeknou nám, že se budou vybírat peníze. No ale, vždyť na plakátu bylo, že je to zadarmo, zaskučí Michal. Pak se na sebe podíváme a nemusíme ani nic říkat. Zvedneme se jako jeden muž a jdeme ke dveřím. Jenže jsou zavřený. Poprosím slušně, jednoho maníka, aby mi otevřel. Ani se na mě nepodívá. Opakuji svůj požadavek, teď už důrazněji. Ale očividně se jedná o takovýho toho robota bez mozku, o gorilu, najatou na špinavou práci. Přijde ke mě přednášející a se stále stejným šklebem mě poprosí, abych zaplatil. Odmítnu a tak na mě skočí jedna opice, pak druhá a odtáhnou mě vedle do místnosti. Zavřou za mnou dveře. Mám strach o blondýnu, tak začnu kopat do dveří. Ale nic. Pak se z reproduktorů ozve chladný hlas. Očividně nahraná páska s takovými těmi sektářskými kecy. Rupne mi v kouli, tady už sahají na moji svobodu. Omezují mě. Kopnu do repráku a začnu celou místnost demolovat. Konečně se otevřou dveře a zase jsou tu milé opice. Zmítám se, ale není mi to nic platné. Jsem přesunut do další místnosti. Aspoň, že zahlédnu blondýnku i ostatní, jak sedí a sledují nějaký další film. Moje milá vykřikne, ale Blanka jí dá ruku na stehno. Odezírám, že se má uklidnit.
Připadá mi to jako zlý sen. V další místnosti je totiž plátno a ihned se spustí film. Nejdřív velká hlava, šéf celé církve. Je debilně předabovaný i namluvený. Takový ten moudrý kokot, který nesnáším celý život. Ještě několikrát zařvu, aby mě pustili ven. Nic. Tak vezmu židli a protrhnu plátno. Řvu, že jsou kurvy a připadám si jak v Mechanickém pomeranči. Všichni ti mimozemšťani, prázdný řeči, vymývání mozku. Povede se mi prokopnout dveře a Michal mi pak říkal, že jsem vypadal jak akční hrdina. Rozcuchaný vlasy, divoký výraz v obličeji. Jdu si pro tebe, zakřičím na blondýnku a ona se začne smát. Celé je to absurdní. Zrovna je tma a hraje nějaká debilní psycho hudba. Vezmu ji za ruku a divím se, kde jsou mí opuchlí přátelé s holými hlavami. Utečeme. Zatím sice nevím jak, ale něco vymyslím. Jdu za zvukem a pak i obrazem. Odněkud musí promítat. Vtrhnu do dveří a tam sedí vyjukaný chlapec. Vezmu ho pod krkem, zeptám se, jak může takový sračky pouštět a kudy se dostanu ven. Prý to dělá pro peníze, ale to ho neomlouvá. Každopádně, je tu ještě jeden východ. Jde se. Je tu špína a bordel, holky občas zaječí. Ale pořád lepší, než ty kreténi uvnitř.
Příště už budu číst jen porno, řeknu všem, když vylezeme. Stojíme za keřem a hele, kdo nám tu pokuřuje. Hlavní přenášející, k němu jdoucí jedna z goril, která se ptá, jak ještě dlouho. Odpoví mu, že je má nechat ještě tak patnáct minut škvařit a pak má následovat pitva mimozemšťana. Protože jsem odkojený na indiánkách, řeknu kryj mě, i když nikdo neví jak. Má to za následek, že když zakřičím na toho blba, že je blb a chci mu dát ránu, tak mu ji nedám, protože mě gorilí muž složí k zemi. No paráda, padne na mě jedno živý prase. Odře mi kolena, lokty i záda. Vyrazí dech a kroutí mi rukou. Nezmůžu se na vůbec nic. Zvedne mě a začne mi vyhrožovat. Normální regulérní lopaťácká vyhrožovačka. Kopnu ho do holeně, hodím hlavou dozadu a asi mu přerazím nos. Pak utíkám. Za rohem se ptám Michala, proč mi nepomohl. Jsem intelektuál vole, já se neperu. Tak dík.
Je čas na menší ošetření, které proběhne v nedaleké hospodě. Milá servírka nám pomůže. Sedíme, já dýchám ještě přerývavě, ale už je fajn. Hele kluci, až zase budete mít nějakej dobrej nápad, určitě s náma počítejte. No a my se děsně stydíme. Ne že bychom na mimozemšťany věřili, ale mysleli jsme si, že třeba někde daleko je svět, kterej je lepší, než ten náš. Nelže se tam, všichni jsou chytrý a přemýšlení hlavou a ne prdelí. Čekali jsme Arthura C. Clarka a Asimova a místo toho jsme dostali scientologickou církev. Partu hnusnejch parchantů, kteří jen z lidí tahají peníze. Vždyť to musí být nezákonné? Nebo ne? Nevíme, právo bylo tenkrát hodně děravé a spousta vychcánků si dělalo, co chtělo. Ale na každou svini se vaří voda. Za několik měsíců byla plzeňská sekce církve zažalována kvůli zpronevěře peněz. Mě už pak jenom napadlo, že jsme jim to tam měli zapálit. I se všema mimozemšťanama.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):