O pití - Charles Bukowski
2022, Argo
Vydržel jsem tenkrát docela dost. Měl jsem trénink. Hospody bývaly místem, kde se klábosilo, byla v nich sranda. Když se řeklo v sedm, tak všichni přišli na půl sedmou, aby se pohodlně usadili. Dělali jsme pravidelné seance, při kterých teklo pivo proudem. Omámeni alkoholem jsme diskutovali o knihách a někdy to bylo tak vášnivé, že jsme se málem poprali. Bylo mi dvacet, nosil jsem křiváka a nebo dlouhý kabát. Vytahaný svetr a velké kostěné brýle. Vlasy až na záda a moje holka, budoucí manželka, patřila k nejkrásnějším, co jsem kdy viděl. Všichni mi ji záviděli, to jsem zjistil až po letech. Zrovna probíráme Bukowského. Mám od něj přečteno všechno, co zatím vyšlo. Kamarád Michal dlouze a rozvážně rozebírá jeho dílo. Blance se nelíbí, protože je sprostej. Oba mluví dlouho a já postupně zjišťuji, že vůbec nerozumí tomu, co jim chce Charles říct. Nejde o všechny ty kurvy, blitky, chcaní a sraní, Bukowského musíte umět číst. Buď ho milujete a rozumíte mu a nebo jde totálně mimo vás.
Vše je totiž ohlodané na kost, na dřeň. Má odžito, i když některé příběhy jsou samozřejmě odposlechnuty. Autor si kolem sebe vytvořil bublinu a právě jeho styl mu zajistil popularitu. Veřejná čtení, která když si vyhledáte na youtube, tak vás doslova uhranou. Ošklivej chlap, kterej je ale uvnitř hrozně křehkej. Chápu to, býval jsem stejný. Mladý a neklidný, fascinoval mě jeho styl, dlouhou dobu jsem chtěl být jako on, jako Lemmy, se kterým má hrozně moc společných bodů. Víte, ono je to ale všechno trošku jinak. Musíte číst mezi řádky, musíte přemýšlet. I kurvy a pasáci jsou totiž lidé, kteří mají své strachy a bolesti. Přiznám se, že jsem vlastně sílu jeho knih ocenil až teď, když se mi blíží padesátka a ve chvílích, kdy mám trošku víc času, tak se vracím ke knížkám, které jsem měl kdysi rád. Nechávám je na sebe znovu působit a přemýšlím, čím mě kdysi zaujaly. A čím dnes. Bukowského vnímám úplně jinak. fascinuje mě lehkost, se kterou skládal slova vedle sebe. Spoustu jeho citátů mám zapsaných a znovu a znovu mi potvrzují svoji platnost.
Sbírka O pití je nově vydána a patří k jedné z knih, které jsem dostal letos k vánocům. Ano, vzpomínal jsem. Žádný jiný spisovatel nemá takový nadhled a nepíše tímto způsobem. Dostal jsem chuť na pivo a dlouho jsem se díval z okna. Uvědomil jsem si, jak mě vlastně Bukowski ovlivnil. Možná asi nejvíc ze všech autorů. Možná i díky němu se pokouším psát, protože potřebuji ze sebe dostat to co on, občas bolest, někdy radost. Je to nutkání, jako se jít vysrat, jak píše v jedné povídce. Je to tak. Hlavou se vám začnou míhat myšlenky, na něco si vzpomenete a musíte si to zapsat. Je to zajímavý a těžko popsatelný proces. Každý muzikant, umělec, tvůrce, to moc dobře zná. Jenom Bukowski to ale uměl perfektně popsat. A co se týká chlastu? Viděl jsem, co dokáže s lidmi, kteří mu propadli. Zažil jsem šíleného otce, kamarády, kteří se upili k smrti. Přesto mám rád takové to normální popíjení, kdy si zvýšíte trošku náladu, kdy se vám potom dobře spí, když se smějete s kamarády. Je to dobrý sluha a špatný pán. Přes týden nepiju vůbec, ani lahváče. O víkendech si ale trošku dopřeju. Vyčistím si hlavu, podíváme se na nějaký dobrý film.
Koncerty bez piva jsou pro mě spíše trápením. Já se chodím bavit, ne sledovat ostřížím zrakem chyby muzikantů. Abstinenti mi nevadí, znám jich také spoustu, ale často bývají v křeči, jakoby jim chybělo se uvolnit. Musí se to umět, člověk na to musí přijít časem. Bukowski moc dobře věděl, že chlast je zhouba, ono také, v reálu nebyl zase tak velký alkoholik, byla to samozřejmě póza, ale když pil, tak to stálo zato. Byl to velký silný chlap a taky tak psal. Žádný intelektuál (i když chytrý byl jako liška), ale muž z davu, který dokázal strhnout ke čtení i lidi, kteří mají problém přelouskat reklamní letáky. Rozuměl lidské duši, její temnotě, ale i lásce. Teď, v době, kdy už mám velké děti a nějaké ty menší zkušenosti, jej chápu o hodně víc. V mnoha lidech postupně vyhasne vášeň, stanou se z nich jenom zombie, které podlehnou stereotypu. Vstát, do práce, z práce, televize nebo teď už spíš internet, nákupy, pořád dokola, dokud nezemřeš. Potkat někoho, kdo přemýšlí, koho ještě nedostali, je hodně těžké. To si potom víc vážíte společných setkání.
„Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli; když se přihodí něco dobrého, pijete, abyste to oslavili; a když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo.“ Krásný citát, co říkáte? Jen dodám, že to nemusí být nutně pití. Může to být víra, nakupování, nadávání s kolegy v práci. Jak píšu výše, Bukowski moc dobře znal lidi a jejich slabosti. Intelektuálové na něj koukají trošku skrz prsty, ale co, to nevadí, pro ně má Bukowski také jeden citát: „Intelektuál je člověk, který vyjadřuje prosté věci složitým způsobem; umělec je člověk vyjadřující složité věci jednoduše.“
Opatrujte se, přeji vám, aby se vám v novém roce dařilo a děkuji za pozornost. Na zdraví!
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ženské, kočky, psaní, hudba. A pití. Tohle všechno se vybaví každému čtenáři Charlese Bukowského; každému asi v jiném pořadí. Po tematických antologiích O kočkách a O psaní vychází nyní další soubor básní a prozaických úryvků, známých i méně známých, z velké části nově přeložených; a jednotícím prvkem je alkohol, opilost, chlast. Pití jako životní náplň, berlička, záchranný pás, pramen inspirace i dobré nálady. Knihu konzumujte s rozumem, není vhodná pro řidiče a těhotné ženy.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
