Divadlo Járy Cimrmana - Ladislav Smoljak , Zdeněk Svěrák
1987, Melantrich
Byl jsem zase na cestách. To se vždycky přepnu do úplně jiného stavu. Poslouchám muziku do sluchátek a koukám se z vlaku, jak kolem ubíhá krajina. Vrátil jsem se zase po nějaké době domů, do Mladé Boleslavi. Procházím se ulicemi, vzpomínám, kde jsem jako mladý řádil. První parta, první holka, první polibek. Toulám se ulicemi a připadám si děsně starý. Jakoby kolem mě život proběhl a ani se neohlédl. Mrzne a měl bych někam zajít na pivo, ale nechce se mi. Místo toho se projdu po Radouči a dívám se na Michalovickou putnu a Jizeru. Moc lidí tu už neznám, nejezdím sem často, raději vyrážím na sever, na chalupu do Jizerek. Včera jsem dočetl jednu knihu a najednou jsem v divném mezistavu, že nemám nic do vlaku. Jedu brzy ráno, směr Turnov, pak na Tanvald a když vystoupím, udeří mě do očí další vzpomínky. Jseš jak starej jezevec, řekne mi manželka do telefonu a má pravdu. Jenže já si nemůžu pomoc. Zkontroluju chalupu, uklidím polámané větve. Je tu děsná zima a fouká. Ani nezatopím a vylezu nahoru na půdu. Nic si nevyberu. Je mi z toho nějak smutno. Není nic horšího, než když nemáte co číst.
Klepu kosu na zastávce a pan řidič je nevrlý. Asi ho serou lidi. Trošku ho chápu, ale zase na druhou stranu, tak jdi dělat něco jiného, ty vole. Mám v Jablonci skoro hodinu čas. Pak pojedu rovnou do Prahy. Vylezu po schodech nad autobusák a zahnu doprava. Hele, antikvariát. Ihned vlezu dovnitř a málem pak nestihnu spoj. Tolik skvostů a dobrot. Je velká škoda, že se tímhle moc nevydělá, nemůžu si dovolit dělat práci, která neuživí rodinu. Ale bavilo by mě to. Vykupovat knížky, licitovat o ceně, pak je zatřídit, přehrabovat se v nich, pročítat je. Nechávat si ty nejlepší kousky, prodávat a bavit se se zákazníky. Sním a z mých představ mě probere až jedna slečna. Vezmete si tu knihu? Kývnu jako v mátohách, zaplatím pakatel a ani nevím, co mi zabalila do papíru. Občas mívám divné stavy, kdy jsem raději někde v oblacích, mimo tenhle svět. Koupil jsem si dnešní recenzovanou knihu. Starý ohmataný výtisk. Pro mě momentálně artefakt, kus i mé historie. Dětství s kazeťákem, mládí, kdy jsem konečně do divadla Járy Cimrmana zavítal, filmy, které miluju. Zkrátka a dobře, je to pro mě povinnost. Nakupoval jsem reflexivně, impulsivně.
A dobře jsem udělal. Slečna s iphone a neskutečně dlouhými nehty sice vedle mě v autobuse ohrnovala nos. Protože knížka přeci jen trošku zaváněla zatuchlinou. Taky jsem šedivý a mám nadváhu. Rozhodně se nemůžu rovnat klučíkům, co je lajkovala celou cestu do Prahy. Já na to šel jinak. Listoval jsem, hladil stránky, byl jsem jak nějakej fetišista. Kdo byl asi původní majitel? Který zvrhlík může dát takovouhle knihu do antíku? No vlastně, ještě že tak, jinak bych se už někde za Jabloncem neusmíval jako Buddha. Ano, byla to blaženost, byla to láska a dobrota. K tomu ten laskavý humor, někdy břitký a ostrý, ale vždy myšlený v dobrém. Žádné zlomyslnosti, padání na hubu a dnešní tolik rádoby nekorektní prdel. U Járy Cimrmana jsem se nikdy nepopadal za břicho. Spíše jsem se pokaždé nechal vcucnout do dávné doby, mezi parní stroje, balóny, expedice. Do doby, o které mi vyprávěly babičky a dědové, protože jim o ní povídali jejich rodiče. Vystoupím na Černém mostě a v metru vypadám jak nějakej hipster. Jedna paní v obrovských brýlích se na mě usměje. Potom ukáže na knihu a dá mi palcem pomyslný like. Hned je mi veselo na duši.
Spousta hlášek zlidověla, těch osm her, které zde naleznete, jsou pro každého fanouška povinnost. Známe je všichni nazpaměť a když potkáte podobně prokleté, tak lze diskutovat celý večer, různě navazovat. Prý existují i lidé, kteří nemají humor Cimrmanů rádi. Možná o tom jenom nevědí. Nebo je to póza. Znáte to, dnes musíte zaujmout za každou cenu. A nebo jsou prostě z jiného těsta, než já. Jejich věc. Čekám na hlaváku v Praze a nemám si samozřejmě kam sednout. Tak si čtu ve stoje. To nemám moc rád, ale nemůžu si pomoc. Stojím vedle krásného a mocného obchodu Luxor, se spoustou skla a těmi nejaktuálnějšími bestsellery. Vše je takové krásné a připadám si jako chudý příbuzný, když žmoulám v ruce tenhle starý výtisky. Ohnuté oslí rohy proti lesklým kuchařkám a životopisům osmnáctiletých modelek. V dnešní době bych asi neobstál, ale je mi to tak nějak jedno. Jsem ve svém a Cimrmanově světě.
Hodil by se nějaký pompézní závěr, něco v tom smyslu, že mě oslovila krásná dívka v kupé na Plzeň. A až domů jsme spolu rozmlouvali o knihách. Nic takového se nestalo. Jel jsem s umaštěným padesátníkem, který měl otevřený tablet a diskutoval na serveru Novinek. Vždycky jsem si říkal, kde se tihle lidé berou. Teď už to vím. Prskal u toho a nadával. A tak jsem knížku ani nedočetl. Pozoroval jsem ho jako vědec pokusné zvíře. Vše jsem dohnal až doma, po večeři a dobré kávě. Je to skvělá kniha. Jestli na ní někde narazíte, jděte do ní. Dobrého humoru je jako šafránu. Díky moc, že ještě čtete! Mějte se co nejlépe.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kniha obsahuje úvodní přednášky a texty celkem osmi her, jež byly uvedeny na scéně Divadla Járy Cimrmana v prvním desetiletí jeho existence: Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda Na mýtince, Vražda v salonním coupé, Němý Bobeš, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, široký a krátkozraký, Posel z Liptákova a doslov Vladimíra Justa „Smysluplná hra s nesmyslem“.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: