Lesní duch - Graham Masterton
2023, Golden Dog
Ke skautskému hnutí mám velmi blízko. Kdysi dávno jsme jako malí našli několik knížek na chalupě po dědovi. Naučili jsme se z nich, jak vázat uzly, jak zabít rybu, aby moc netrpěla a udělat si z ní pochoutku na ohni. Kousek od chalupy jsou hluboké lesy, kde jsme se toulali, poznávali rostliny i zvířata. Když dnes někomu řeknu, že jsem jako malý lovil pstruhy do ruky a číhal na raky, když někomu řeknu, že jsem měl každé prázdniny své čolky a mloky, tak už mi moc lidí nevěří. Bylo to krásně dětství, byli jsme páni kluci, raubíři, kteří zažívali spoustu dobrodružství. Každý rok jsme byli jiný indiánský kmen. Nedávno se mi o všem zdálo. Byl jsem sice na Šumavě, ale to jsou hory, které jsou v mnohém Jizerkám podobné. Měl jsem běžky a ve stopě jsem byl velmi brzy ráno. Vyběhl jsem nahoru na hřebeny a nepotkal ani živáčka. Vzpomínal jsem na to, jak jsem chtěl být skautem, ale nesměl to nikde říkat, protože kolem byli jenom pionýři. Zrovna jsem dočetl Lesního ducha a chvílemi jsem měl pocit, že se v dálce houpe několik oběšenců.
Je to skvěle napsaná kniha, temná a záhadná. Je v ní kus historie a lidské nenávisti. Pro mě osobně první setkání s autorem. Občas to tak mám, objevím si pro sebe někoho nového. Mnohdy mi knížku doporučí nějaký kamarád, někdy umělá inteligence. Je to vlastně jedno. Přečetl jsem si, o čem kniha je a říkal si, že mě tohle téma zajímá. Příběh je hororový a já jsem zase jednou všechno prožíval znovu. Co když mě někdo překvapí? Na běžkách jsem poměrně zranitelný. Hodně jsem nechával fantazii, aby vzpomínala jak na moje dětství, tak na knížku. Jezdil jsem, asi jako každý, na pionýrské tábory. Někdy byly skvělé, ale někdy, když je vedli divní lidé, tak se stali noční můrou. Jako tenkrát, na mezinárodním táboře, kde našli kubánským dětem v puse červy a museli jsme všichni do karantény. Jako kdysi, když jsem šel na noční hlídku s jednou holkou a ona se mi počůrala, protože se šíleně bála. Byli jsme malé děti, uprostřed temných lesů. To víte, představivost pracovala na plné obrátky.
Líbí se mi i vztah k minulosti, k Polsku, které je jak známo od Jizerek nedaleko. Mám rád knížky, které navazují na naše dějiny, líbí se mi, když se odkrývají stará děsivá tajemství. Připadá mi potom všechno uvěřitelnější, protože i naše dějiny jsou pohnuté a mnohdy hodně kruté. Ještě si pamatuji, co vyprávěly sousedky a babička, co se dělo po válce. Dávno zapomenuté vraždy, násilí, krádeže. Musí vždycky přijít několik nových generací, aby vše přestalo bolet. Problémem bývá, že zločinci zůstanou často nepotrestáni. Miluji lesy, mám rád jejich zdánlivé ticho. Slunce, které proniká přes koruny stromů. Malý hřbitov, uprostřed mýtiny, který je dávno zapomenutý. Když budete zticha, stanete se jeho součástí. Autor vytvořil vskutku děsivou atmosféru, která vynikne o to víc, když se potom jdete projít kousek za město. Ono je to umění, umět navodit takové nálady. Četl jsem opět jedním dechem, přesně tak, jak to mám nejraději. Pod lampičkou, která mi několikrát zhasla, protože žárovka pomalu končila svojí životnost.
Cestoval jsem nejen s autorem a jeho hlavními hrdiny, ale taky sám se sebou, do svého dětství. Dospělí nás často strašili, abychom nechodili tam, kam oni nechtěli. Přesto nás někdy přemohla zvědavost. Jako tenkrát, když jsme šli na jeden opuštěný statek a našli tam provaz, který byl v polovině odříznutý. Také kapky krve a s křikem jsme potom utíkali zpět, do bezpečí. Mladší z nás se potom báli jít i na záchod, protože se říkalo, že tu chodí kolem chlápek se sekyrou zaseknutou v hlavě. Přesně takový pocit mám i z Lesího ducha. Je to návyková knížka, na pomezí detektivky, thrilleru a hororu. Líbí se mi způsob, jakým je napsána, oceňuji, že mě chytla a nepustila. Byl jsem napnutý, od začátku do konce, trošku jsem se bál, to k tomu patří. Ale hlavně, fantazie mi opět pracovala na plné obrátky. Byl jsem znovu malým klukem, skautíkem, kterým jsem chtěl tolik být, abych byl jako děda a nikdy se mi to nepovedlo, protože tomu doba nepřála. Graham Masterton se stal dalším autorem, které jsem si letos objevil.
Lesní duch je zároveň i posledním mým letošním tipem. Byla to jízda, co myslíte? Doufám, že jsem se vám aspoň párkrát trefil do vkusu. Pokud by to bylo alespoň jednou, má moje psaní smysl. Jsem stále překvapen a udiven, jaký moje knižní tipy mají odezvu. Nečekal jsem to a utvril jsem se v tom, že lidé ještě čtou, ještě přemýšlejí. Mám naději naději do budoucna. Vypadá to, že příští rok bude pro mě a moji ženu hodně těžký. Bojovat proti nemoci je náročné a dlouhé. Chce to pevné nervy a hodně síly. Přeji vám, ať jste zdrávi, ať máte dobré světlo a ať vás pořád baví číst. Děkuji moc za všechno a opatrujte se!
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současná Amerika. V lese u skautského tábora je nalezeno patnáct skautů a sedm jejich vedoucích – všichni spáchali sebevraždu. Jeden z mrtvých chlapců je přítelem Sparkyho Wallace, jehož otec Jack vede v Chicagu polskou restauraci. Jack objeví souvislost mezi sebevraždami a smrtí vlastního dědečka, který se zabil v Kampinoském pralese v Polsku, když za druhé světové války bojoval proti nacistům.
Jack a Sparky se společně vydávají do Polska, aby odhalili děsivé tajemství. Co způsobuje nezvladatelnou paniku lidí v lese? Aby se jim to podařilo, musí hrůzu zažít na vlastní kůži a dostat se až na samou hranici šílenství.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)