Rozhovor s death metalovou skupinou ze Švédska - ONE DAY IN PAIN.
Odpovídal Niclas Olsson, děkujeme!
Ave ONE DAY IN PAIN! Niclasi, právě poslouchám vaši novou desku „In Pain We Trust“ a připadám si jako v devadesátých letech minulého století, když jsme s kamarádem přišli vždycky z obchodu nebo pošty, sedli si k přehrávači a poslouchali novinky stále dokola. Hergot, nové album se opravdu povedlo. Jak vlastně vznikl nápad založit ONE DAY IN PAIN? Proveď nás prosím historií kapely.
Nicke:
Jsem moc rád, že se vám naše nové album líbí! Moc děkujeme!
Příběh ODIP začíná v dubnu 2020, kdy jsem byl 6 týdnů nemocný doma v Covidu a jsem ten typ člověka, který potřebuje celou dobu něco dělat a nedokáže sedět v klidu. Takže jsem se opravdu nudil, že jsem nemocný a mám své domácí studio v mém bytě, takže jsem dostal nápad začít psát písně, které rád poslouchám. Napsal jsem celou hudbu a nahrál všechny kytary, basu, a když jsem byl v pořádku, nahrál jsem bicí v naší zkušebně, kterou mám se svou druhou kapelou Putrid Vision. Trochu jsem spolupracoval s Roggou Johanssonem (Paganizer) a pomáhal mu nahrávat bicí pro jeho projekty, tak jsem ho požádal, jestli by nenapsal texty a nenazpíval vokály pro těchto deset skladeb pro Imperial Fires. Řekl, že ano, a když jsme dokončili všechny skladby, požádal jsem Håkana Stuvemarka (Wombbath), aby album smíchal a zmasteroval! Já nejsem hlavní kytarista, takže jsem požádal deset kamarádů, aby ve skladbách zahráli sólové party. I co znamená jen pro projekt, ale dostal jsem nahrávací smlouvu s Cryptorium Records ve Švédsku. Potom si myslím, že musím jít dál a hledat členy, kteří to budou dělat naživo! Tak jsem založil kapelu s názvem One day In Pain a název projektu pochází z první písně, kterou jsem napsal stejně jako název. To je náš příběh!
Jsi hlavní skladatel, autor a také známý bubeník, který hrál ve spoustě skvělých kapel. Na prvním albu ONE DAY IN PAIN „Imperial Fires“ (2020) jsi ale podepsán pod všemi nástroji i zpěvem. Znamená to, že se dlouhodobě věnuješ i kytaře a vokálům? Nechci ti příliš lichotit, ale album je skvělé po všech stránkách! Prozradíš nám, jak si jako muzikant začínal? Jaká byla tvoje první kapela? Byli to LEPROSY? Máš nějaké oficiální hudební vzdělání nebo jsi samouk?
Nicke:
Na Imperial Fires hraji na všechny kytary (ne na sólové party), basu a bicí, zpívá Rogga Johansson. Jsem šťastný amatér na kytaru a basu, můj hlavní nástroj jsou bicí a moje první opravdová death metalová kapela byla Leprosy a na všechny nástroje jsem se naučil hrát sám, žádný zasraný učitel mě nemůže naučit hrát, hodně se dívám na ostatní lidi, co dělají, když hrají, a hodně cvičím a učím se sám.
Jestli jsem to dobře pochopil, tak na dalším albu „Doomsday Congregation“ jsi již přizval další kolegy, aby ti s muzikou pomohli. Znamená to, že hudbu i skládali? Nebo jsi stále podepsán pod vším, ale oni jen přebrali tvé nápady? Zajímalo by mě, jak probíhal výběr muzikantů? Když se podívám na promo fotky a přečtu si jména, tak mě napadá, že jste se museli potkat někde ve Stockholmu v hospodě. Nebo se pletu?
Nicke:
Ludde (zpěvák) píše všechny texty. Fredrik a Jakob (kytaristé) přicházejí s nápady, když zkoušíme skladby, a Andreas (basa) dělá své věci a já neříkám nic o jeho hře, pokaždé mě překvapí, LoL!
S Jakobem hrajeme společně v Putrid Vision, tak jsem se ho zeptal, jestli se přidá ke kapele. Ludde & Fredrik nevím, než se jich zeptám a Andreas, známe se už 25 let.
Asi se shodneme na tom, že starý švédský zvuk je skvělý. Vám se na novince „In Pain We Trust“ neskutečně povedl. Přijde mi, že se chřestí s pytlem plným kostí! Je to masakr a zároveň je zvuk čitelný, živelný a živočišný. Kdo je pod zvukem podepsán a kde jste nahrávali?
Nicke:
S nahráváním nám pomáhal Andreas Moren (Bleeding Utopia). Fredrik a Jakob doma nahrávají kytary a Ludde ve zkušebně vokály. Andreas Moren nahrál kytary a album smíchal a zmasteroval.
Ono vůbec…album je povedené po všech stránkách. Mám moc rád černobílé obaly. Podle mě se hodí k death metalu nejvíce. Kdo je autorem motivu k „In Pain We Trust“? Jeho práce mi připomíná mého oblíbeného Marka Riddicka.
Nicke:
Umělecký návrh obálky jsem dělala já, ale výtvarník se jmenuje PilgrimCoffin z Indonésie.
Jsou ONE DAY IN PAIN kapelou nebo spíše projektem? Vystupujete i naživo? Švédský death metal je na koncertech pro mě vždycky hodně silný. Pokud jej tedy umí kapela hrát a to vy samozřejmě umíte? Už jste někde vystupovali? Plánujete to?
Nicke:
Jsme dnes kapela, hráli jsme naživo už 5 - 6krát a budeme fungovat jako kapela.
Zažil si dobu největší slávy death metalu ze Švédska v devadesátých letech. Hrál si ve spoustě skvělých kapel. Já pocházím z České republiky a k nám se dostávaly tenkrát jen některé informace a většinou se zpožděním. Jak si tehdy všechno prožíval? Jaké to bylo žít přímo ve středu? Co třeba koncerty? Chodil si hodně?
Nicke:
Snažím se chodit na koncerty, když na to mám čas, mám dceru, o kterou se musím starat, snažím se podporovat místní kapely, které navštěvují klub Fredagsmangel, což je místní metalový klub ve Stockholmu.
A co dnes? Jaká je vaše scéna? Je spousta nových, mladých kapel, které se snaží hrát postaru. Některé jsou i docela dobré. Změnilo se ale všechno. Technologie, máme internet, (a)sociální sítě? Jak tě to ovlivnilo? Jak tyhle změny vnímáš jako muzikant?
Nicke: Rád vidím tyhle děti, které hrají staré věci a opravdu vědí, jak to dělat! Švédské nadcházející kapely ve starých věcech jsou Xorsist a Impurity. Mladí kluci a hrají starý věci výborně.
Co pro tebe znamená hudba? Živíš se jí? Jde to vůbec? Nebo pracuješ v úplně jiném oboru a muzika je pro tebe koníček a relax?
Nicke:
Mám práci na plný úvazek a je to pro mě spíš takový koníček, zkoušíme 1x týdně, ale hodně hudby píšu doma.
Co chystáte s ONE DAY IN PAIN v nejbližších měsících? Jak to máte vůbec s labelem? Hledáte nějaký?
Nicke:
9. prosince se vracím do svého rodného města Helsingborgu, kde to pro mě všechno začalo, a budeme tam hrát naživo! Potom začneme zkoušet na čtvrté album, které jsem už napsal, a doufám, že příští rok bude víc koncertů a festivalů. Teď budeme vše stupňovat.
Děkuji moc za rozhovor a hlavně za vaši muziku. Moc si toho vážím. Jsem moc rád, že i jako starý pes mám pořád co poslouchat. Díky moc! Ať se vám daří i v osobním životě!
Nicke:
Díky moc za rozhovor! Mějte se!
Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - In Pain We Trust (2023):
Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - Doomsday Congregation (2021):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
