Katyně - Pavel Kohout
1978 (2008), Academia
Já vím, v dnešní podivné době jsou lidé, kteří tomuto autorovi nemohou přijít na jméno. Pravdou je, že býval přesvědčeným komunistou. Abych pravdu řekl, tak mi to bylo kdysi na plzeňských kolejích úplně jedno. Bylo pár let po revoluci a s kamarády jsme hltali všechny knihy, které jsou něčím jiné. Znáte to, člověk je mladý a rád objevuje. Chodili jsme a měli šály i v létě, někteří z nás dokonce barety. Což tedy bylo trošku zvláštní, protože někteří z nás byli metalisty, jiní punkáči a další vyznávali jehom intelektuální rok. Všichni jsme se neustále scházeli po hospodách a dokola distutovali nejen o knhách. Pamatuji si to jako dnes. Bylo šero, smog a v ulicích smrděly kanály. Šinu si to po Klatovské, protože nemám na tramvajenku. Potkám spolužáka Michala. Kam jdeš? Odpovím, že na salát a rohlík. Pak bych měl jít do školy. Serem na to, ne? Jsou to jen přednášky. Zapadli jsme do bufáče a pak nám někdo poslal piva. Nakyslej gambáč, ale po ránu dobrý.
V rohu seděl Kára. Kluk odněkud z Vansdorfu, který stejně jako my moc nevěděl, proč je na strojárně. On hodně hulil. Byl jedním z prvních, co si pěstoval vlastní trávu. Byl její velký propagátor a nám přišel totálně mimo. Vyhulenej až běda. Ale jeho máma byla lékařka, kterou za komára dost šikanovali. Nevím, jaký býval underground ve Vansdorfu, ale asi dobrý, protože Kára vždycky vzal mámě z knihovny nějakou dobrotu. Tohle si přečtěte sráči. Se poserete. Předal mi Katyni s tím, že jestli mu jí do čtvrtka nevrátím, zabije mě. Asi to tak nemyslel, ale míval záchvaty vzteku. Jednou jsem ho viděl, jak mlátí hlavou o zeď na chodbě. Měl čelo celé od krve a tak jsem mu věřil. Další důvod, proč nejít do školy. Dáme ještě dvě, ale nejsou fakt prachy, tak jdeme na kolej. Knihu si beru jako první. A od začátku mě poměrně šokuje. Tenkrát se sice člověk dostal občas k nějakému hororu, ale tohle bylo fakt psycho.
Mnohé odradí podivný jazyk, na který si musíte nejdříve zvyknout. I po letech jsem se občas ztrácel. Pravdou ale je, že téma je natolik zvláštní a divné, že jsem se nemohl odtrhnout. Slabší povahy budou možná i zvracet. Některé způsoby mučení, které se Lízinka Tachecí učí, jsou opravdu odporné. Osobně jsem proto, aby byli vrazi popraveni a dovedl bych pochopit, že tuhle hnusnou práci musí někdo dělat, ale mučení je jiná věc. Z principu se mi to hnusí. Mimochodem, celou dobu jsem měl pocit, že se Kohout svým způsobem trošku inspiroval u ruských autorů (Bulgakov). Možná je to ale jen můj pocit. Knihu jsem četl hned, co jsem dorazil na pokoj. Odpoledne se vrátila ze školy moje holka a protože jsme byli mladí, tak na to chtěla vlítnout. Nemohl jsem, pořád jsem měl v hlavě některé pasáže a nemohl jsem na ně přestat myslet. Uvědomme si, že tenkrát nebyly ještě zprávy plné uřezaných hlav a násilí nebylo tolik zesměšňováno a glorifikováno. Taky mi bylo dvacet a i když jsem už viděl ledacos, stále mě podobné příběhy šokovaly.
Teprve teď, po mnoha letech jsem více pochopil, že je kniha napsaná satiricky, s nadhledem, že je kritikou lůzy. Dnes už mě tolik nešokovaly způsoby mučení, ale spíše chlad některých postav. Bohužel, najednou se mi spousta pasáží spojovala s tím, co jsem za poslední dobu slyšel a viděl. Ve své podstatě jsme stále zvířata, která když dojde na lámání chleba, dokáží být hodně krutá. Vlastně by se dalo také napsat, že Katyně po letech hodně uzrála, chápu ji zcela jinak. Nebo lépe, oceňuji na ní více věcí, než když jsem byl mladý. Pokud jste citliví a vadí vám krev, tak tenhle příběh nečtěte. Vlastně ani nevím proč jsem se ke knížce vrátil. Možná jsem chtěl zkusit, co se mnou udělá po letech. Nebo to je tím, že poslední roky dost často vzpomínám. Nevím, ale je prostým faktem, že tahle kniha je mojí součástí. Dost často na ní myslím, když sleduji z povzdálí události posledních let.
Vlastně ani nevím, jestli vám Katyni doporučit. Sám autor o ní napsal, že s ní strávil sedm let, že některé pasáže doslova prozvracel. Je to hnus a lidská špína, ale také je to velmi zajímavá porce literatury. Co dodat? Myslím, že tentokrát nic. Nevím, jestli vás můj dnešní tip zaujme. Faktem ale je, že Katyně má co říct i dnes. Děkuji za pozornost. Mějte se co nejlépe.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hlavní hrdinka je Lízinka Tachecí, kterou nechtějí přijmout na žádnou ze středních škol. Její ctižádostivá matka se snaží ze všech sil, aby její dcera mohla mít maturitu. Nakonec se dostane do prvního ročníku nově založené školy pro katy, tzv. SUPOV (Střední učiliště popravních věd). Studium ve škole je jednoroční a hlavní příběhová linie románu kopíruje důležité události školního roku.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
