Vlaštovky z Černobylu - Morgan Audic
2023, Vendeta
Na naší generaci byl spáchán jeden nenapravitelný zločin. Na škole nás učili hodně pokřivenou historii. Pro mě osobně je to docela problém, protože dodnes nemám v některých věcech jasno. Nedávno jsem četl krásné knížky o Kambodži, o Koreji. To se potom nemůžete divit tomu, že někteří z nás věří tomu, že je Země placatá a že všechno je jinak, než se tváří. Ukrajina, potažmo tehdejší Sovětský svaz lze studovat dlouhé roky. Osobně jsem si přečetl perfektně zpracované dějiny Ruska a mohu vám říct, že je to něco šíleného. Doporučuji. Pak jsem jednou takhle v září seděl doma a kupoval si u Knihy Dobrovského nějakou dobrotu. Algoritmus obchodu na mě vyhodil "historickou" detektivku Vlaštovky z Černobylu. Kniha byla ve slevě a tak nebylo co řešit. Občas nakupuji takhle naslepo a pak jsem hrozně zvědavý, jestli jsem neudělal chybu. Zatím mám šťastnou ruku. Tenhle příběh je totiž opravdu skvěle napsaný.
Pamatuji si jako malé dítě, že se u nás v rodině o Černobylu hodně mluvilo. Informací bylo málo, internet nebyl a mezi lidmi se vznášelo velké množství různých klevet a dezinformací. Ve škole nás připravovali na chemický i jaderný útok a hrozně nás to děsilo. Jenom vytírat plynové masky hypermanganem byl hnusný zážitek. Spolužák s epilepsií pokaždé několikrát omdlel. Bylo toho na něj moc a tak jsem ho potom vynášeli jako opravdového raněného z oblasti, kterou nám páni učitelé zamlžili slzným plynem. Pochodovali jsme v pláštěnkách a představovali si, jaké to musí být, když začne válka. Nikdy bych nevěřil, že se mi tenhle pocit někdy vrátí, ale vývoj posledních let mě utvrzuje opět v tom, že se jako lidé nikdy nepoučíme. Jaderná situace na Ukrajině je v normálu, uklidňuje paní Drábová a mě se pokaždé uleví. A teď si představte, že se vrátíte do roku 1986 a budete spolu s detektivem kapitánem Josefem Melnykem a ruským míšencem Rybalekm budete vyšetřovat jednu starou vraždu.
Je to hodně chladný a temný příběh. Zároveň vás přenese do dob socialismu. To, co jsme u nás v Čechách jako děti zažívali a brali jen jako divnou šedivou kulisu, tady propukne naplno. Všechen ten hnus a špína, všechna ta beznaděj, vás vrátí a přiznám se, že mě osobně dost často mrazilo. Ne, není to žádný historický román, ale jen "obyčejná" fikce, ale podobné příběhy mám poslední roky hrozně rád. Historické detektivní romány, které vás zavedou do různých oblastí i času, mě baví číst. Suché dějiny by mě asi moc nebavily, v tomhle případě volím raději filmové dokumenty, ale když se v popředí odehrává ještě napínavé vyšetřování vraždy, to si nechám vždy líbit. Tahle knížka pro mě byla více méně cestou do neznáma, ale chytla mě hned od začátku. Prostředí Černobylu a dodnes zamořené zóny je popsáno tak naléhavě a opravdově, že jsem měl chvílemi pocit, že si musím dát tabletku jódu. Také jsem si říkal, jestli si ti pomýlení v různých průvodech uvědomují, za co bojují? To opravdu někdo chce, aby se tenhle svrab vrátil? Fakt zase chcete mrtvé vlaštovky?
Mě pokaždé dodnes šokuje, když čtu nějakou knihu a najednou si musím v encyklopedii vyhledat, co se tenkrát doopravdy stalo, dějinné souvislosti. V hlavě mám totiž stále ten pokroucený a upravený názor ze školy. Vědomě nám lhali a způsobili tím nedozírné škody. Je až šokující, čemu dodnes někteří lidé věří. Schválně zkuste někdy na tohle téma zavést diskuzi se svými rodiči, ti si pamatují ještě víc. Vlaštovky z Černobylu mě tak zasáhly hned několikrát. Jako thriller, detektivka, ale i historické ozvěny. Autor si musel perfetkně vše nastudovat, ověřit a sepsat. Za podobnými díly je obrovský kus práce. A když si k tomu připočtete, jak knížka odsýpá, jakým skvělým jazykem je napsána. Opět jsem nemohl odtrhnout od stránek oči. Kolikrát jsem se kroutil v křesle, protože už jsem seděl dlouho, ale znáte to, ještě jednu stránku, jednu kapitolu. Dobře, tak ještě jednu. Opakuji to znovu, zkrátka musím. Mrazilo mě.
Brzy mi bude padesát. A stále se učím. Doháním to, co mi ve škole říkali špatně. Nechci totiž, abych říkal svým dětem nějaké nesmysly. Tohle jsem si z knížky vzal pro sebe. Hodně jsem nad celým Černobylem přemýšlel. Muselo to být něco šíleného. Nelidského. Bavilo mě ale i vyšetřování vraždy, jednotlivé postavy, prostředí. Znovu jsem se utvrdil v tom, že jsme žili v hrozném marastu a nechci, fakt si nepřeji, aby se to někdy vrátilo. Ani si neuvědomujeme, jaké šrámy na nás tahle doba zanechala. Nezbývá než bojovat. Jsem moc rád, že mi tuhle knížku algoritmus doporučil. Ona ta umělá inteligence nebude tak špatná. Občas si říkám, že se raději bavím s ní, než s nějakým tupcem. Víc si pokecáme. Asi víc čte. Dnešní tip je pro mě takový osobnější než jiné. Od knihy jsem toho příliš nečekal a nakonec byl doslova nadšen. Nechte si chutnat a opatrujte se! Díky moc za podporu!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zvrácený způsob zavraždění jistého Leonida Sokolova, jehož mrtvola je vyvěšena jako prapor na fasádě vysoké budovy, upoutá čtenářovu pozornost v samém úvodu románu. Okamžitě je vtažen do napínavého pátrání po vrahovi, jenž jako podpis zanechává na místě činu vycpanou vlaštovku. Bez pilulky jódu i nezbytné dekontaminace se ocitá přímo na místě havárie z roku 1986, v Černobylu. Ještě je tu ve vzduchu cítit hrozba neviditelného, vzpomínka na apokalypsu a úsek našich dějin, na jehož půdu tento literární žánr dosud nevstoupil.
Audic ve svém druhém detektivním románu mistrně vystavěl poutavý příběh, který se odehrává v dnešní době, ale ohlíží se do třicet let vzdálené minulosti. Kapitán Josef Melnyk za ukrajinskou policii a ruský míšenec Rybalko jako soukromý detektiv paralelně vyšetřují zločin v městě Pripjať, někdejší výkladní skříni Sovětského svazu. Právě éra komunismu je v příběhu stále pevně prorostlá do současné Ukrajiny, poznamenané geopolitickými konflikty, hospodářskou krizí a společenským i národním přerodem.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: