Přelévat moře - Jan Dobraczyński
1971, Vyšehrad
Zeptám se opatrně. Jaký je váš vztah k víře? Věříte ještě v člověka? V to domestikovaný zvíře, které poslední dobou nedělá nic jiného, než že pracuje na svém sebezničení? Ne, vážně. Jako malého mě na základce pořád strašili. Že na nás brzy zaútočí, že budeme ozářeni. Spolužačky plakaly, jednu jsem držel za ruku a tvrdil ji, že bych ji ochránil vlastním tělem. Promítali nám záběry z Hirošimy. A teď si představte, že se to doopravdy stane. Že se všechny ty noční můry, které nám zanesly soudružky učitelky do hlavy, stanou skutečností. O světě po jaderné katastrofě je i kniha Přelévat moře od polského autora Jana Dobraczyńskeho. Za socialismu se zde moc sci-fi knih sehnat nedalo a když malý Jakub začal chodit do knihovny a potkal krásnou knihovnici Kláru a její oddělení sci-fi a fantasy, nechal si ohmatané výtisky rád doporučovat. Jednak to byla hodně vyvinutá dívka a jednak měla opravdu skvělý vkus.
Je zajímavé, jak se každý z mých kamarádů dostal ke knihám úplně jinak. Někomu bylo sci-fi dokonce zakazováno, protože je to prý pokleslá literatura. Někomu je nosil otec, jinému babička. Já si musel vždycky všechno vybojovat sám. Hledal jsem, pročítal úvody a popisy knih, hltal jsem všechno. Stejně jako hudbu. Pamatuji si, že bylo už šero a zima. Kolem paneláku na sídlišti v Boleslavi kroužili krkavci. Za pár dní bych měl mít narozeniny. Zarudlý pozdravím spolužačku a sousedku, kterou tajně miluju. Nedávno jsem odrostl knihám K.O.D. a už mám za sebou Artura C. Clarka, už jsem četl i Já , robot. Začínám, ale učím se rychle. Základka je pro mě jednoduchá. Mě stačí přelouskat sešit o přestávce před hodinou. Jinak není čas. Musím chodit ven, hrát hokejbal, kecat s klukama a pak si večer číst. Dnes už vím, že budu muset rozsvítit baterku, abych nerušil bratra. Je mladší a potřebuje víc spát. Nedávno měl zápal mozkových blan. Hele, co je to všechno proti tomu, když nepřežije skoro nikdo. Začtu se a jsem na spálené zemi. Potkávám několik přeživších kněží. Zrovna obnovují zbytky víry a sutinách zničené civilizace.
Usnu pod peřinou a ve snu zahlédnu mámu, jak mě bere knihu a pokládá jí na stůl. Nesmím se zítra zapomenou podívat do encyklopedie. Některé věci ještě nechápu. Probudím se brzy a málem nestihnu školu. Čtu si za chůze. Nemůžu se odtrhnout a celý příběh dolouskám o velké přestávce. Zbývá mi ještě spousta dní, můžu si klidně dát všechno znovu. Knihu vracím krásné Kláře a koktám u toho. Usměje se na mě a vypadá to, že moje rozpaky vůbec nevnímá. Baví se se mnou jako s dospělým. Je jedna z mála. Neptá se mě, jako babička, jestli se u těch knížek nebojím. Nekroutí hlavou nad některými tématy jako matka a neříká mi, nečti tolik, zkazíš si oči, jako druhá bábi. Pro Kláru jsem čtenář, kluk s vlastním názorem. Občas mě přistihne, že se jí dívám na prsa a nebo na zadek. Nekomentuje to. Za několik let u ní budu dělat brigádu, ale to ještě nevím. Zatím jí popíšu apokalypsu, kterou jsem ve knize viděl. Takhle nějak to musí vypadat kolem Černobylu, řekne mi a já moc nevím, o čem mluví, protože ještě nemám skoro žádné informace. Ale dělám, že jí rozumím. Pak ještě dodám, že se mi knížka četla fakt skvěle a že moc děkuju za tip. Řekne, že není zač, osloví mě jménem a já mám pak sny, které se mi dlouho vrací.
Mohl jsem pak po letech děsně machrovat v kroužku vysokoškolských spolužáků, se kterými jsme se bavili o knihách. Přelévat moře bavilo všechny. Byli jsme sice hodně zaměřeni na západ, hltali jsme všechno to, co se k nám ještě nedávno nesmělo dostat, ale spoustu polských i ruských autorů máme moc rádi. Jan Dobraczyński je mistr ve svém oboru. Mnohokrát jsem si na něj vzpomněl. Když jsme nosili roušky a města byla prázdná, když nám zase hrozili, že odpálí pár raket. Také v poslední době, když se ke mě dostalo několik knih o Černobylu. Uzavřená oblast, geneticky zmutovaná zvířata, lidé, kteří stále umírají. Politické boje, je to pořád stejné a zrovna tahle knížka má spoustu vrstev, které vás donutí k zamyšlení. Opravdu, pokud jste milovníci sci-fi a nejen vy, přečtěte si, rozhodně to stojí zato. Je to taková stará, poctivě napsaná klasika a opět je hrozně zajímavé, jak viděl autor svět a jeho směřování v sedmdesátých letech. Myslím, že budete mnohokrát překvapeni.
Už dávno nejsem malej kluk. Čtu ale pořád rád. Řekl bych, že čím dál tím víc. Nějak zjišťuji, kolik je oborů, které neznám, oblastí, které stojí za to prozkoumat. Potřeboval bych jen víc času a klidu. Dávám si čtení a knihy za odměnu. Jako takovou dobrotu, když jsem unavený, když je mi smutno, když jsem vytlemený. Přelévat moře je hodně temná knížka, která se rozhodně hodí k nastávajícímu podzimu. Je o víře, o člověku, o cti, o bolesti. Nevím proč, ale poslední dobou mě podobné post-apokalyptické příběhy nějak zvláštně přitahují. Jen si říkám, doufám, že to není nějaká předtucha. Snad ne. Jinak bychom si nemohli číst. Moc vám děkuji za vaše milá slova, opravdu si toho vážím. Je pro mě hrozně skvělé, vědět, že jsou lidé, které jsou na stejné vlně jako já. Opatrujte se a zase za týden.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Známý autor Jan Dobraczyński, který bývá nazýván polským Greenem a jemuž u nás vyšla nejedna kniha — vzpomeňme jen na Listy Nikodemovy — se ve svém románu „Přelévat moře“ obrací k nejpalčivějším problémům naší neklidné současnosti. Války a trvalá hrozba atomové katastrofy inspirovaly autora k vytvoření vize, časově situované na konec našeho století, kdy je Evropa po výbuchu atomové bomby spálena a smetena s povrchu země. Katastrofu přežije pouze hrstka lidí, mezi nimi tři kardinálové a několik kněží, kteří mají v těchto kritických chvílích před sebou velmi závažný úkol — obnovu církve na sutinách tisícileté civilizace. Autor obrací svou pozornost k církvi a k náboženství v moderním světě a k problémům morálním, které se vyhrocují v okamžiku, kdy je přerušena základní existenciálni kontinuita celého lidstva a kdy už není hodností, úřadů ani slávy. Zůstává jen člověk, nahý člověk, zmítaný svými slabostmi a vydaný na pospas důsledkům nečekaného zvratu, a tento člověk má vydat svědectví o své víře, naději a lásce. Román Jana Dobraczyńského je otřesný svou opravdovostí a upřímností. Je to kniha, nutící člověka zamyslet se nad věcmi, které míjel v každodenním životě, přestože volaly po jeho pozornosti.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: