Oko - Bernard Minier
2023, XYZ (ČR)
Když jsem před lety s Knižními tipy začínal, nevěděl jsem moc, jak s nimi naložit. Stejně jako u hudebních recenzí jsem se nikdy nesnažil jen tak opisovat promo materiály. Pokaždé si udělám svůj názor, který pak sepíšu. Můj styl se mi osvědčil, ale to jsem měl ověřené u recenzí na nové desky. S knihami je to trošku jiné. Nesmíte totiž prozradit dopředu, o čem děj je, protože jinak čtenáře naštvete. U detektivek přeci nikdo nechce vědět, kdo je vrah. Knihy o Minierovi byly mezi prvními, o kterých jsem psal. Začínal jsem v dobách covidu, kdy bylo na čtení víc času. Také jsem víc rozjel sociální síť twitter (dnes X) a náhoda tomu chtěla, že po mém uveřejnění knižního tipu na jednu ze starších knih mi najednou píše sám mistr a že moc děkuje. Chodil jsem pak po bytě a byl takový pyšný. Uvědomil jsem si, že to má smysl, že stále existují lidé, kteří rádi čtou, podporují a diskutují o dobrých knihách. Autorova slova potom byla pověstnou třešničkou na dortu.
Utekla nějaká ta voda, svět se po covidu otevřel a já zjistil, že jsem byl přeci jen trošku bláhový v tom, číst jednu knížku za týden. Na to nemám kvůli práci, rodině a muzice čas. A tak jsem začal psát i o starých knihách, které mě kdysi ovlivnily. Pojďme ale k novince. Opět Knihy Dobrovský, jejich sleva a brzká ranní Zásilkovna. Kniha je venku asi týden a já se do ní ihned pustil. Mám totiž styl, jakým píše Minier, hrozně rád. Tentokrát se vydáme za jedním podivným hororovým režisérem a pochopitelně i sérií brutálních vražd. Servaze je opět ve velmi dobré formě. Ani jsem nevěděl, jaké bylo venku počasí. Nasadil jsem si tentokrát sluchátka, zapnul ANC a odhlučnil vše kolem mě. Tohle je geniální věc, kterou používám i v práci, abych se mohl soustředit. Abych vypnul stále stejné kecy kolegů. Uzavřel jsem se do sebe, ponořil se do příběhu a najednou koukám, že je pozdě, že už šla spát i moje milá žena. Koukám z okna a říkám si, že bych měl jít taky do pelechu. Ještě kapitolu, ok? Vyjednávám sám se sebou, abych nakonec ráno vstával jak mátoha.
Minier umí vždy perfektně popsat prostředí i postavy. Jejich temnou stránku, o které jsem si vždy myslel, že je u každého hluboko ukrytá a jen u pokřivených osob vypluje na povrch. Jenže to bylo ještě v době, kdy člověk neměl sociální sítě. Teď už je tomu zcela jinak. Bývám stále překvapený, co o sobě někteří prozradí. Připadá mi, že existuje ještě jeden paralelní svět, plný hnusu a špíny, zvráceností a nízkých pudů. Detektivky tohle všechno popisují, ale vy víte, že je to jen výplod fantazie. Přiznám se, že mi to v dnešní době pomáhá přežít. Občas si říkám, že jsem asi divný, ale já si fakt raději čtu, než abych třeba chodil do hospody. Dřív to bylo jiné, bavilo mě pokecat s lidmi, jen tak, zvesela. Jenže poslední roky si čím dál tím častěji zalezu a dávám si různé knižní dobroty. Jako fanoušek mistra Miniera jsem nemohl jinak. Mě pokaždé totiž baví mimo příběhu i různé jeho odbočky, zamyšlení hlavního hrdiny. Jsme tak nějak v podobném věku a znáte to - do důchodu daleko a mládí v prdeli. Děti už vyrostly a konečně je trošku víc času. Tak proč jej nevěnovat něčemu smysluplnému. Třeba knihám a muzice.
Ztratil jsem se v horách a neskutečně se těšil, až zase vyrazím do Jizerek. Teď tam nemůžu, ale moc dobře vím, že si Oko přečtu ještě jednou. Potřebuji tu správnou atmosféru. Bydlíme kousek od lesa. Moje fantazie opět pracovala na plné obrátky. Vrtalo mi hlavou, kdo bude vrah, jakým směrem se bude děj ubírat. Poslouchal jsem k tomu nové doom death metalové album mých oblíbených Švédů October Tide a řeknu vám, že během sychravých dnů neznám nic lepšího. Byl jsem po práci plavat a myslel jsem na knihu. Mám teď hodně i jiných starostí, ale mě čtení uklidňuje. Když čekám v nemocnici, jak dopadne manželce vyšetření. Měl bych se modlit, ale nedávám to. Raději si otevřu knihu a vůbec mi nevadí, že je kolem zápach desinfekce a šum pacientů i zdravotních sester. Jsem v horách a na zemi leží další mrtvola. Měl bych číst něco veselého, ale neumím to. Já musím mít napínavý příběh, něco, co mě chytí za vlasy a dovleče až do finále. Nemusím vám snad říkat, že v tomhle je Minier opravdu dobrý. Napětí by se dalo krájet.
Přiznám se, že jsem se knihy trošku bál. Jsem sice fanoušek hororů, ale spíše těch starých. To tak nějak patřilo ke vkusu každého dobrého metalisty. Pamatujete VHS kazety? Dost často jsem si při čtení Oka na svoje večery s videorekordérem vzpomněl. Člověk byl mladý, neopotřebovaný a díval se jen dopředu. Byl jsem knihomolem už jako malý. Jsem jím i dnes. A ani se to nesnažím léčit. Každý týden, pokud to čas dovolí, potřebuji další dávku. Oko mě dostalo. Je skvěle napsané, má drive i sílu. Spousta zvratů, dějových linek, přesně jak to mám u Miniera rád. Za mě určitě doporučuji. Venku je podzim v plné síle, ale mě to vůbec nevadí. Půjdu se projít do lesa, pak si doma zacvičím. A potom si dám zase sluchátka na uši a otevřu si knihu. Pokud jste na tom jako já (což asi jste, protože jinak byste se nedostali až sem), tak se pohodlně usaďte a nechte si chutnat. Je to dobrota! Děkuji moc za pozornost.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Martin Servaz v továrně na horory! Osmý případ z bestsellerové série. Na samotě v horách žije slavný režisér hororových filmů Morbus Delacroix. Přestože propadl šílenství a misantropii, jeho jméno fanoušky děsivých filmů nepřestává fascinovat. A pak dojde k sérii odporných vražd, které by klidně mohly mít původ v jeho tvorbě. Kriminalistu Martina Servaze zavede pátrání až do ponurých kulis továrny na hororové filmy. V hrůzou prosáklých zdech se skrývá nejedno tajemství a na Servaze čeká možná největší záhada jeho kariéry…
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
